Final Years 2 Responsibilities for mistakes

„Tady je Shadow … a tady Secret Love.“ Ukazovala Natalie. „Oba jsou mámy.“ číst dál

Neměla moc v lásce, když jí někdo promlouval do duše. Záleželo na tom, o čem je řeč. A ani teď se jí to neposlouchalo dobře, i když jí do duše promlouval táta. číst dál

„Zůstaň, prosím.“ číst dál

I s jeho slibem cítila prázdnotu. …až se vrátím z Washingtonu.Chris byl pryč už třetí den. Čím déle byl pryč, tím méně věřila tomu, že se něco změní. Nechtěla, aby se na něj děti dívaly zle, ale nechtěla je balamutit o tom, že je všechno mezi rodiči zase dobré. Jestli chce Chris klid, ať se snaží sám. číst dál

Vyčkávala. Nevěděla, jestli vyjít ven, nebo poslouchat, jak se zachová Chris. Opřela se o dveře a poslouchala. číst dál

Dívala se na otevřený balkon, na skleněné dveře, jimiž mohla sledovat hvězdy na obloze. Uklidňující šum moře doléhal z nedaleké pláže, a ji to i přes to nedokázalo uklidnit. číst dál

„Zkusím ještě posunout tohle světlo víc dopředu.“ číst dál

Se zmuchlaným papírovým kapesníčkem v dlani stála za sedačkou, na které seděly děti, a sledovala televizi. Na ramenou ji hřály Chrisovi dlaně, když ji jemně hladil po trapézových svalech ve snaze ji trochu uvolnit. číst dál

Nakonec se procházela sama v parku a Secret Love jí dělala společnost. Ve vzduchu bylo cítit přicházející léto, vůně rozkvetlých květin a zvlášť keře růží zjemnily žár slunce, které toho dne hřálo až moc. Stíny stromů poskytovaly příjemný chládek a bohatá tráva kolem byla pro Secret Love ta nejšťavnatější, než jaká byla ve výběhu. číst dál

Se slzavýma očima stála naproti zrcadlu. Vlasy měla mokré a zvlněné, tvář unavenou. Byla převlečená do růžového trika a šedých kalhot, obojí z hedvábí, na spaní jako dělané. Ale ona věděla, že po tom všem spát nebude. číst dál