Období: únor 2013

Sotva popadl dech, vyrazil na cestu do nemocnice, kde chytil Margaret jen tak tak před odjezdem. Doslova jí zaparkoval před autem, když vyšla ze schodiště. číst dál

Zamotala se mu hlava. Posadil se zpět do křesla a své slzy nechal padat volně na svou košili. číst dál

Když Pam s Corou přišly do residence, jako vždy, o půl osmé přeběhl jim mráz po zádech. Všechno bylo rozbité, jedno plátno obrazu protržené, rám zlomený, další obraz visel úplně na křivo, váza byla rozbitá, všechny rámečky s fotkami ležely na zemi, taktéž rozbité, vitrína byla shozená, sklo bylo úplně všude, všechny upomínkové předměty byly rozdrcené, rozbité, pošlapané… Cora opatrně našlapovala po špičkách ve svých papučích a šla dál… Pam se zase nešťastně dívala na svou oblíbenou kuchyň. Všechen porcelán, nádobí… všechno leželo rozbité na podlaze. A Cora už zadržovala slzy, když uviděla v tom krásném, teď už zdevastovaném, pokoji úplně zničené křídlo. Klavír byl skoro převrácený, chyběla mu noha, klávesy byly vyrvané a kousek od toho ležel na zemi pohrabáč od krbové soupravy. Všechno bylo zničené… číst dál

Ležela v jeho posteli, spala zabalená do peřiny a ani si nevšimla, že byla sama. Chris byl oblečený zpět do svého obleku, ve kterém přijel, a v obýváku popíjel čistou vodu. Naproti němu na sedačce měl sbalené věci v kufru. Sem tam něco viděl, protože nechal světla zhasnuté, takže po celém apartmá byla tma. Věděl, že to co udělal, se mu jednou vrátí i s úroky, ale teď na to rozhodně čekat nebude. Věděl, že Georgiana se mu dala z vlastní vůle, ale nechápal, co ji k tomu dohnalo? Dopil sklenici, položil ji na stůl, vstal z křesla a šel k oknu. Díval se na půlnoční LA. číst dál

„B – 23:30“ číst dál

Pro Kesi  číst dál

Neměl nic… Nikoho nevnímal… Každý nádech bez Georgiany, byl jako bez vzduchu. Každá minuta, jako by byla bez světla, každý okamžik byl bez tepla. Před očima se mu zhroutil svět, necítil své tělo, necítil nic… číst dál

Seděla na dřevěných parketách, zamknutá v jedné z kabinek na záchodech. Ruce upnuté kolem pokrčených kolen, oči vyplakané, černé šmouhy na jejích líčkách od černých slz. Nevěděla, jak dlouho tam seděla… nevěděla, co dělat… číst dál

„Nejsou ti ty šaty trochu těsné?“ číst dál

Bylo pozdě večer, když konečně přijel domů. S pocitem sladké svobody a uvolnění, si sundal bundu, hodil ji na křeslo a všechna zavazadla nechal ve vstupní hale a spěchal tiše do ložnice. Ale když otevřel dveře, čekalo ho nemilé překvapení. Nikdo tam nebyl, kromě Natalie, která spala ve své postýlce. Dveře do koupelny byly přivřené, a když nahlédl dovnitř a na pár vteřin rozsvítil světlo, nikdo tam nebyl. číst dál