114.díl - Mistake of her life

„Zůstaň, prosím.“

 Doprovázela Michaela před dům, kde na něj čekali bodyguardi s autem. Za Ge šli tátu doprovodit Alex s Natalie.

„Můžeme si udělat hezký večer. Něco ugrilujeme.“ Navrhla Ge.

„Mám ještě domluvené návštěvy.“ Řekl Michael omluvným tónem. „Ale nepotrvá to dlouho, ještě ti dám vědět.“

 Přistoupil k ní a políbil ji na líčko. Pak obejmul Natalie a políbil ji, a u Alexe proběhlo to samé.

„Dávej mi na ně pozor.“ Domlouval svému synovi.

„Neboj.“ Podal si Alex s tátou ruku jako chlap.

 Michael se usmál na své děti a pak znovu přistoupil k Ge. Naklonil se k ní a začal jí šeptat do ucha.

„Nemysli na ty věci, o kterých jsme mluvili. Soustřeď se na děti. Ty by ti měly dělat radost, odpočívej.“

 Došeptal a políbil ji na spánek. Byl rád, že si o tom Ge mohla naplno povykládat, svěřit se. Naposledy se na ni pousmál a pak si šel nastoupit do auta.

 Když odjížděl, přicupitala za nimi malá Ge. Georgiana ji vzala do náruče a políbila na líčko.

„Spapalas svačinku?“ zeptala se dcerky.

„Jo, a Christian mi jeden piškot snědl.“ Požalovala.

------------------------------------------------------------------

Po jeho návštěvě byla o něco klidnější, i když možnost, že by Chrise natolik zdeptala, jako tehdy Michaela, ji doslova vyděsila. Rozhodla se, že ho poslechne a na chvíli úplně vypne. Nebude na nic myslet, a jen bude odpočívat.

„Pomohl ti táta?“

 Ptala se Natalie, když česala mámě vlasy. Ge seděla v obýváku na koberci, zády byla opřená o sedačku a listovala si časopisem, a sem tam nahlédla na své nejmladší dítě, které si hrálo s legem u velkého francouzského okna. Natalie seděla na sedačce a hrála si s těmi nejjemnějšími vlasy.

„Hodně.“ Odpověděla Georgiana. „Tatínek vždycky umí pomoct už jen pouhými slovy.“

„Mluvíš, jako bys četla nějakou knížku.“ Zasmála se Natalie.

V tu chvíli si na něco vzpomněla. „Četlas vůbec tu knížku, kterou napsal?“ zeptala se Ge.

„Jakou?“ odložila Natalie kartáč na vlasy.

„Tanec jako sen.“ Pootočila se na dceru. „Myslím, že jsi dost stará na to, abys chápala, o čem táta píše.“

„Však jsem ji nikde neviděla.“ Mávla Natalie rukou, jako by ji to ani moc nezaujalo.

„Počkej…“

----------------------------------------------------------

 Georgiana odešla do knihovny. Té útulné tiché knihovny a kdyby se nemusela vracet, klidně by tu i zůstala. Byl tu ideální klid na čtení. Tmavý dřevěný nábytek, na stěnách barva šampaňského a velký vínově červený koberec. Očima procházela titul za titulem a pomalu se divila, co všechno tu vůbec je. Dokonce tu byla i kniha od Davida Ogilvyho jak dělat reklamu. Chrisův výběr knih byl víc než zajímavý. A pak přišly na řadu její knihy. Musela jich pár vydělat, aby se dostala k těm schovaným, které byly úplně vzadu na polici. Byly to jen ty od Michaela, protože jí v nich nechal mnoho a mnoho vzkazů i skic, které měla založené mezi stránkami, a nechtěla, aby to někdo objevil.

 Když vytáhla Tanec jako sen, šla se na chvíli posadit na sofa. Nelistovala v ní už celé roky a byla překvapená tím, co v té knize našla. Byly tam fotky. Musel je tam schovat Michael, když bydlela ještě v Neverlandu. Na fotce oba leželi na pohovce před krbem, oba do sebe zamuchlaní ve spánku, a přikrytí dekou. To už jsme měli Natalie… a snažili jsme se o další miminko. Vzpomínala na ty časy, kdy byli šťastní, kdy nemysleli na nic jiného, než na rozšíření své rodinky.

 Našla ještě spoustu dalších fotek. Z Benátek, z předávání cen… všude byli spolu, všude se usmívali od srdce. Ani si neuvědomila, jak dlouho nad tou knížkou seděla, ale uvědomila si, že udělala životní chybu, když od něj odešla. Rozplakala se, ale pokusila se hned uklidnit, protože věděla, že jestli za chvilku nepůjde zpátky za Natalie, přijde ona za ní.

 Schovala fotky do jiné knihy a s ještě mokrými řasami šla zpátky do obývacího pokoje.

„Tady je.“ Podala jí knihu a sedla si vedle Natalie na sedačku.

 Tentokrát vzala kartáč do ruky ona, a česala svou třináctiletou dceru. Sledovala po očku, jak byla Natalie hned zaujatá slovy, které napsal její táta. Tohle byla jedna z vlastností, kterou po něm zdědila. Zkoumat nové věci do detailu. Jako by mu vypadla z oka, když si četla.

„Líbí?“ zeptala se Ge.

„Jo…“ řekla tím tónem, jako by ji ani moc nevnímala. „Ze kterého roku jsou ty fotky?“

„Řekla bych … přelom osmdesátých a devadesátých.“

-----------------------------------------------------------------

 Po večeři se dívala s dětmi na 102 dalmatinů. Všichni měli radši kreslenou klasiku a Disney byl u rodinky jedinečným favoritem. Vždycky se divila, jak se dokáže pět dětí uspořádat na dvě sedačky. To šesté, tedy malá Ge, co by nejmladší, si hovělo na klíně mámy, která seděla na pohodlném křesle.

 Z ničeho nic se pak ve dveřích objevil pan Lough.

„Paní Ge, máte návštěvu.“

 Jen co to uslyšela, opatrně se zvedla i s malou spící princeznou v náručí a šla za správcem. Tušila, že ona návštěva bude on, ale chtěla se nechat překvapit.

 Vešla do předsíně a tam stál v otevřených dveřích Michael zachumlaný do saka, které měl na sobě i odpoledne, a v obou rukách velké tašky naplněné v prasknutí.

„Tak jsem tady.“ Usmál se.

----------------------------------------------------------------

 Nebyl by to on, kdyby neměl dárky pro děti. Ty nechaly 102 dalmatinů běžet dál v televizi a šly si hned hrát bez ohledu na to, že by se měly pomalu chystat do postele.

 Když si Ge s Michaelem podařilo dostat ratolesti do pelestí, mohli se usadit v hudebním salónu. Michael nezapomněl na černé křídlo, kterým se salon pyšnil a s radostí na něj tlumeně hrál, co ho napadlo.

„Tak už to otevři.“ Naváděl ji s úsměvem.

 Ge stála na druhé straně klavíru, na kterém měla položený dárek. Přemýšlela, jestli jí nekoupil nějaký šperk, nebo něco takového. To by se pak Chris vyptával, kde k tomu přišla.

„Nemusel jsi mi něco kupovat.“ Vytkla mu už poněkolikáté.

„Nemůžeš mi zakázat, abych ti něco kupoval.“ Usmál se.

 Jen nad tím zavrtěla hlavou a rozbalila dárek. Zatáhla za stuhu, rozbalila papír a pak vzala do dlaně krabičku. Byl to parfém.

„Dior?“ pousmála se.

„Říkal jsem si, že by se ti mohl líbit. Pořád máš ten samý, a malá změna neuškodí.“

 To byla pravda. Otevřela krabičku a vytáhla lahvičku ze skla v elegantním designu. Přitažlivě modrá lahvička. Oddělala víčko a nastříkala si jednu dávku na vnitřní stranu zápěstí. Nechala to chvilku sednout na pokožku a pak si přičichla.

„Je dobrý…“ pronesla zkušeně, „velmi dobrý.“

 Michael přestal hrát, zvedl se ze židle a šel za ní. Jemně vzal její zápěstí a přičichl si.

„Víš, že na kůži to voní mnohem líp, než na proužku papíru?“ řekl s úsměvem. „Myslím, že k tobě sedí.“

„Sedí ke mně i Miss Dior.“ Řekla trochu na protest.

„To je pravda. Ale přece jen už jsi zkušená dospělá žena. Sofistikovaná, elegantní… Pro tebe je Addict jako dělaný.“ Řekl jako by snad on sám ten parfém namíchal. „Miss Dior bude za chvíli tak akorát pro Natalie.“ Usmál se.

 Ge se podívala na parfém a přiznala sama sobě, že to tak asi bude. Už má nějaké roky a mohla by si dovolit trochu výraznější vůni.

„I tak děkuju.“ Zabalila lahvičku do krabičky a pak se zasmála.

„Co?“ zeptal se Michael.

„Nic. Jen ten název je hodně zajímavý.“ Odmlčela se a pak se mu podívala do očí. „Děti rostou jako z vody, co?“

„Skoro rapidně.“ Přiznal s úsměvem. „Ale aspoň si s nimi víc užiju. Víc si popovídáme.“

„Alex říkal, že Emiráty byly fantastické.“ Vzpomínala.

„To byly…“ pokýval hlavou. „Škoda, že jsi nebyla s námi.“

„Nemohla bych jet.“ Pohladila ho po paži. „Nejen kvůli Chrisovi, ale kvůli dětem, a zvlášť malé.“

 Michael chápavě pokýval hlavou a šel si sednout zpátky ke klavíru.

„Ty ses vždycky obětovala pro druhé.“ Řekl napůl melancholicky a začal dál hrát.

--------------------------------------------------------------------------

 Procházela tiše chodbou a nahlížela do pokojů, jestli děti spí. Jediný, kdo ponocoval, byla Natalie. Nakoukla k ní do pokoje a našla ji, jak si čte v posteli s rožnutou lampičkou.

„Ty ještě nespíš?“ zeptala se tiše Georgiana.

 Zavřela za sebou dveře a šla posadit na kraj postele. Všimla si, že dcera stále četla Tanec jako sen. Pohladila ji po vlasech a taky se na chviličku začetla.

„Nějak mi nejde spát, když vím, že je táta tady.“ Odpověděla.

„Ta knížka se ti zalíbila, viď?“ zeptala se Ge.

„Předčítal mi ji… vysvětloval mi jednotlivé odstavce i písně.“ Pootočila se na mámu. „Chtěla bych s ním být napořád. Takhle to není dobré, když se málo vídáme.“

„Napořád?“ pohladila ji znovu po vlasech.

„Jo.“ Odpověděla Natalie a znovu se začetla.

„Chtěla by ses odstěhovat za tátou?“ zeptala se Ge vážným tónem. „Být s ním?“

„Jo… Alex chce jít na Eton, ale kdyby na něj nešel, určitě by chtěl jít taky za tátou.“

 To, co jí teď její dcera říkala, bylo jako otevření nových dveří. Nevěděla, jestli je to jenom tím, že je Michael tady v Park Place, nebo jestli Natalie doopravdy chtěla žít se svým tátou. Zvedla se z postele a pomalu odcházela ke dveřím.

„Nesviť tu dlouho, ano?“

 Natalie neodpověděla, četla si dál. Ge odešla z jejího pokoje a pořád musela přemýšlet nad jejími slovy.

-------------------------------------------------------------------

 Tiše otevřela dveře od pokoje hostů. Tady se svítilo všude, ne jen lampička na nočním stolku.

„Michaele?“ vstoupila dovnitř.

„Ano?“

 Vyšel z koupelny oblečený v pyžamu a ručníkem si vysoušel vlasy. Po několika letech viděla jeho kudrliny. Nad tím se musela usmát.

„Ani ty nespíš?“ zeptala se ho.

„Proč? Ještě někdo kromě tebe nespí?“

„Natalie.“ Odmlčela se. „Pořád si čte tvoji knížku.“ Šla se posadit do křesla.

„Je do toho zažraná.“ Usmál se a pověsil ručník na topení. „A proč ty nespíš?“

„Musím se vždycky ujistit, že spí ostatní. Aby věděla, že děti nic nepotřebují.“ Pokrčila rameny. „Jestli je všechno v pořádku.“

„Taky obcházím Prince a Paris… a Blanketa.“ Kouknul na ni po vyslovení jména posledního dítěte.

„Jak se má?“ zeptala se Ge.

„Je to chytrý kluk. Všichni říkají, že je mi podobný.“ Usmál se zasněně.

„Natalie mi řekla, že chce s tebou bydlet.“

 Vyhrkla téměř bezmyšlenkovitě. Ani se mu nedívala do očí, když to řekla. Ještě teď byla z toho docela v šoku. A Michael též. Zůstal na ni zírat, jako by se stala vážná věc. Pokud by oba nad tím začali uvažovat, byla by to pro oba dost velká změna… zvlášť pro Georgianu, která by to těžce nesla.

 Tohle je poslední dílek před dovolenou. Jak jsem už psala, uvidím podle situace, jestli budu moct psát a dávat sem další díly, nebo si budete muset počkat.

 Jinak koncert Thirty Seconds To Mars byl neuvěřitelný. Mám z toho zážitek na celý život a byl to nejlepší dárek k narozeninám, co jsem kdy dostala!