Destiny - Lost in Anxiety

„Ne...“ Špitne a sevře jeho dlaně ve svých. číst dál

„Mmmmm....“ číst dál

„Její poslední stopa končí na letišti, pane.“ číst dál

„Dobrý večer, pane Foxi.“ číst dál

„Ne! Pusť mě dolů! Dost, Michaele!“ číst dál

Buongiorno! Tak jsem zpět ze slunné Itálie  Lyžování jedna radost, paráda... tak, včera byla menší ochutnávka a dneska už jdeme pěkně dál  Nezapomeňte komentovat, Ti amo  číst dál

Kdyby měl povolení nosit zbraň, nejspíš by si opatřil pořádný revolver a hledal by Chandlera tak dlouho, dokud by ho nenašel a sám nezabil. Vztek v jeho krvi nikdy nedosáhl tak vysokých hodnot, jako teď. Stále stál u stolu, u záznamníku, který by nejradši rozflákal o zeď. Jak vůbec může? Jak?  Jak si může dovolit ublížit bezbranné ženě, těhotné křehké ženě, která se nemá jak bránit? Copak nemá žádné výčitky svědomí? Co pak nemá žádné zábrany vůči tomu nevinnému maličkému nenarozenému dítěti? číst dál

Sotva popadl dech, vyrazil na cestu do nemocnice, kde chytil Margaret jen tak tak před odjezdem. Doslova jí zaparkoval před autem, když vyšla ze schodiště. číst dál

Zamotala se mu hlava. Posadil se zpět do křesla a své slzy nechal padat volně na svou košili. číst dál

Když Pam s Corou přišly do residence, jako vždy, o půl osmé přeběhl jim mráz po zádech. Všechno bylo rozbité, jedno plátno obrazu protržené, rám zlomený, další obraz visel úplně na křivo, váza byla rozbitá, všechny rámečky s fotkami ležely na zemi, taktéž rozbité, vitrína byla shozená, sklo bylo úplně všude, všechny upomínkové předměty byly rozdrcené, rozbité, pošlapané… Cora opatrně našlapovala po špičkách ve svých papučích a šla dál… Pam se zase nešťastně dívala na svou oblíbenou kuchyň. Všechen porcelán, nádobí… všechno leželo rozbité na podlaze. A Cora už zadržovala slzy, když uviděla v tom krásném, teď už zdevastovaném, pokoji úplně zničené křídlo. Klavír byl skoro převrácený, chyběla mu noha, klávesy byly vyrvané a kousek od toho ležel na zemi pohrabáč od krbové soupravy. Všechno bylo zničené… číst dál