
Po celou dobu návštěvy jsem byl docela klidný, dalo by se říct. Paní sociální pracovnice se usadila v obýváku, zdá se, že už na dobro, a začala si sepisovat spousty informací do svých pracovních desek. Sem tam se ohlédla kolem, jako by se ještě o něčem chtěla přesvědčit, a zase pak pokračovala v psaní. Nevěděl jsem sice, kolik jí bylo, ale byla oblečená jako nějaká britská stará dáma v hnědém kostýmku a vlasy přísně stažené do drdolu. Naproti tomu pohled na moji Eli by rozehřál i sněhuláka.
číst dál