Dívala se na otevřený balkon, na skleněné dveře, jimiž mohla sledovat hvězdy na obloze. Uklidňující šum moře doléhal z nedaleké pláže, a ji to i přes to nedokázalo uklidnit.
Nechala je odejít do města samotné. Po tom, co se s Chrisem pohádala, nechtěla nikam jít, a hlavně se mu chtěla vyhnout. Každý večer, když rodinka chtěla, šli do města na zmrzlinu, na promenádu, podívat se po obchodech, užívat si večera… Dneska na to ale Ge neměla náladu. Chvíli se procházela po pláži, pak po zahradě mezi palmami a nakonec zalehla do postele. Nevnímala čas, takže vlastně pomalu přestala pozorovat, že je venku už hluboká noc. Kde jsou tak dlouho?
Zrovna, když na to myslela, otevřely se dveře od ložnice. Světlo se ani nerozsvítilo, jenom slyšela klapnutí dveří a pak jen jeho pohyby, když se svlékal.
„Ge?“
Zašeptal do tmy, ale ona neodpověděla. Pak jen ucítila, jak se matrace zhoupla za jejími zády, i jeho teplo.
„Ge?“ pohladil ji rameni.
Ona jen mlčky naklonila hlavu jeho směrem, vyčkávala.
„Nemluvíš se mnou?“ zašeptal.
„Ty bys mě stejně neposlouchal, kdyby ano.“ Odpověděla tiše.
„Ne… to není pravda.“ Znovu ji pohladil po rameni. „Myslel jsem na tu hádku teďka celou tu dobu, co jsem byl s dětmi ve městě.“
„Nechci se o tom bavit.“ Řekla a otočila hlavu od něj.
Chris ji pohladil po zádech a pak už ji nechal být.
---------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------
Hádka jim celkově umrtvila komunikaci na hodně dlouhou dobu. Alex a Natalie nakonec jeli s Michaelem do Arabských emirátů, kde trávili čas jak s ním, tak s Blanketem, Paris a Princem.
Ge zůstala doma s Henrym, Christianem, Adele a malou Ge. Byla osvobozena od Chrisových pokusů o obnovu normálního bezkonfliktního života pokaždé, když odjel do práce. Lezlo jí krkem, když se snažil s ní bavit, jako by se nic nestalo, i když měl v očích kajícný výraz.
----------------------------------------------------------------------
„Nevíš, jak se tam mají Natalie a Alex?“
Ptal se Henry, když vedl za ruku svou sestřičku Adele a oba lízali zmrzlinu, kterou jim máma koupila v italské cukrárně. Rozhodla se vzít své dětičky do Londýna na celodenní výlet, kouknout se po galeriích, jestli je tam pro její drobečky něco zajímavého, a sem tam něco nakoupit. Christian pomáhal tlačit kočárek, ve kterém se malá Ge vozila.
„Nevím.“ Odpověděla Ge s pohledem na výlohy obchodů s oblečením.
„Proč se s tátou nebavíš? Co jste si udělali?“
Georgiana svůj pohled odtrhla od obchodů a podívala se na devítiletou dceru. Začínalo se jí stýskat po dobách, kdy byly děti ještě malé na to, aby poznaly, co se děje mezi dospělými. Adele upírala své modré oči na mámu a trpělivě čekala na odpověď.
„Tatínek mi něco řekl, a trochu mi to ublížilo, víš?“ řekl trochu s rezervou. Nebude přece dětem říkat, že jí to hodně ublížilo, co by si pak pomyslely?
„A co ti řekl?“ ptala se dál Adele.
„Nechci se o tom bavit. A už vůbec na to myslet, dobře?“
Pohladila dcerku po vláskách a navedla děti do obchodního centra, aby je rozptýlila od vyptávání se na to, co si jejich rodiče udělali. Christian s Henrym hned hleděli po obchodech se sportovními výbavami, kde vystavovali nové kopačky, a Adele zase zaujaly výlohy módních značek a zvlášť pak šaty ve výlohách. Malá Ge jen tiše koukala kolem, kde se to jen hemžilo barvami a nic neříkala. Jen se pak usmála na maminku, která ji vzala do náruče a políbila na tvářičku.
„Henry, vem Christiana a za patnáct minut se tu sejdeme, jo? Podívejte se po obchodech, nebudu s vámi všude chodit, už jste velcí dost.“
Mrkla jedním okem na syna, a ten se hned chopil mladšího bratra a utíkali, kam chtěli. Ge pak vzala holky a šly se podívat po obchodech s oblečením. Sotva pak vkročily do třetího obchodu, už jí zvonil telefon. Podívala se na displej, na kterém bylo jeho jméno i fotka. S povzdechnutím přijala hovor.
„Ano?“
„Ahoj, co děláte?“ ozval se Chris.
„Nic moc. Chodíme po obchodech.“
„Fakt? A kde?“ zněl překvapeně.
„Jsme v Londýně, Trocadero.“
„Dobře. Jenom, že už budu končit, dneska už tu nic není k vyřizování, tak odjedu dřív. Kde budete? Přijedu za váma.“
„Dám si kafe někde nahoře, počkám, až se kluci vrátí a někde si sedneme.“
„Už pomalu odcházím. Takže někde nahoře v těch restauracích nahoře, jo? Najdu si vás. Ahoj.“
--------------------------------------------------------
Když dotelefonovala se svým mužem, trochu se jí stáhl žaludek. Byla to už nějaká doba, co s ním nevycházela kvůli tomu, co řekl na dovolené… a tím jí tu dovolenou zkazil. Všímala si, jak se to snažil napravit, ale ta jeho až přehnaná pozornost jí lezla krkem. Zároveň ale taky nechtěla, aby si toho víc a víc všímaly děti. Musí si s ním promluvit… ještě dnes.
Po půl hodině už měla před sebou karamelové latte, děti zákusky a všichni byli spokojení. Tedy, Ge byla trochu nervózní. Koukla po malé Ge, a ta se usmívala jistým směrem. Podívala se ke vchodu do restaurace a uviděla Christophera. Měl na sobě ten šedomodrý oblek s vestou, který měla tak ráda, a jen těžko od něj mohla odtrhnout zrak. Vypadal dost dobře. Jen na něj bezmocně hleděla, a on se na ni usmál, když si jí všiml. Procházel kolem stolů a bylo jasné, že jeho úsměv patří jen jediné.
„Ahoj.“ Pozdravil rodinku a pak koukl na Ge. „Co sis dala?“
„Ehm.. karamelové latte.“ Odpověděla jemným hláskem.
„Že se vůbec ptám, že?“ usmál se Chris a přisedl si naproti ní.
Ge se lehce zamračila. Tohle ji donutilo se trochu zamyslet, jestli to všechno, co dělá, už náhodou není pro Chrise běžnou záležitostí. V hlavě jí to začalo rozbíhat přímo šílený kolotoč představ. Ona taková běžná záležitost může přerůst v něco hrozného. Chris by se doma mohl začít nudit, staral by se o děti, ale o ženu už ne. Pak by zůstával déle v práci. A z toho by mohl hledat pohodlí u někoho jiného. Jenom představa, že by si užíval s nějakou jinou ženou večer v kanceláři, ji kopla do žaludku. V momentě zbledla.
„Jsi v pořádku?“
Koukla na Chrise, který bral z dětské židličky malou dcerku a pak si ji posadil na klín. Ge se jen pousmála, tak jak to dělala, když chtěla zamaskovat, že jí není dobře.
„Jo, Jen si potřebuju odskočit.“
--------------------------------------------------------------
Na dámských záchodech naštěstí nikdo nebyl. Chvíli stála u velkého zrcadla a dívala se na sebe. Právě za tohle se nenáviděla. Dokázala sama sebe natolik vystresovat, až jí bylo zle. I tak pustila své pomyslné přehrady a nechala vyplout napovrch pár slz. Pořád se ptala, proč jí to Chris vůbec udělal? Nechce, aby se rodina rozbila, ale to, že má slušnou šanci ublížit své ženě, o tom ani neví.
Ge si utřela slzy, z kabelky vytáhla pudr a snažila se dát do pořádku. To poslední, co by teď chtěla, by byly vylekané pohledy dětí, když by ji uviděly uplakanou. Dívala se na sebe, sledovala, jak byla bledá. Vytáhla ještě tvářenku a trošku si vytvarovala líčka, tak jak to měla před tím. Vzápětí si vzpomněla na Michaelova slova, která jí řekl tehdy v Austrálii. Ten večer, kdy za ním přijela, a on ji odmítl z jediného prostého důvodu…
„Na každého kolem sebe hraješ divadlo.“
Jeho slova slyšela tak jasně, jako kdyby stál přímo za ní. I teď dělala to samé. Radši utekla na dámské toalety, aby nikdo neviděl, jak je slabá. Co když ta její přetvářka natolik přesáhne všechny meze, a až bude pozdě, nikdo nebude vědět, co se opravdu děje?
Začala uvažovat o tom, že radši měla jet s Natalie a Alexem. Vůbec jí nepřipadalo, že by její přítomnost v domácím prostředí přidávala na klidu mezi ní a Chrisem. Kdyby jela, mohla by se aspoň Michaelovi vyzpovídat, protože on by jí naslouchal, z ničeho by ji nepodezříval… tak jako Chris. Teď byla v pasti.
---------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------
„Tady to je.“
Položil jí šálek čaje na noční stolek a pak si přisedl na kraj postele. Ge se na něj nedívala, jen unaveně zírala do jednoho místa u dveří. Když jí odhrnul prameny vlasů z tváře, všimla si, že už ani jeho dotek pro ni nebyl ničím, co by jí scházelo. Všechno se teď začínalo měnit v běžnou záležitost.
„Co se děje? V restauraci jsi byla zamlklá.“ Ptal se Chris starostlivě.
„Prostě mi není dobře.“ Odpověděla chladně.
Z té jediné věty Chris pochopil, že mu Ge víc neřekne. Nevěděl sice, proč v té restauraci z ničeho nic tak zbledla a radši odešla, ale věděl, že tohle už dál nechce. Chtěl aspoň něco urovnat, i když se s ním třeba pořád nebude chtít bavit.
„Ge, chci se ti omluvit.“ Řekl upřímně a Ge se na něj podívala s kamennou tváří. „Snažím se o to už nějakou dobu, a ty se tomu docela úspěšně vyhýbáš, ale mě už to nebaví. Nechci tohle ticho mezi náma, tohle přetvařování…“
„Přetvařování?“ skočila mu do řeči docela rázně. „Jaké přetvařování?“ Posadila se v peřinách, a kdyby mohla, očima by po něm vrhala blesky. „Ty si myslíš, že mě to baví, takhle se chovat? Že to dělám schválně?“
„Už to tak pomalu vypadá.“ Odpověděl zatím v klidu.
„No tak se mi asi opravdu povedlo, nemyslíš?“ zeptala se naštvaně. „Můj muž mi řekne, že mi pořád nevěří i potom, co jsem mu porodila naši dceru, naše poslední nejmladší dítě, a já mám předstírat uraženou?“ vysmívavě se uchechtla a nevěřícně zavrtěla hlavou. „To je neuvěřitelné.“
„Tak jsem to nemyslel.“ Řekl důrazně.
„Ne? A jak jsi to myslel?“ zeptala se obratem o tón naštvanější.
„Ty víš moc dobře. Jediný, komu nevěřím, je Jackson. Nikdo jiný. K čemu by mi bylo, kdybych si proti sobě poštval vlastní manželku?“
„Zeptala jsem se tě na dovolené, jestli jsi mi Blanketa neodpustil, a ty jsi nic neřekl. Myslím, že to bylo jasné, co jsi tím myslel. A jestli sis proti sobě poštval vlastní ženu? Ano, gratuluju, právě se ti to povedlo!“
Začala se vyhrabávat z postele a trochu jí v tom bránila dlouhá noční košile. Pak vstala a šla ke dveřím od šatny.
„Kam jdeš?“ zeptal se Chris.
„Pro dnešek už tě mám dost!“
Otevřela dveře do šatny a procházela pokojem směrem ke dveřím do koupelny a Chris šel za ní.
„Ještě jsem s tebou neskončil!“ zvýšil na ni hlas.
„Já s tebou ano!“
Zlostně se na něj ohlédla, otevřela dveře, vešla do koupelny a silou za sebou práskla dveřmi. Hned se v koupelně zamknula. Sotva rozsvítila světla, Chris už lomcoval s klikou.
„Otevři dveře.“ Nařídil jí naštvaně.
„Jdi do hajzlu!“
Zařvala na něj přes dveře. Zloba třásla její slabým tělem, ale ta ve vteřině zmizela, když uslyšela někde v ložnici dětský hlas.
„Co jsi jí udělal?“
Chris se otočil od dveří koupelny a před otevřenými dveřmi do šatny uviděl stát Henryho. Hlas, kterým se svého otce zeptal, byl opatrný i pevný zároveň. Jako by se z poloviny bál zasáhnout do sporu mezi rodiči, ale taky chtěl bránit svou mámu. V tuhle chvíli nikdo, ani Chris, ani Ge, nevěděli co dělat…