Se slzavýma očima stála naproti zrcadlu. Vlasy měla mokré a zvlněné, tvář unavenou. Byla převlečená do růžového trika a šedých kalhot, obojí z hedvábí, na spaní jako dělané. Ale ona věděla, že po tom všem spát nebude.
Došlo jí, že když z ničeho nic odmítla Chrise, dost ho tím naštvala, ale nemohla jinak. Nebude teď spát, protože bude mít naštvaného manžela vedle sebe, a nebude spát, protože jejího bývalého manžela čeká ten nejtěžší den, jaký kdy zažije… Poraženě sklonila hlavu. Nechtěla se na sebe dívat v tom zamlženém zrcadle. Bohatě jí stačilo, jak mizerně se cítila a nemusela se ani vidět.
Na dveře se ozvalo klepání a pak uslyšela jeho unavený hlas: „Ge?“
Ani nepočkal na opověď a tiše otevřel dveře. Ge zůstala stát zády ke dveřím, tak jak byla. Nějak neměla odvahu se mu podívat po očí po tom, co předvedla.
„Půjdeš spát?“
„Jo.“ řekla slabým hláskem.
Pak bylo ticho. Zkusila se ohlédnout přes rameno, a v tu chvíli už ve dveřích nestál. Nejspíš ji chtěl zkontrolovat, pravděpodobně se mu asi taky nebude lehce usínat.
Zhasnula světla, vyšla z koupelny a přes šatnu prošla do ložnice, kde za sebou zavřela dveře. Chris se skláněl nad postýlkou jejich nejmladší dcerky a zrovna ji přikrýval dekou, když ona vstoupila. Když si jí všimnul, narovnal se a rukou ukázal na postel.
„Klidně si lehni, nemusíš na mě čekat.“ Zašeptal ještě u postýlky malé Ge.
Georgiana ale stála u dveří a dívala se na podlahu… tak kajícně, pomyslel si Chris, když ji viděl. Odešel od postýlky spící dcerky s úmyslem uložit i svou ženu, ale byl od ní sotva pár kroků, už se začala omlouvat.
„Nechtěla jsem tě tak odmítnout.“ řekla Ge.
Chris jí věnoval pohled plný klidu a konejšivě k ní promluvil: „To nic, já to chápu.“
„Chrisi, viděla jsem tvůj výraz. Nemusíš si hrát na spokojeného.“ namítla hned trochu hlasitěji.
„Šššš!“
Přiložil si ukazováček ke rtům, aby jí naznačil, že se má uklidnit. Přišel k ní, vzal ji za obě dlaně a odvedl jí k posteli, na kterou se oba posadili. Pohladil ji po vlhkých vlasech a políbil na spánek a pak si své čelo opřel o to její.
„Proč se mnou nemluvíš?“ zašeptal se zavřenýma očima.
Tohle byla pro Ge hodně nečekaná otázka. Lehce se od něj odklonila, aby mu viděla do tváře. Jakmile přerušila kontakt, otevřel oči a podíval se na ni s melancholií ve tváři. Nevěděla, co říct, nevěděla, co tím myslel.
„Já chápu, že ne vždycky máš tu potřebu se s něčím svěřit, ale teď sis prošla dost těžkým obdobím, a takhle to s tebou dopadá.“ Šeptal. „Nemluvila jsi se mnou o soudu, ani o Chandlerovi. Jediné, co jsi udělala, tak jsi mi zavolala, ale to bylo všechno, co jsi mi tehdy řekla. Cítil jsem ten strach, který jsi měla, ale teď už ani v náznaku se o tom nechceš bavit.“
„Je to těžké.“ zašeptala Ge.
„Nechci po tobě, abys mi všechno řekla. Jenom ti chci říct, že když si budeš všechno nechávat pro sebe, bude tě to ubíjet, Ge… Z nás dvou to znáš nejlíp.“
Jen pokývala hlavou a dlouze vydechla. Už jen to, že by se k tomu tématu – soud a Chandler- musela vrátit, by ji ubíjelo nejvíc.
„Půjdeme spát?“
Na jeho otázku odpověděla znovu kývnutím hlavy. Chris vstal a obešel postel, zatím co Ge si lehla a přikryla se peřinou. Lehl si vedle ní na svoji polovinu, přikryl se a pak se natáhl po vypínači u nočního stolku. Světla zhasla. Po chvíli váhání se přisunul k Ge a objal ji kolem pasu a ona propletla své prsty s těmi jeho. Lehce natočila hlavu, jako by se na něj chtěla podívat a během chvilky ucítila jeho rty na své tváři. Během toho jediného polibku cítila tolik něhy, ale bála se, že i kdyby té něhy cítila dost, nedokázala by usnout, natož se natolik uvolnit, aby mohla spát.
Čekal, až se jí zklidní dech, až usne. Ale opak byl pravdou. Ge se cítila strašně, nevěděla, co dělat. Když cítila jeho objetí, a pak si vybavila ten smutek v jeho očích, když jí řekl, že se mu vůbec nesvěřuje, sama sobě připadala jako nicka. Absolutně se nechápala, jak mohla být tak citlivá. Už nechtěla další období sebelítosti, pláče bez důvodu ani nic podobného. Na tohle nemám.
Jen co pomalu klimbal, využila toho. Opatrně si sundala jeho ruku, kterou ji objímal kolem pasu, zvedla se z postele a odešla.
--------------------------------------------------------------------
Probudilo ho chladné prostěradlo a prázdnota na místě, kde měla spát jeho žena. Těžce zvedl hlavu, v polospánku se rozhlédl do tmy zabalené ložnice.
„Ge?“ zašeptal do tmy.
Jediná odpověď přišla od malé Ge, která se v postýlce přetočila, a ve spánku něco zamumlala. Vstal pomalu z postele a poslepu se dopotácel přes šatnu ke dveřím do koupelny. Chvíli poslouchal a pak otevřel dveře. Rozsvítil světla, což jo dostatečně probralo, ale nikoho v koupelně nenašel…
Prošel knihovnu, pokoj dvojčat, Henryho, Alexův a Nataliin pokoj. Dole pak prošel jídelnu, obývací pokoj, kuchyň. Nakonec vyběhl zpátky do ložnice a co nejtišeji, aby nevzbudil nejmladší dítě v domě, hledal její kabelku. Začínal se bát, že by mohla udělat nějakou blbost a zmizet. Naštěstí našel jak její doklady, tak klíčky od auta i od domu. Kde je?!
Nenapadalo ho nic. Leda, že by se procházela venku po zahradě, v parku, nebo … Ne, na koni si nemohla vyjet, je až moc velká tma. Taky mohla vzít Alexova psa na procházku, ale daleko by v té tmě nedošla, jedině, že by šli do parku.
A pak ho napadlo ještě jedno místo. Přišel dolů do přízemí a zkusil dveře vedle schodů. Schodiště za těmi dveřmi vedlo do místnosti vedle sklepa. Byl tam krb, staré skříňky, ale hlavně stará rozkládací sedačka. To, že už bylo venku šero z příchozího nového dne, mu pomohlo vidět celou místnost. Šero pronikalo dovnitř přes malá okýnka a tam ležela…
Vzdychala a posmrkovala. Ležela na rozložené sedačce, schoulená do klubíčka a přikrytá dekou. Tiše sestoupil z posledního schodu a přes opěradlo natáhl paži. Sotva se jí dotkl na rameni, hned sebou cukla a vylekaně se ohlédla.
„To nic. Neboj,“ utěšoval ji, „to jsem já.“
Georgiin zrychlený dech od pláče a šoku se během chvilky zklidnil, když ji chvíli hladil po rameni. Pak obešel sedačku a sklonil se k ní. Pohladil ji po vlhké tváři od slz a pak ji políbil na čelo.
„Proč jsi tady?“ zeptal se Chris.
„Nemůžu spát.“ odpověděla šeptem.
„Pojď sem.“
Vzal ji zabalenou v dece do náruče a odnesl ji z chladné místnosti.
„Tady nebudeš sama.“
----------------------------------------------------------------------------
Leželi naproti sobě v posteli a dívali se na sebe. Do ložnice pronikalo čím dál víc světla, ale protože se nad Remehamem zatahovaly mraky, tak to počasí ještě navíc uspávalo. A pak, když se podíval znovu na Ge, spala. Přisunul se k ní, přikryl ji až k ramenům a pozoroval, jak klidně oddychuje. Nakonec se sama pláčem dohnala ke spánku. Byl to zrovna takový pláč, který člověka vyčerpá, a to bylo Chrisovi líto. Ještě pořád nevěděl, co ji trápí, a rozhodně nechtěl, aby takhle po nocích nespala a schovávala se.
Ráno, o pár hodin později se opět probudil sám. Tentokrát, když se rozhlédl po ložnici, byl naprosto sám.
----------------------------------------------------------------------------
„Chutná ti?“
Zeptala se Ge malé Ge. Dcerka se usmála a vzala si od ní borůvkový koláček.
„Jo.“ Odpověděla malá nadšeně.
Seděly v jídelně, u stolu bylo pět prázdných hrnků od čaje a talířů. To znamenalo, že děti byly po snídani a šli se převléct, aby mohly vyrazit do školy. Za chvíli pro ně přijede odvoz, řidič, který sem tam vozí Chrise do práce, když si nebere auto. Malá Ge seděla mámě na klíně a ujídala ze svého talíře borůvkových koláčků od pana kuchaře Charlieho. A pan Lough, správce Park Place, už obcházel park s Alexovým německým ovčákem Lordem.
„Co kdybychom vzali Secret Love na louku?“
Zeptala se Ge dcerky, když se natáhla pro svůj šálek čaje. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Chris, který byl ještě v pyžamu. Vlasy měl rozčepýřené a vypadal trochu ospale, ale jakmile uviděl svou dcerku, jak se jí hned objevil úsměv na tvářičkách, musel se taky usmát.
„Dobré ráno.“
„Ahoj!“
Zavýskala radostí, seskočila mámě z klína a běžela mu naproti. Chris ji zvedl do náruče, políbil na tvářičku a pak jí palcem utřel flíček z koutku úst.
„Co pak to jíš?“ zeptal se dcerky a šel ji posadit na volnou židli vedle Ge.
„Koláčky.“
Odpověděla malá a hned se natahovala pro další koláček. Ge jí přisunula talíř a pak se podívala na Chrise, který ji obešel, a sklonil se k ní s polibkem na čelo.
„Vyspal ses aspoň trochu?“ zeptala se ho starostlivě.
„Jo, trochu jo.“ Odpověděl s malým úsměvem a pak ji políbil na rty. „A co ty?“
„Trošku. Cítím se úplně vysílená.“ Odpověděla s povzdechnutím.
Ozvalo se zvonění. Chris vstal, odešel z jídelny a z haly, kde bylo schodiště zavolal na děti, ať už jdou, že mají odvoz. Během chvilky uslyšel otevírání a zavírání dveří, jak každý z nich vyšel ze svého pokoje. První seběhl schody Christian. Obešel Chrise a nahlédl do jídelny na mámu a na malou sestřičku.
„Ahoj!“ zamával jim.
Ani nečekal na odpověď a stejně se rozloučil s Chrisem a šel si rovnou obout boty. To Adele seběhla schody, přišla do jídelny, aby malé sestřičce dala pusu, a jednu pak dostala od mámy, a další od táty ještě než vyšla ze vstupních dveří. Pak přišel Henry a ten praktikoval stejný styl rozloučení, jako Christian. Jen zamával, řekl Ahoj a byl fuč. Poté přišla do jídelny Natalie.
Ta už nesršela takovým spěchem jako její mladší sourozenci. Váhavě přišla k čelu stolu, kde seděla Georgiana s dcerkou a docela vážně se podívala své mámě do očí.
„Nemohla bych dneska zůstat doma?“ zeptala se opatrně.
„Proč?“
Ge si hned všimla, že s Natalie něco není v pořádku. Už při snídani byla zamlklá a moc toho nesnědla. Teď tu před ní stála oblečená v letních bílých šatech ke kolenům a džínové bundě se školním batohem na zádech, její tmavé kaštanové vlasy byly zapleteny do copu a její oči prosily.
„Kvůli tátovi,“ odpověděla Natalie, „není mi kvůli tomu nějak dobře.“
Ge stačilo, aby jen o kousíček koukla vedle a všimla si Alexe, jak stál v otevřených dveřích do jídelny, taktéž nachystaný do školy v uniformě. Ani on se netvářil zrovna tak, jako by byl nachystaný jít jako ve všední den do školy. Podívala se zpátky na Natalie a natáhla k ní ruku. Vzala ji za dlaň a Ge si své nejstarší dítě přitáhla k sobě a druhou rukou ji pohladila po tváři. Dívala se jí do očí a snažila se jí pohledem dodat síly, kterou ona sama postrádala, protože věděla, že Natalie všechno ustojí mnohem lépe… Protože ona je z Jacksonovy krve.
„En, říkala jsem ti, že času máš dost. Soud začne až odpoledne a to ty už budeš dávno doma. Tady v Anglii bude večer, když bude přímý přenos. Nemusíš se bát, že něco zmeškáš.“
Uklidňovala Ge svou dceru, a Natalie jí odpovídala kýváním hlavy, že tomu rozumí. Ale pak se jí v očích objevil strach, z čehož se Ge zachvělo srdce.
„Ale co když tátu nepustí?“ zeptala se Natalie vyšším hlasem, jako by měla plakat. „Co když ho zavřou do vězení?“
Ge hned vstala ze židle a objala ji. Snažila se ji uklidnit, ale i tak Natalie upustila pár slz. Jemně vzala svou dceru za tvář a naznačila jí, aby se na ni podívala. Natalie měla oprávněné obavy o svého tátu, ale Ge nemohla dopustit, aby se její dcera zhroutila jako ona sama.
„To se nestane.“ promlouvala k ní soustředěně. „ Tátu neodsoudí. Ty víš, jaký táta je. Nikdy by ho nemohli usvědčit z něčeho tak naprosto šíleného.“
Natalie jen párkrát zamrkala a smutně si povzdechla.
„Nesmíš na něco takového myslet, dobře?“
„Jo.“ šeptla Natalie.
Ge ji políbila na čelo a pohladila po vlasech. Natalie políbila mámu na líčko, otočila se a odcházela z jídelny. Georgiana ji následovala ke dveřím, kde stál Alex. Taky na něm byly vidět obavy, ale ty hned zmizely, když od mámy taky dostal pohlazení po vlasech a láskyplnou pusu na čelo.
„Dobrý?“ zeptala se syna.
„Jo.“
Řekl klidně, pak se podíval na malou sestřičku, zamával jí na rozloučenou a pak se šel taky obout. Chris stál u botníku ve vstupu u otevřených dveří a sledoval dvě nejstarší děti, jak opouští dům a nastupují do černé limuzíny, kterou dal dětem k dispozici, aby mohly pohodlně a bezpečně dorazit do školy.
Ge přišla za ním a sledovala, jak auto odjíždí. Ze všeho nejmíň chtěla, aby po ní některé z dětí zdědilo její bázlivost a sklony k psychickému hroucení. Jen co si vzpomněla na Nataliin výraz, který ještě před chvílí viděla, bylo jí trochu zle. Chris ji objal kolem pasu a políbil ji do vlasů, a pak se jeho dětsky modré oči střetly s jejími kaštanovými.
„Děti učíš odvaze a síle, zatím co sama to samé postrádáš.“
„Oni jsou šťastní, i když o tom neví, protože nezažili nic z toho, čím jsem si prošla já.“ A pak ještě dodala. „A doufám, že nezažijou nic z těch hrůz, které jsem si vytrpěla.“
„Neboj,“ pohladil ji po tváři, „vidí v tobě vzor, jak rozdávat lásku a dávat druhým oporu. Sami se naučí, na co si dávat pozor.“
Ge ho objala a hlavu si opřela o jeho hruď. Chris ji ochranitelsky objal a vnímal její teplo, její uvolněné tělo, když se teď dostala do jeho blízkosti. Vnímal, jak povolila a nechala se na chvíli vytrhnout z dění kolem, od stresu, od strachu, a od nekonečného čekání na poslední den soudního procesu, který za pár hodin začne…