Destiny - Heaven and Hell

Přistupoval k ní blíž a blíž. Srdce mu hořelo nedočkavostí, zatím co její sužovaly pichlavé bolesti. Dívala se mu do očí a snažila se zhluboka dýchat, aby zahnala aspoň trochu bolesti… Teď potřebovala léky, pocítila to bez jakékoliv psychické zátěže, že její srdce už samo od sebe volá o pomoc. číst dál

„Tak… A teď mi povíš, co budeš dělat příště, až si se mnou začneš.“ číst dál

Pomalu ho pohlcovala voda s pěnou. Relaxoval, užíval si uvolňujícího tepla… Ne, že by se před tou půl hodinkou dostatečně nezahřál. Dál a dál napouštěl vanu, až mu po ramenou přeběhl menší vánek. číst dál

V dlaních pomalu svíral její košili a začínal ji vytahovat z kalhot. číst dál

Zarostlá pergola do sebe nasávala vlhkost, lístky růže se pohupovaly pod nárazem kapek deště. Celá zahrada byla pod chmurným počasím smutná. číst dál

Ještě ten samý den dostal Michael zprávu od doktorky Reyové o tom, že jeho manželka odjela do Anglie. To mu úplně stačilo, aby si zbytek domyslel sám a měl k tomu volnou představivost. A všechno ho nečekaně zase vedlo k tomu „Georgiana je jen moje“ Foxovi. Nepochyboval o tom, že ji donutil, je jedno jakým způsobem, aby se za ním doplazila až do Blackpoolu. číst dál

Pomalu ale jistě ji vedl do jejího pokoje. Líbal ji s takovou dychtivostí, dotýkal se jí tak jemně a dráždivě zároveň. číst dál

Seděla za zavřenými dveřmi na chodbě. Vypadala, jako by prodělala psychické zhroucení, tvář měla bledou, oči plné slz, prsty na rukách jako led. Seděla u těch dveří, kde na druhé straně v Michaelovém pokoji plakala v postýlce Natalie, nebo spíš jen dozníval její pláč, který, díky bohu pro Ge, už přestával a bylo slyšet jen posmrkování a smutné pofňukávání. číst dál

Kopala nožkami, cákala vodu a smála se na celé kolo. Takhle nějak vypadaly Nataliiné reakce na svou první návštěvu vířivky. číst dál

K jejich smůle se závody kolem jezer musely odložit. číst dál