108.díl - last trial

 Nakonec se procházela sama v parku a Secret Love jí dělala společnost. Ve vzduchu bylo cítit přicházející léto, vůně rozkvetlých květin a zvlášť keře růží zjemnily žár slunce, které toho dne hřálo až moc. Stíny stromů poskytovaly příjemný chládek a bohatá tráva kolem byla pro Secret Love ta nejšťavnatější, než jaká byla ve výběhu.

 Ge se ohlédla na dům. Všimla si, jak Chris seděl s malou Ge na venkovních schodech, a něco si vychutnávali. Byla ráda, že zůstal doma. I když zrovna teď vyhledávala samotu a klid, vědomí, že je doma, a ne v práci v Londýně, jí dodávalo na klidu a ubíralo starosti s dcerkou.

 Podívala se nad sebe, jak se mezi mihotavými listy v korunách stromů jevilo nebe azurovými odstíny, bez jediného mráčku. Michaele… snad i ty vidíš stejně čisté nebe. Myslela na něj a snažila se vyvarovat obavám. Přála mu klid, přála mu štěstí, přála mu… lásku. Lásku, kterou ostatním dával, a která málokdy jemu byla opětována.  

 Secret Love jí vytrhla s ruky vodítko, které měla připojené na ohlávce a popoběhla o několik metrů dál. Ge se za ní rozběhla a pak se zastavila, když uviděla, že klisna jen chtěla větší stín, ve kterém by mohla dál spásat trávu. Došlo jí, že Secret Love je skoro jako pes, hlídala by si svou paní a byla by zvědavá, kdyby se jí někde schovala. Postesklo se jí po Esperanze. Náhlý odchod němé tváře jí doteď by moc líto, ale tak už to chodí. Všechno jednou odejde. Všechno jednou skončí.

 Ge si všimla mechu pod mohutným dubem a šla se na něj posadit. Zády se opřela o kmen a sledovala svou klisnu. Měla by pomalu plánovat, co bude potřebovat na dovolenou. Chris celé rodince slíbil pořádnou dovolenou u moře. Důvod byl jednoduchý: jelikož se děti brzy po sobě narodily, nikdy nebyl čas někam jet. Možná to bude pro malou Ge trochu víc vyčerpávající, ale bude jí to stát za to, podle Chrisových slov.

 Jenže teď, když za pár hodin začne poslední den soudu, nedokázala myslet na nic jiného.

------------------------------------------------------------------

„Nemám hlad,“ řekla sklesle, „není mi nějak dobře.“

 Měla před sebou oběd ale snědla z něj sotva pár opečených brambor, zato vepřového se ani nedotkla. Chris ji počastoval z poloviny vyčítavým pohledem. Většinou když nejedla, se stalo něco hrozného, nebo se teprve něco stane. Chápal, že je nervózní z rozsudku, ale aby kvůli tomu nejedla, mu přišlo trochu moc. Nic neříkal a dál krmil malou dcerku, kterou měl posazenou na klíně.

 Zvedla se ze židle a šla odnést talíř do kuchyně. Pan Charlie, kuchař, seděl u stolku a jedl svou porci, avšak když Ge vstoupila, hned se díval po jejím talíři a trošku se podivil.

„Nechutnalo Vám?“

„Ne, jen nějak nemám chuť.“ Odložila talíř na kuchyňský ostrůvek. „Ale malé to chutná, a to je dobré.“ pousmála se.

„Mohl bych Vám udělat ovocný salát, jestli chcete?“ Nabídl a hned se zvedal od stolu.

„Nejdřív snězte svůj oběd, prosím.“ Usmála se mile. „Nechte mi ten salát když tak v lednici, přijdu si pro něj.“

--------------------------------------------------------------

 Seděla na posteli a v dlaních držela svůj růženec, který dostala na svatbě. Tehdy, když měla před sebou Poslední soud od Michelangela, a vedle sebe Michaela, když si přísahali věrnost a oddanost v manželství, které tehdy uzavřeli. Uronila slzu, když si vzpomněla, v kolika věcech ho zklamala. Sevřela růženec v pěsti a tiše zašeptala: „Dej mu sílu.“

 Nikdy se nemodlila, málokdy prosila Boha tak, jako teď. Vždycky své prosby pronášela jen v duchu, nikdy je nešeptala, jako nyní. I po tom všem, nechtěla Michaela ztratit. Představa, že by do konce života byl zbaven svobody, jí udělala zle.

 Zabalila růženec do červeného šátku, který jí jako malé dívce dala Carmen, uložila do šuplíku ve své skříni, a pak si šla pro slíbený ovocný salát.

-----------------------------------------------------------------

 Napichovala na vidličku bílé hrozny s kousky melounu, jablka, banánu a mandarinky, vychutnávala si vitamíny a sem tam odehnala hmyz, který cítil sladkou vůni ovoce. Hověla si na venkovním nábytku a sledovala páva, jak se prochází sem tam. Za celé ty roky se od ní ještě nenechal nakrmit. Jediný, komu se to povedlo, byl Henry. Avšak ani pávovi neuniklo voňavé ovoce a opatrně se přibližoval k posezení. Ge za sebou uslyšela kroky, pak ji objaly kolem ramen silné paže a dostala pusu na levé líčko.

„No vidíš, že můžeš jíst.“

 Pronesl Chris při pohledu na její oběd. Posadil se vedle do křesla a sledoval, jak se jeho žena láduje ovocem.

„Malá spí?“ zeptala se Ge.

„Měla trochu připomínky, že ji chci nechat samotnou v postýlce, ale když jsem za ní byl před chvilkou, tak už spala pěkně tvrdě.“ Usmál se.

„Je po tobě. Taky máš k něčemu pořád připomínky.“ Prohodila Ge.

„To není pravda,“ postavil se, přišel k ní a sklonil se blíž k její tváři, „většinou má pořád připomínky žena zrovna jako ty.“

 Políbil ji na čelo, vzal jí vidličku a dovolil si ujíst pár kousků ovoce.

„Momentálně nemám náladu na připomínky a zvlášť k tomu, že tohle je MŮJ salát.“ zdůraznila.

 Chris se zasmál, vrátil jí vidličku do hlubokého talíře, jemně ji vzal za bradu a políbil na rty. Tohle rozptylování jí teď pomáhalo. Pořád cítila ten nepříjemný tlak v žaludku, což způsobovaly nervy, ale i drobnými polibky se od toho dokázala odreagovat. 

„Líbej mě.“

„Vždyť to dělám.“

„Pořádně.“

 Zašeptala se zápalem v očích. Vzal jí tedy talíř z ruky a položil ho za sebe na stůl.  Potom vzal Ge za ruce a jedním tahem ji donutil vyhoupnout se ze sedačky.

„Tady ne.“ 

 Za ruku ji dovedl do malého bludiště z živého plotu, zabočil párkrát a pak ji málem zabořil do hustého keře jen, co se na ni vrhl. Náhlý žár jeho těla ji rozpoutal od všech starostí a obav, a ona byla ráda za každou vteřinu tohoto zapomnění.  Laskal ji po celém těle, líbal na ústa, tvář, krk a přidržoval si ji u svého těla, aby cítila jeho potřebu. Chtíč dominantního muže, který si ji chce vzít, ukázat jí, kdo má moc, ale zároveň ji uctít jako bohyni.

„Chybíš mi.“

 Řekl Chris zadýchaný od líbání. Ge mu hleděla do očí, taktéž s rozrušeným dechem a naběhlými rty.

„Co?“ zeptala se omámeně.

„Ty víš, jak…“  věnoval jí pohled Ty víš, jak to myslím. „Poslední dobou bylo všechno těžké a zvlášť pro tebe. Tohle je jeden ze způsobů, jak umíme sehraně komunikovat. Neříkám, že to nutně potřebujeme. Jen chci vědět, že je mezi námi všechno v pořádku.“

„Já myslím, že je všechno dobré, ne?“ zeptala se kontrolně. „Pravda, že mi chybí můj muž.. Jenom mám trochu problém se odpoutat od tvrdé reality.“

 Christopher ji pohladil po tváři a znovu se vpil do jejích rtů.

---------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------

 „Henry, jdi už spát.“

 Řekl Chris svému synovi, který stejně jako jeho starší sourozenci sledoval přímý přenos ze Santa Barbary. Bylo devět hodin večer. Chris, Georgiana, Natalie, Alex a Henry sledovali v obývacím pokoji to, co se dělo tam za oceánem. Tam, kde panuje nevětší napětí, kde se všechno rozhodne. Po uběhlé hodině, během které se měl Jackson dostavit k soudu, byla tato doba prodloužena o další půlhodinu… čítal informativní řádek aktuálních zpráv, zatím co kamery zabíraly masy fanoušků před soudní budovou.

„Já chci počkat.“ odpověděl Henry zaujatě. „Každou chvíli určitě přijede. Ta půlhodina už skoro uběhla.“

 Ge, která seděla na parapetu u okna a jen koutkem oka sledovala televizi, se obrátila na svého syna. Měla ztrápený pohled a bylo na ní víc než dost vidět, že jí není vůbec dobře. Nervy s ní pracovaly o sto šest a žaludek měla jako na vodě.

„Henry,“ oslovila ho mírným hlasem, „jdi spát, ano?“

 Nechtěl se hádat, a tak se rezignovaně zvedl z sedačky a s přáním dobré noci šel spát. Bylo vidět, že opravdu chce být u toho, až to všechno skončí, ale pro něj byl už nejvyšší čas, aby zalezl do postele.

 Minuty ubíhaly mučivě pomalu. Záběry fanoušků, policistů a všech těch masivních aut televizních společností se střídaly pomalým tempem, čímž jenom podporovaly nervozitu.

„Už jede!“ Vyhrkl Alex, popadl ovladač a zesílil zvuk.

 Ge se podívala na televizi a opravdu to bylo tak. K soudní budově přijíždělo několik černých velkých aut. Z prvního vysedla ochranka. Z toho druhého vysedla žena v bílém saku, která svým lehce kulhavým krokem udělala místo pro dalšího, který vysedl. Byla to Katherine a hned za ní se objevil Michael. Zvedl svou dlaň, aby pozdravil své fanoušky. Vypadal hodně ostražitě, napjatě. K němu se pak připojila LaToya, pak Joseph…  Celá rodina ho doprovodila do soudní budovy. V momentě, kdy Král popu zmizel z dosahu kamer, pokoušelo se televizní studio Court TV spojit s audio vysíláním, které bude k dispozici při vynesení rozsudku.

 To čekání bylo nekonečné.

„Rozsudek bude jeden a pak konec?“ zeptala se Natalie, která seděla vedle Alexe na sedačce.

„Ne, těch rozsudků musí být deset, protože je deset bodů obžaloby.“ Odpověděl jí Chris.

 Ge se zhluboka nadechla, ale to neměla dělat. Pocítila to divné chvění žaludku a tak radši sesedla z parapetu a rozvážných krokem odešla z obývacího pokoje. Chris si všiml jejího náhlého odchodu i toho, jak zbledla ještě víc během pár vteřin. Stál totiž celou dobu kousek od ní a sledoval jak ji, tak děti a televizi.

 Vyšel ke schodišti, ale neviděl nikde otevřené dveře ani do jídelny, ani do kuchyně, takže musela jít nahoru. Vyšel schody a vstoupil do ložnice. Tichými kroky prošel kolem postýlky malé Ge a šel do šatny, přes kterou prošel až ke dveřím koupelny. Chvíli naslouchal, než poznal, že Ge zhluboka dýchá. Pak se začala zalykat a dál už mu bylo jasné, co se tam děje. Zvracela.

 Otevřel dveře a uviděl ji, jak se krčila na podlaze u záchodu. Oči měla slzavé, čelo orosené a ve tváři nezdravou barvu. Věděl, že dostává od svého těla co proto, jelikož skoro celé odpoledne nejedla a teď neměla co vyzvracet.

„Neboj, to přestane,“ konejšil ji, „bude to dobré.“

 Klekl si k ní a pohladil ji po vlasech. Ge se jen držela prkénka a se zavřenýma očima se soustředila na svůj žaludek. Trpěla.

„Nemůžu se na to dívat.“ zašeptala. „Už to nesnesu, dívat se, jak z něj vysávají život.“

„Už je konec, Ge. Teď to všechno skončí.“ hladil ji po vlasech.

 Z poloviny ji to uklidnilo, ale při představě, že by Michaelovi vzali svobodu do konce života, ji donutilo k vyčerpávajícímu pláči. Chris ji jemně vzal za ramena, přitáhl si ji k sobě a schoval ji do své náruče. Vzlykala mu do šedého trika, kde mu na hrudi udělala flíčky od slz.

„On není obyčejný člověk. Nemůžou ho odsoudit jako prostého muže. Nemůžou ho …“

 Dál už to nedopověděla, protože se znovu začala zalykat až se z toho rozkašlala. Připadala mu tak strašně křehká a zvlášť po fyzické stránce. Když kašlala, cukalo to s ní.  Vstal a natáhl se k umyvadlu po sklenici a napustil do ní vodu. Podal jí sklenici, kterou hned vypila, aby si zklidnila sucho v krku.

„Mami!“ Ozvalo se Alexovo volání ze schodů, které bylo slyšet přes ložnici a šatnu až do koupelny. „Už se bude číst rozsudek!“