Přijel jsem domů unavený, ale s dobrým pocitem, protože to co dělám, mě naplňuje. Miluju, když jde ve studiu všechno tak, jak to chci. I když tam kolikrát strávím celý den, vím, že mi to za to stojí.
Vešel jsem do obýváku, sundal si mikinu, klobouk a s povzdechnutím jsem si protáhl ramena. Bylo už pozdě večer, a popravdě, hlad jsem moc neměl. Chtěl jsem jen zalehnout do postele, přitulit se k mojí spící Emily, a doteky laskat její bříško, kde roste naše dítě.
Vyběhl jsem nahoru po schodech do patra a tiše šel do naší ložnice. Čekal jsem, že ji uvidím pod přikrývkou ležet na posteli, jenže ta byla prázdná. Odložil jsem si svůj černý klobouk i s mikinou na křeslo opodál, a všiml jsem si, že z přilehlé koupelny vychází světlo.
Přišel jsem do koupelny a sotva jsem si všiml, jak Emily vypadá, zůstal jsem stát na místě jako opařený.
„Co se stalo?“
-------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------
Hnal jsem se po dálnici jako blázen. A bylo mi to jedno. Vztek a nenávist mě popoháněly vpřed, stejně jako výkon mého sportovního auta. Jared s Liz nejsou jediní, kdo má ve stáji pěkně výkonné mazlíky. I já jsem měl Ferrari. A to mi přišlo vhod, když jsem se chtěl z Neverlandu dostat co nejrychleji do Silver Lake, abych mohl Jaredovi rozbít hubu.
-------------------------------------------------------
Emily měla rudé oči od pláče, napuchlý obličej, a na pravém zápěstí měla nemotorně zavázaný obvaz. Seděla na podlaze opřená zády o vanu, když jsem přišel do koupelny, a jakmile mě uviděla, její výraz se naplnil strachem. Čekal jsem cokoliv, jen ne takovou reakci. Proboha, co se stalo?
Šedozelený svetřík, který na sobě měla, byl skrčený kolem jejích ramen, a nejvíc na pravé ruce. První, co řekla, bylo že za ní přijel Jared. Tuhle informaci ve spojení s jejím zdevastovaným výrazem jsem už vůbec nepochopil. Ptal jsem se dál, na to, co se dělo, a proč přijel.
„Chtěl ten dopis.“ odpověděla sotva slyšitelně. „Přijel si pro něj.“
Nejdřív mě nenapadalo, pro jaký dopis by mohl přijet, ale pak mi došlo, že jediný dopis, který by ho kdy mohl zajímat, byl ten dopis od Elizabeth. Prý mu lhala, že ho už dávno nemá, ale jak bylo vidět, s tím se Jared nespokojil.
„Držel mě za zápěstí a pomalu mi s ním začal kroutit. Snažila jsem se to vydržet, ale on ještě přitvrdil. To už jsem se mu snažila vysmeknout, ale on mě...“ odmlčela se, aby polkla vzlyk a dál pokračovala plačtivým hlasem. „Držel mě pevně, otočil si mě k sobě zády, ruku mi vytočil dozadu až k lopatkám, a druhou rukou mi zacpal pusu, abych nemohla křičet.“
Sotva to dopověděla, začala znovu brečet. Vzal jsem její obličej do dlaní a líbal ji co nejněžněji na tvář, i když bych v tu chvíli nejradši něco rozbil.
„Provedl ti ještě něco?“ ptal jsem se. „Ubližoval ti dál?“
Zavrtěla hlavou a upřela na mě svoje uplakané oči a zašeptala. „Počkal až přestanu brečet a pak jsem mu řekla, kde ten dopis je.“
Znovu jsem ji pohladil po tváři a přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší, kdyby ho hned zničila. I když jsem třeba nevěděl, co v něm Elizabeth psala.
„On by mi dál neubližoval.“ řekla Emily s jistotou v hlase. „Ale já už jsem to nemohla vydržet. Měl v očích větší bolest, než já.“ Natáhla se k umyvadlu po krabičce kapesníků, aby si utřela nos, a pak pokračovala. „Porušila jsem slib, který jsem Liz dala. Ale bylo to kvůli Jaredovi. Nemohla jsem ho tak dlouho držet v nevědomosti.“
„To mu nedalo důvod s tebou takhle zacházet.“ řekl jsem s ledovým klidem a zvedl jsem se.
Vykročil jsem ke dveřím koupelny a Emily se mě hned naléhavě zeptala: „Kam jdeš?“.
Neodpověděl jsem jí, protože moje nervy už vypovídaly službu. Chtěl jsem mu rozbít ten jeho nevyzpytatelný obličej, aby si zapamatoval, že tohle udělal Emily naposledy. Když jsem šel dál ložnicí, znovu jsem uslyšel její hlas, který na mě volal. Tentokrát zoufaleji.
„Michaele!“ zavolala na mě. Otočil jsem se na ni a čekal. V očích měla bezbřehou bolest. „Zastav Jareda.“ prosila mě. „Jestli najde Elizabeth, nepřežije to. Ani on, ani ona.“
V ten moment mi přejel mráz po zádech. Chtěl vychrlit tisíce otázek, abych se konečně dozvěděl pravdu, ale právě od teď už běžel čas, který jsem nesměl promarnit.
-------------------------------------------------------
Dostal jsem se na okruh Los Angeles a v hlavě si pořád přísahal, že se postarám, aby Jared neodjel za Elizabeth, která je kdekoliv. Ať už bych ho měl zkopat do krychle a zamknout doma, bylo mi jasné z Emiliiných slov, že Benedict Morgan nebude od Elizabeth daleko. To by pak vysvětlovalo, proč Liz nechtěla, aby Jared věděl, kde je její úkryt. Ale zároveň jsem přemýšlel o tom, co by Liz dělala, kdyby se dostala do Morganovy moci? Jak by to vyřešila? Nenechala by se dobrovolně obětovat, a už vůbec ne, když je těhotná, i kdyby (nedej Bože) to dítě bylo Morgana. Něco mi na tom nehrálo. A něco bylo za hranicí šílenství, které může snést snad jen Elizabeth.
Odbočil jsem na sjezdu, který mě navedl do centra, odkud budu pokračovat směrem na Silver Lake. Proč Jared najednou vyváděl? Jaký impuls ho dovedl k tomu, aby mi zmrzačil Emily? Volant jsem svíral čím dál zuřivěji, protože když se on chtěl tolik dozvědět pravdu, chtěl jsem to samé od něj. Co se stalo, že ten nedostatek informací o Liz, který nás všechny tak efektivně držel na místě, najednou Jareda dohnal k takovému chování?
Musel se dozvědět něco, co ho nenávratně posunulo vpřed, i když na úkor Emiliiného slibu. Slibu, který dala Elizabeth.
Přijel jsem do čtvrti, kde Jared bydlel, a sotva jsem odbočil do té známé ulice, všiml jsem si něčeho nečekaného. Před bránou výjezdu stálo neznámé auto. Já jsem zaparkoval dostatečně daleko, aby si mě Jared, popřípadě jeho návštěva, nevšiml.
Sledoval jsem ten stříbrný mercedes a pořád se mi nedařilo ho k nikomu přiřadit. Kde kdo měl takové auto, ale zrovna teď jsem tam vtrhnout nemohl, ať už tam byl kdokoliv. Zůstal jsem sedět ve svém Ferrari a nervózně sledoval čas na palubní desce. Bylo za deset minut sedm. Nejspíš nešlo o pracovní záležitost, to by Jared tak dlouho doma nevydržel takovou návštěvu.
Náhle se rozsvítila světýlka podél chodníku, který vedl od vstupu, kolem domu až k plotu s bránami. Najednou se objevil chlap v béžovém baloňáku v obleku a hned za ním Jared. I když byl dotyčný na odchodu, pořád ti dva horlivě o něčem diskutovali.
-------------------------------------------------------
Jakmile chlápek s mercedesem odjel, vysedl jsem z auta, a pořádně se rozhlédl po ulici a oknech domů, jestli mě někdo nesleduje. Pak jsem přešel k brance v plotu, přeskočil ji jako vysokou kozu někde v tělocvičně a tak tak jsem to zvládl jen s lehce odřenými lopatkami. Naposledy co se takhle k někomu vloupávám.
Přeběhl jsem po chodníku za dům a obešel ho až k terase. Vevnitř se svítilo a k mému velkému překvapení byly dveře na terase jen přivřené. Jenže sotva jsem vystoupal tři schody na terasu, v chodbě se mihnul stín a hned do ní vstoupil Jared.
Zastavil se jen, co si mě všiml. Jakoby mě nejdřív nepoznal. Zpevnil tělo, jako by mě chtěl zbít. Tak jsem schválně vrazil vpřed a úplně otevřel dveře. Když mě aspoň trochu odhalilo světlo, Jared se zklidnil a položil si dlaň na oči.
„Miku, ty jsi vůl.“ zamumlal do ruky, kterou si přejel po tváři.
„Jo?“ zeptal jsem se a došel za ním. „A ty jsi pěkný pitomec.“
Než stačil udělat nechápavý výraz, moje pěst pěkně tvrdě přistála v jeho obličeji. On se skácel na kolena, protože mu po té ráně začala téct krev z nosu. A já se skácel na kolena, protože mě neskutečně bolely klouby prstů mé pravačky.
„Bože!“ vyhrkl jsem hned ze sebe jako by to byla nadávka, a snažil se rozhýbat naražené prsty.
„Kurva!“ zařval Jared do dlaní, kterými si zakrýval nos i pusu. „Do hajzlu, to bolí.“ klel.
Podíval jsem se na něj a viděl, že bolest nosu mu nahnala slzy do očí, a krev se mu objevovala i mezi prsty.
„Ani se mě neptej, za co to bylo, jinak ti dám i levý hák.“ varoval jsem ho.
„Taky jsi to mohl schytat, kdybych tě nepoznal.“ odpověděl se zavřenýma očima.
Posadil jsem se na zadek a naštvaně ho sledoval. To by si mohl zkusit. Jsem v takové ráži, že by to nedopadlo dobře ani pro jednoho z nás.
Zvedl se a odešel. Během chvilky jsem slyšel téct vodu. Pak tok vody ustal a Jared se vrátil zpátky do kuchyně. Vyndal ze šuplíku dva sáčky a oba je pak naplnil ledem. Jeden sáček si opatrně přiložil k rudému nosu. Druhý mi přinesl a sedl si naproti mně na parkety.
A tak jsme seděli v šeru jeho obýváku a vyměňovali si naštvané a uražené pohledy.
„Tak čím začneme?“ zeptal jsem se.
„Omlouvat se nebudu.“ řekl hned Jared.
„To teda budeš.“ namítl jsem.
„Naser si.“ řekl posměšně.
Napřáhl jsem se a ve vteřině a z metrové vzdálenosti mu hodil těžký sáček s ledem po tváři.
„Kriste!“ zaskučel a znovu si zakryl nos. „Fajn! Omlouvám se.“ vydýchával bolest s obtížemi a znovu se mu oči naplnily slzami. „Už jdi do háje, Jacksone.“
„Jsme teprve na začátku.“ ujistil jsem ho.
„Co? Chceš mi rozbít hubu?“ zeptal se a natáhl se po obou sáčcích a přiložil si je na ještě rudější nos.
„Chci vědět, proč jsi Emily ublížil. To zaprvé, a za druhé… Co se stalo s Elizabeth, že ji tak nutně musíš najít?“
Jared se na mě podíval s lesklýma očima od slz, oddělal si levou ruku a ukázal s ní na mě i s tím sáčkem ledu.
„Neříkej mi, že bys kvůli Emily nevyváděl.“ odpověděl a povzdechl si. „Byl za mnou detektiv.“
No jasně! To byl ten chlap s mercedesem! Jako blesk se mi v hlavě promítly vzpomínky na tu noc. Znásilněná Elizabeth na posteli. Vyšetřovatelé v hotelové ložnici. Její tmavě zelené oči v slzách. Tvář plná bolesti, když do pokoje přišel Jared s detektivem. Elizabeth pocítila plnou bolest až uviděla Jareda…
„Co chtěl?“ zeptal jsem se ho s pokerovým výrazem, aby si nevšiml mého zapáleného zájmu.
Na chvilku zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Vyptává se na mě a Elizabeth plně každého s kým jsem byl delší dobu v kontaktu. Zatahuje do toho i moji rodinu. Moji mámu nenechal v klidu víc jak měsíc. A další týdny jí trvalo, než mi to řekla.“ vyprávěl unaveně. „Vyšetřuje Morgana.“
„Kvůli tomu procesu?“ napadlo mě hned.
„Ne.“ podíval se na mě. „Začal ho vyšetřovat ještě než znásilnil Liz.“
Zamračil jsem se. „Byl sledovaný už před tím?“
„Byla na něj podaná žaloba už pěkně dlouho. Než se stalo to v Rooseveltu.“ odpověděl mi Jared.
„Kdo ho žaloval? Liz?“ ptal jsem se.
„David Vaire.“ odpověděl ironicky. „Liz o tom nejspíš nevěděla. Nikdo z nás.“ vyprávěl dál. „Ingres od té doby nespustil z Morgana oči. Prý čekal až na něj posbírá víc věcí, a potřebuje ho dostat in-flagranti, aby ho mohl sebrat.“
Pane Bože, do čeho jsme se to dostali? Složil jsem si hlavu do dlaní a zhluboka se nadechl.
„Co to znamená přesně?“ zeptám se s obavami.
„Musím najít Elizabeth. Ingres nás bude hlídat.“ řekne nejistě Jared.
„A dál?“ tahám z něj dál. Protože je mi jasné, že tohle není všechno.
„Musíme nalákat Morgana, aby se o něco pokusil. Pak ho může Ingres sebrat.“
TO. SNAD. NE! On se musel totálně zbláznit.
„Jarede, teď mě poslouchej.“ řekl jsem pomalu, aby zřetelně slyšel, co mu povídám. „Jakmile se k Elizabeth přiblížíš, Morgan tě zabije.“
„Mě může zabít jen Elizabeth.“ řekl odevzdaně.
„Posloucháš, co ti říkám?“ ukázal jsem na něj výhružně a byl jsem nachystaný mu dát levý hák. „Morgan tě sejme, jakmile se k Liz přiblížíš.“
„I kdyby, tím snadněji ho Ingres strčí do vězení.“ odpověděl spokojeně.
„Jarede!“ vzal jsem ho za ramena a zatřásl s ním. „Jestli se ti něco stane, Elizabeth by ti to nikdy neodpustila. Ani sobě.“ odmlčel jsem se. „Tohle bys chtěl?“
Jared se na mě upřímně podíval a řekl: „Radši tohle, než aby trpěla napořád.“.
-------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------
„Měl jsem mu rozbít hlavu, aby se mu to tam všechno srovnalo.“
Rázoval jsem po ložnici s rozcuchanými nervy. Emily seděla na posteli a obvázanou pravou rukou si hladila své vypouklé bříško. Už jsem jí řekl úplně všechno, co jsem se od Jareda dozvěděl.
„Jde přímo do pekla!“ nadával jsem. „Idiot! Nemá ani kousek pudu sebezáchovy!“
„Jede za Elizabeth.“ řekla Emily do ticha v ložnici.
Podíval jsem se na ni, přišel k posteli a zadíval se do jejích pomněnkových očí. „Jo, a možná se k ní ani nedostane, pokud už ji našel Morgan.“ řekl jsem naštvaně. „Má tolik možností. Má za sebou detektiva, profesionála, a on si vybere tu nejhorší možnost.“
Sedl jsem si na okraj postele zády k Emily. Cítil jsem za sebou pohyb madrace, když se ke mně posunula a objala mě kolem ramen.
„Taky mám o něj strach.“ začala mluvit tichým hlasem. „I o Elizabeth, i to dítě, které v sobě nosí… A kdybych mohla, šla bych do toho s ním.“
Otočil jsem se a podíval se na ni. „To už neříkej.“
Při představě, že by Emily riskovala v něčem tak nebezpečném, mi přejel mráz po zádech. Nešťastně si povzdechla a pohladila mě po vlasech.
„Nic komplikovaného v tom nehledej.“ řekla se slzami v očích. „Jared to všechno dělá, protože ji miluje.“
Jeno oznamuji, že moje maličkost je zpátky 
Ano, dlouho jsem nic nenapsala, avšak mělo to své důvody. Příprava na maturitu mi dala zabrat (v dějinách umění jsem ležela neustále od rána do večera), a to nemluvím o obhajobě maturitní práce...
Každopádně všechno dopadlo dobře (na vysokou jsem přijatá už od dubna), takže se pokusím toho přes prázdniny napsat co nejvíc 
Každopdně děkuji těm, co se zajímali o to, jak se mi daří. Vážím si toho 
Starlight
2024 ©