Final Years 2 Responsibilities for mistakes

Tu noc neusínali spolu. Ge vyčkala, až Michael usnul, což se mu povedlo po dlouhé době, a pak odešla do své ložnice, ale ani tam neusnula. Byla zmatená ze všech pocitů, které se jí za ten den nastřádaly. číst dál

Chvíli se na sebe dívali. Jen tu chvíli a jí to přišlo jako věčnost. Jeho tvář, oči, vlasy… vypadal úplně stejně jako Michael, když byl dítě. Nemohla uvěřit tomu, že ho ještě někdy uvidí, natož aby se s ním setkala. Nevěděla, jak se má chovat k vlastnímu synovi… nevěděla, co má dělat. číst dál

Čekal před soudní síní a netrpělivě sledoval svého právníka, jak mluví s Ge před kanceláří. Neviděl jí do obličeje a ona pořád kroutila hlavou, něco gestikulovala rukama. Jako kdyby s něčím prudce nesouhlasila, vytvářela vzdor něčemu. číst dál

Bolest zad nijak neodcházela, a nedostatek spánku taky dělal své. Bohužel, ten spánek se mu vyhýbal dost dlouho… až příliš dlouho. Podíval se na svou matku, která vystupovala ven z auta, kde už na ni a ostatní čekali bodyguardi. Křik fanoušků byl slyšet na velkou vzdálenost od soudu, a teď ještě zesílil, když vystoupil on. číst dál

Bylo kolem desáté večer, když v rodinném sídle v Park Place zazvonil telefon. Volající, který to číslo vytočil, byl na opačné straně oceánu v Kalifornii. Tam bylo po druhé hodině odpoledne, tady byla noc. Hovor přijal Chris, protože ještě zařazoval účty do složek ve své pracovně a tedy měl telefon nejblíž. číst dál

Od té doby se máma s tátou nikdy nesetkali. Nikdy jsem ji neviděla, že by mu napsala jediný řádek. Za to já s Alexem jsme mu psali každé tři týdny, nebo tak často, jak se nám chtělo.  Nikdy jsem nepochopila, co se mezi nimi stalo, že ho máma nechtěla vidět, a snad jsem to ani chápat nechtěla… číst dál

Záclony vlály ve větru, který hnal déšť dál a dál přes Remenham. Kapky dopadaly na parkety skrz prostor mezi otevřenými dveřmi na balkón. O jedno křídlo dveří se opírala Georgiana oblečená v dlouhé noční bílé košili a lehkém županu dlouhém až ke kotníkům. Župan jí vlál za zády stejně jako ty záclony, a studené kapky deště dopadající na látku košile ochlazovaly její tělo.  Byla bledá už několik dní v kuse. Necítila chlad větru, ani vlhkou noční košili. Necítila sebe samotnou, od chvíle, co si přečetla dopis od Michaela ještě ten večer, co se vrátili z Los Angeles… číst dál

„Zítra budete připravená?“ číst dál

Pro většinu lidí to vypadalo, že je po všem. Maminka porodila zdravé miminko, chvíli s ním pobyde v porodnici a pak pojedou oba domů… číst dál

Dívala se na něj, i když se skloněnou hlavou, a nemohla zabránit tomu, aby její táta vstoupil dovnitř. Byla v šoku z toho, co před pá sekundami uslyšela. Nepoznal mě… On totiž na její odpověď o rodičích nepočkal a šel ke dveřím od pokoje její mámy. číst dál