Období: leden 2014

Nic… nic… nic… Tlačila před sebou nákupní vozík v naději, že dostane na něco chuť. Procházela uličkou s ovesnými vločkami a dál pak byly různé sladkosti a bonbóny… Jenže od té doby, co od Chrise odešla, neměla na nic chuť. Bylo jí dost líto, že se tehdy jejich hovor přerušil, ale ani neměla v plánu mu znovu zavolat. Věděla, že je to vůči němu nefér, a určitě se teď od dost bojí, ale nechtěla s ním už navázat kontakt, i když si bláhově přála, že se jednoho dne objeví před hotelem, kde teď dočasně bydlí, a že si ji odveze domů, že na ni nebude řvát, nebude se na ni dívat skrz prsty… Jenže to by ho nesměla podvést. číst dál

Seděl v pracovně a už pěkně dlouhou dobu přemýšlel, co bude dělat. číst dál

Otočil se zpátky a pak pomalým krokem přišel ke komodě z tmavě hnědého lesklého dřeva. Prsty přejížděl o hranu, jako by se snažil plně se soustředit na otázky, než na svůj vztek. číst dál

Táhla za sebou kufr a velkou kabelku měla přes rameno. Bledý obličej, vlasy jako by venku vál silný vítr, a při tom bylo jen pod mrakem a lehce poprchalo. číst dál

New York State Theater   číst dál

Seděla na zadku a nevěděla, co má dělat. Ani ve snu by ji nenapadlo, že by ho tady potkala. A už vůbec ne, že by po něm takhle vystartovala. Prohoba, nejsme spolu už sedm let! A pořád na něj řvu, jako bychom měli za sebou padesáté výročí…. Tohle bych si ke Chrisovi nedovolila… možná. číst dál

Tak vzhledem k tomu, že Zuzy se nám vrátila a problémy s technikou jsou, doufám, pryč, tak jí věnuju tento díl   PS: Omlouvám se za případné překlepy atd.  číst dál

Byl konec roku. Den jako každý jiný… Avšak kdo prošel kolem budovy společnosti Domena holdings, si povšiml, že se chystala veselka. číst dál