97. díl - You liar!

 Dívala se na něj, i když se skloněnou hlavou, a nemohla zabránit tomu, aby její táta vstoupil dovnitř. Byla v šoku z toho, co před pá sekundami uslyšela. Nepoznal mě… On totiž na její odpověď o rodičích nepočkal a šel ke dveřím od pokoje její mámy.

 Otevřel dveře a první co uviděl, byly ty proradné modré oči, které se hned změnily v led, jen co Chris zaregistroval Michaela ve dveřích. Vstal od Georgiany z postele a obrnil se proti jakýmkoliv narážkám, stejně jako Michael, který byl ale připraven zaútočit. V žilách mu kolovala nenávist…

„Foxi.“

 Oslovil ho Michael okamžitě s rozzuřením. Jen co viděl, že se dotýkal Georgiiného břicha, nejradši by mu zlámal ty jeho ruce.

„Dej ty pracky dál od mého dítěte.“ Řekl varovně.

 Christopher měl stále kamennou tvář a snažil se na jeho slova nijak reagovat.

„Michaele, prosím…“ Oslovila ho Ge. „Sotva jsem se probudila, nech ho být, prosím.“

„Tak ať nesahá na mý dítě.“ Přišel Michael blíž, že měl Chrise na dosah ruky.

„Zatím se dotýkám MOJÍ ženy.“ Zdůraznil Chris s ledovým klidem.

 Georgiana se pomalu zvedla z postele a tím tak vyniklo její břicho. Michael měl nutkavou potřebu chránit to, co bylo jeho. Za to však nemohl Ge bránit před tím, aby se stýkala se svým manželem.

„Nikdo mi neřekl, že tu bude.“ Ohradil se Michael. „Nikdo ho tu nechce.“

„Chceš se hádat?“ Zeptal se Chris výhružně.

„Můžeme to vyřešit i jinak.“ Navrhl Michael se zaťatou pěstí.

„Dost už!“

 Zvýšila Ge hlas a postavila se mezi ně. Nevěděla, koho z těch dvou má bránit, protože je oba měla ráda. Ale když ucítila to napětí mezi nimi, dokonce pocítila obavy o sebe samotnou.

 Dveře se otevřely a dovnitř neřízeně vtrhla Natalie. Když na chodbě uslyšela maminčin naléhavý hlas, musela vědět, co se děje. Vše co viděla, byla máma v noční košili a velkým břichem jak stojí před Chrisem, zatím co její táta stál před ní a vrhal na Chrise naštvaný pohled. Ge se podívala směrem ke dveřím jen, co se otevřely a opět ji převládl pocit překvapení a dojetí. Usmála se na svou dceru a otevřela pro ni svou náruč, načež jí vyšla vstříc.

„En…“ Šeptla Ge.

 Natalie ji hned objala kolem velkého břicha a přitulila se k ní. Na tuhle chvíli čekala tolik dlouhých týdnů… víc jak tři měsíce. Georgiana ji pohladila po rozpuštěných vlasech a zvedla jí tvář, aby se na svou dceru mohla usmát.

„Co tu děláš?“ Zeptala se překvapeně.

 Natalie? … To je Natalie?... Michael tomu nemohl uvěřit. Díval se na tu dívku, která láskyplně objímala Georgianu, jak se na ni dívala s úctou a radostí. Ty kaštanové vlasy, tmavě hnědé oči… Moje štěstí, pomyslel si.

„Přijela jsem s Chrisem.“ Odpověděla Natalie. „Vzal mě s sebou do Japonska a pak jsme jeli rovnou sem za tebou.“

 Michael se jedovatě podíval na Christophera a pak na Georgianu s Natalie. Ten hajzl… Všechny si koupil, ten bastard! A na mě se ani nepodívají… Vřela v něm krev dvakrát tolik. Nejen, že nepoznal vlastní dceru, ale ještě ona bude básnit, kde všude byla s jejím nevlastním otcem. Měl sto chutí odejít a už je všechny nadobro zavrhnout. Kdyby to dítě bylo na světě, už by si ho odvezl domů a nikoho by se neptal. Dělalo se mu zle z Christophera Foxe, dělalo se mu zle ze všech, co s ním měli něco společné.

„Tak on si vás všechny kupuje, a mě budeš obviňovat, že jsem tě zneužil.“ Řekl znechuceně Michael. „Jen se ho zeptej na ty dopisy.“

 Ge se otočila k Michaelovi se zraněným pohledem. Po třech měsících se nečekaně setkala s dcerou, a teď tu má před ní řešit ten nesmyslný konflikt mezi svým manželem a exmanželem?

„Jaké dopisy?“ Zeptala se Natalie vážně, jako by se jí to týkalo.

 Tohle byla pro něj poslední kapka. Svižně vykročil ke dveřím, otevřel je, vykročil z pokoje a práskl jimi za sebou.  Natalie se podívala na mámu a pak na Chrise, kteří si vyměňovali napjaté a zamračené pohledy. Došlo jí, že toho neví mnohem víc…  Už dost! Z ničeho nic vyběhla z máminého pokoje a zavřela za sebou dveře.

---------------------------------------------------------------

 Jeho černý kabát za ním vlál a všude kolem něj tvořil temnou auru. Rychle mrkal, aby zahnal slzy a přemáhal se, aby něco nerozbil. Nemohl uvěřit tomu, jak moc se změnily osoby, za které by dal život.

„Tati!“ Zavolal jemný naléhavý dívčí hlas, který se nesl dlouhou chodbou.

 Michael se zastavil, sebral se a otočil se jejím směrem. Viděl, jak za ním utíká, že má v očích tisíce otázek, tisíce myšlenek… Ale neměl sílu se jí po tom všem postavit. Teď, když už to všechno vnímala jinak, než když jí byly dva roky, a on si ji ještě mohl svobodně chovat v náručí. Teď už se mu odcizila stejně jako její matka… Jednou jí všechno řeknu. Ale až bude mít svoji hlavu, ne teď, když poslouchá toho pitomce...

„Vrať se za mámou, Natalie.“ Odpověděl jí klidně a přes to se to k ní doneslo tou dlouhou chodbou.

„Počkej, prosím!“ Volala, když za ním utíkala. Ale Michael od ní odvrátil tvář. „Tati!“

 Otočil se, strčil do dveří a vyšel z chodby ven. Vzdal se. Natalie se zastavila kousek od těch dveří, ale neodvážila se jít dál. To, že nepočkal, až za ním doběhne, ji dost zklamalo. Ještě nikdy necítila tolik smíšených pocitů jako v tenhle den. Poprvé uviděla mámu po dlouhém odloučení, před tím se dozvěděla, že to dítě, které brzy přijde, je jejího táty, a ten se teď vypařil jen, co uviděl její mámu, ji a Chrise pohromadě. Nechápala vůbec nic… Nevěděla, na koho se obrátit….

-----------------------------------------------------

 Stála jako sloup. Nehnula se od té chvíle, co Natalie vyběhla z pokoje. Jediný pohyb, který udělala, byl ten, že podívala na Chrise a s ledovým klidem se ho zeptala…

„Co jsi udělal s těmi dopisy?“

 Nechtěla zvedat hlas, nechtěla se rozrušit kvůli dítěti. Jediné, co chtěla, byla pravda. Znala Michaelovu verzi, ale ne Chrisovu. Chtěla za tím vším udělat tlustou čáru.

„Které přesně máš na mysli?“ Zeptal se Chris přímo, taktéž s ledovým klidem.

„Ty dopisy od Michaela, které psal mě a dětem.“ Odpověděla tentokrát naštvaně. „Nebo jich bylo víc, co jsi přede mnou schoval?“

 Chris váhavě sklonil hlavu, jako by si pečlivě promýšlel každé slovo, co vysloví. Nastal čas, aby kápl božskou. Věděl, že jednou na to dojde, ale rozhodně nechtěl rozpoutat další hádku, což bylo dost nepravděpodobné, že se to nestane. Nechtěl ji teď rozzuřit, ne teď, když se každým dnem narodí to dítě. A možná právě pro to se teď bál o jejich manželství víc, než kdy před tím. Teď jim oběma Michael nastavil soud, který si musí vyřešit mezi sebou.

„Zbavil jsem se jich.“ Odpověděl klidně s pohledem jako by přikovaným na její tvář.

„Jak?“ Reagovala okamžitě.

„Spálil jsem je.“

 Odpověděl upřímně a udělal pár kroků jejím směrem. Postavil se přímo naproti ní, nechtěl mít od ní odstup. Chtěl se jí dívat přímo do očí, chtěl ji mít na dosah ruky, ale nechtěl se jí dotýkat, nechtěl ji rozptylovat. Chtěl, aby s ním jednala tak, jak bude ona chtít, ať už naštvaně rozzuřeně, nebo jakkoliv jinak. Teď chtěl vidět, co v ní opravdu je.

„V našem krbu?“ Zeptala se nedůvěřivě. „V našem rodinném krbu v Park Place?“

„Ano.“ Odpověděl, při čemž se jí vytrvale díval do očí. „V našem rodinném krbu.“

 Georgiana se zhluboka nadechla, z čehož Chris čekal křik, výbuch vzteku a nenávisti. Jenže ona pak vydechla, taktéž neuhýbajíc pohledem z očí do očí.

„Proč?“ Odmlčela se a pak to postupně nechala vyjít napovrch. „Proč jsi narušil vztah mezi mnou a mým exmanželem?“ Ptala se pomalu, při čemž její hlas získával na intenzitě. „Proč jsi zpřetrhal pouto mezi Michaelem a JEHO dětmi?“ Zdůraznila, nadechla se a pokračovala silnějším nenávistnějším hlasem „Proč jsi to udělal, Chrisi?“

 Díval se na ni sice z kamenným výrazem, ale v porovnání s jejím hněvem se cítil maličký jako nějaký prach, který skoro ani nejde vidět. Čekal, že to teď všechno ukončí, že ho od sebe vypráská jako psa a už ho nebude chtít vidět, při nejmenším ho nebude chtít tady v porodnici.

„Nechtěl jsem, aby se nám míchal do života.“ Odpověděl o poznání tišším hlasem ve snaze zmírnit její hněv. „Když jsem tehdy za tebou přijel do Park Place, půl rok od tvého rozvodu, ještě pořád jsi byla hlavou v minulosti. Pořád jsi všude viděla odkaz po Michaelovi… A já jsem toho měl už dost.“ Odmlčel se. „Na to, co udělal, má dost odvahy ti přijít na oči. Po tom, co zaplatil Chandlerovi za to, že tě málem zabil, jsem ho chtěl zabít sám.“

„Neotevírej staré rány.“ Varovala ho taktéž tišším hlasem.

„Budu, Ge. Budu, dokud úplně nezmizí.“ Odporoval tentokrát hlasitěji. Taky už to v něm vřelo.

„Neměls právo něco takového dělat.“ Zvýšila hlas. „Jak sis mohl dovolit vzít cizí věc a zničit to?!“ Zařvala na něj. „Tohle bych já tobě nikdy neudělala! Nikdy bych ti nic nezatajila o Kate a Adamovi, nikdy bez ohledu na to jaký mezi sebou máte vztah!“

 Dýchala rozrušeně a na spáncích jí naběhly žilky. Její hlas byl skoro hysterický a bylo vidět, že s ní hormony dost cválají. Teď už měl o ni Chris oprávněný strach.

„Ge, uklidnit se.“ Prosil ji.

 Udeřila ho do hrudi, a pak znovu a znovu.

„Ty jsi tak bezcitný hajzl!“ Odstrkovala ho od sebe silou.

„Přestaň, ublížíš si.“ Varoval ji a chtěl její ruce zachytit.

„Nesahej na mě!“ Zařvala a tentokrát využila vzteku a váhy celého těla. „Ty sprostý lháři!“

 Narazila do něj a víc ho chtěla udeřit do hrudi, načež místo toho na něj padla a ucítila prudkou bolest. Vyjekla a křečovitě se ho držela, když ji Chris držel u sebe, aby si neublížila. Měla vytřeštěné oči a prudce vydechla a během chvíle se jí lehce podlomila kolena.

 Soudě podle jejího výrazu mu bylo jasné, co se děje. Byl v šoku. Stále ji u sebe držel a sledoval, jak Ge bojuje s prvními kontrakcemi.

„Ježíši Kriste…“ Vyhrkl a snažil se ji dostat na postel.

 Ge vydýchávala bolest a sem tam bolestí tiše zaskučela. Posadila se s jeho pomocí na postel a hned chytila křečovitě do dlaní svou noční košili v místě, kde cítila tu bolest. Chris se hned natáhl po tlačítku nad polštářem a několikrát ho zmáčkl, aby zavolal pomoc. Pak se na ni podíval s lítostivým pohledem.

„Ge, moc mě to mrzí. Tohle jsem nechtěl.“ Řekl rozrušeně a povolil si kravatu na krku.

„Jdi pryč.“ Zaskučela v bolesti. „Najdi Natalie a postarej se o ni.“

 Než mohl jakkoliv odpověď, do pokoje se přihnaly dvě sestřičky. Během chvíle už jedna instruovala Georgianu, co má dělat, a ta druhá běžela pro doktorku Reyovou…

-------------------------------------------------------

 Chris se otřesený vypotácel na chodbu a nemusel se s hledáním moc namáhat. Natalie postávala kousek od pokoje u té lavičky, kde před tím seděla. Jen co ho uviděla, hned šla za ním.

„Co se stalo?“ Zeptala se s pohledem na další sestřičku, která pospíchala do pokoje její mámy.

„Maminka začala rodit.“ Odpověděl rozrušeně.

„Pane Foxi, můžete počkat tady, potom si Vás zavoláme na sál. Vaši dcerku zatím pohlídáme.“

 Oznámila jedna ze sestřiček, která stála ve dveřích Georgiiného pokoje.

--------------------------------------------------------

 Čekal oblečený v tom zeleném plášti, rouškou přes obličej a čepkou před porodním sálem. Cloumala s ním nervozita. Po tom, co se kvůli němu Ge začala vztekat a přivolala tak porod, počítal s tím, že u toho ani nebude. Jenže ho k tomu dokopala Margaret. Do šatny vstoupila sestřička.

„Už jsme připraveni. Doktorka Vám vzkazuje, že jí máte být co nejblíž. Máte předstírat, že sledujete srdeční tep na monitoru… což budu dělat ve skutečnosti já.“ Pousmála se.

 Chris nervózně přikývl a následoval sestřičku na porodní sál.

 Ge prováděla dechová cvičení, ležela na lehátku s pokrčenýma nohama od sebe, zatím co doktorka Margaret si nasazovala rukavice. Jediné, co ho trochu píchlo do žeber, bylo to, že stihli zavolat Michaela. Ten Georgianu držel za ruku a látkovým kapesníčkem jí utíral zpocené čelo.

 A právě v tenhle moment si uvědomil, kde by chtěl být… Když viděl Michaela, jak ji držel za ruku, chtěl být na jeho místě. Chtěl, aby mu Ge odpustila, aby se vůbec tohle všechno dělo jinak. Aby byli spolu šťastní, a aby to dítě, které teď přijde na svět, bylo jeho.

„Můžeme?“

 Zeptala se Margaret Georgiany, která kývla na souhlas. A tak začala. Začala pomáhat miminku na svět a při tom se jen dvakrát podívala po sále. Jako by někoho hledala. Byla unavená, ale přes to v sobě měla dost síly, aby přivedla na svět nový život. Ale pořád jí tu někdo chyběl, a on to poznal. Jsem tady, Ge… Jsem tady… Díval se na svou manželku, jak plní poslání ženy. Díval se, jak to dítě přichází na svět… V očích se mu zaleskly slzy dojetí, nehledě na to, že neměl tušení, kam tohle všechno povede. Jestli si Ge nechá dítě, nebo ne. Jestli ho opustí, nebo ne… Jestli se vrátí k Michaelovi, nebo zůstane…

 Během chvilky se přes celý sál rozlehl nespokojený vysoký hlásek, který křičel a lapal po dechu, aby zase mohl nespokojeně naříkat, kam to vlastně přišel.

„Je to kluk!“ Zasmála se Margaret.

 S pomocí sestry ho zkontrolovala,  zabalila do plenky a pak… putoval ten drobeček rovnou do Georgiiného náručí. Pláč utichl. Maličký ucítil teplo těla, na kterém si teď hověl a za nedlouhou ho po ručičce pohladil pyšný tatínek.

 Chrisovi ukápla slzička dojetí, když to všechno sledoval. Pak si k němu stoupla Margaret, když si sundávala rukavice.

„Půjdeš za ní až odpoledne, jo? Bude potřebovat odpočinek, a pak ještě s malým zkusíme kojení.“ Řekla tiše, aby to slyšel jenom on.

„Ge, co je?“ Zeptal se Michael.

 Oba, Chris a Margaret, se otočili a spatřili Ge, jak s chlapečkem v náručí roní slzy, až se nakonec rozplakala. Vzlykala a zalykala se.

„Michaele, to nic, jen si potřebuje odpočinout. Bylo toho na ni moc.“ Oslovila ho Margaret. „Jdi se převléct a počkej u mé kanceláře. Já potřebuju ještě Ge vyšetřit.“

 Michael se ještě naposledy ohlédl po Ge, a pak odešel. Na sále zůstaly tři sestry. Jedna stále kontrolovala srdeční činnost a krevní tlak, druhá uklízela špinavá prostěradla a třetí čekala, až si bude moct vzít chlapečka na zvážení …  Ale Ge ho nechtěla pustit z rukou. Líbala ho na čelíčku a hladila na zádičkách i přes to, že jí po tváři stékaly slzy.

„Ge…“ Oslovila ji Margaret a přišla za ní. „Malý potřebuje zvážit, hned ti ho přinesou.“ Pohladila ji po rameni.

 Sestřička přišla blíž a vzala si chlapečka do náruče. V ten moment, kdy ho necítila u sebe, se jí znovu spustily slzy. Tiše se rozplakala a unaveně si promnula čelo, kdy na ni všechno začalo doléhat. Když jedna ze sester nastavila lehátko, aby si Ge mohla udělat pohodlí, Chris si sundal roušku a čepici, čímž se maskoval jako doktor. A pak ho Ge spatřila…