Final Years 2 Responsibilities for mistakes

Probrala se z lehkého spánku do pozdního odpoledne. Slunce prosvítalo skrz žaluzie do pokoje a hřálo ji na tváři. Pomalinku dostávala do těla cit. Zamžourala ospale a trochu se pootočila, aby udělala pro dítě v břiše novou polohu. Jemně pohladila to místo, kde to maličké odpočívá. číst dál

Tak už jsem doma, jarní prázdniny mám za sebou. Itálie byla slunná, lyžování perfektní a pobyt taky parádní ... Ale teď už se vrátím k povídce...  číst dál

Seděla u okna, dívala se do klidné ulice a ze všeho si nepřála nic víc, než aby pršelo… Aby kapky klidného deště utlumily její bolest. Aby odplavily to, co její slzy nezvládly odplavit. číst dál

„Dojatý?“ číst dál

Dnes jen kratičký díl. Snad vás na chvíli zabaví  ... číst dál

Nemohl spát. Po té, co mu řekla, jak naloží s dítětem, mu vůbec nebylo dobře… číst dál

Vyhýbala se mu, ať už šlo jen o sebemenší dotek. Uzavřela se před všemi… i před dětmi. Všichni na ní viděli, že je něco špatně, ale ona jim nikdy nic neřekla… číst dál

Pročítal si výpis z banky a sledoval, jak Ge dál čerpá ze společného účtu.  Ne dost často, a když už tak, tak sumy byly menší a menší. Začínal mít pocit, že buď už má někoho, kdo se o ni stará, čímž měl na mysli Michaela, a hned mu bylo blbě, anebo se Ge snaží osamostatnit a postarat se sama o sebe. číst dál

Nic… nic… nic… Tlačila před sebou nákupní vozík v naději, že dostane na něco chuť. Procházela uličkou s ovesnými vločkami a dál pak byly různé sladkosti a bonbóny… Jenže od té doby, co od Chrise odešla, neměla na nic chuť. Bylo jí dost líto, že se tehdy jejich hovor přerušil, ale ani neměla v plánu mu znovu zavolat. Věděla, že je to vůči němu nefér, a určitě se teď od dost bojí, ale nechtěla s ním už navázat kontakt, i když si bláhově přála, že se jednoho dne objeví před hotelem, kde teď dočasně bydlí, a že si ji odveze domů, že na ni nebude řvát, nebude se na ni dívat skrz prsty… Jenže to by ho nesměla podvést. číst dál

Seděl v pracovně a už pěkně dlouhou dobu přemýšlel, co bude dělat. číst dál