Bylo kolem desáté večer, když v rodinném sídle v Park Place zazvonil telefon. Volající, který to číslo vytočil, byl na opačné straně oceánu v Kalifornii. Tam bylo po druhé hodině odpoledne, tady byla noc. Hovor přijal Chris, protože ještě zařazoval účty do složek ve své pracovně a tedy měl telefon nejblíž.
Georgianu vzbudil jemný dotek na rameni. Usnula s malou Ge na posteli v ložnici hodně brzy, protože sotva probrala se všemi učení, začínaje s Natalie, a konče Christianem a Adele, šla opět za nejmladším dítětem, což byla malá Ge a dál se jí věnovala. Až když se malá narodila, tak si Georgiana uvědomila, že je těch dětí nějak moc. Ale byla ráda za to, že ji má, a že je taky poslední.
Otevřela oči do tmy a na protější stěně uviděla světlo z otevřených dveří na chodbu, a siluetu, která patřila Chrisovi.
„Ge, vstávej,“ zašeptal Chris, „máš telefon.“
Ge se na něj pomalu otočila a ospale se mračila: „Co? Kdo volá?“
„Pojď, honem…“ popohnal ji Chris.
Georgiana neochotně vstala z postele, při čemž malá spící dcerka ani nepostřehla, že je sama. Ta když usnula, tak spala pěkně tvrdě, takže ji nikdo nemusel hlídat. Chris zavřel dveře od ložnice, když šel za Ge, která ospale mžourala a chvílemi vypadala, že ani nevím, kde je.
Dovedl ji do pracovny a podal jí sluchátko. Ge si ho přiložila k uchu a promnula si čelo, jakoby se snažila maximálně soustředit.
„Volá paní Jacksonová. Chce si s tebou promluvit ohledně soudního procesu,“ vysvětlil Chris.
Georgiana se na něj podívala rázem plně probraná ze spánku a uvnitř měla pocit, jako by vstoupila do chladného jezera. Nebylo příliš chladné, ale dokázalo člověku osvěžit mysl tak, že plně vnímal vše kolem sebe. Tohle teď cítila, když si uvědomila, že bude mluvit s osobou, která je Michaelovi nejbližší.
„Půjdu za malou, aby tam nebyla sama,“ dodal Chris, „pak zmáčkni jedničku.“
Věnoval jí hřejivý pohled, jako by ji chtěl uklidnit, a odešel z pracovny. Ge se nadechla, vydechla a zmáčkla tlačítko s číslem jedna.
„Paní Jacksonová?“ ozvala se Ge do telefonu.
„Ano, Georgiano, jsi to ty?“ ozval se jemný hlas.
Když ji Ge uslyšela, jako by se vrátila v čase. Kdy se naposledy viděly? Na Michaelových narozeninách? Ten den, kdy se Natalie narodila? Bylo to už hodně dávno…
Ge odpověděla: „Ano, ano jsem to já. Jak se vám daří?“
„Ach, děvče…“ povzdechla si Katherine, „kéž by mohlo být líp.“
Ge hned pochopila, že situace kolem syna paní Jacksonové ji velmi trápí, a ani se jí nedivila. Tohle peklo se k Michaelovi vrátilo několikrát tak silnější. A teď od Katherine čekala, že ji požádá o pomoc.
„Sledujeme to každý den. Jak se Michael drží?“ zeptala se Ge.
„Je odvážný, věří, že se všechno ukáže v tom správné světle. Pořád se o nás stará,“ odmlčela se Katherine, „…ale ničí ho to zevnitř. Vidím to na něm tak, jak to jen matka může vidět na svém dítěti.“
Ge odpověděla slabým hlasem: „Chápu… Myslíme na něj s dětmi neustále.“
A pak přišlo to, co Ge čekala. Katherine ji oslovila: „Georgiano, já vím, že by Michael nic takového nechtěl… Ale potřebujeme tvou výpověď. Potřebujeme, abys přijela sem a svědčila na jeho obranu.“
V tu chvíli Ge trpce zavřela oči a začala zhluboka dýchat. Vzpomínka na to, že by opět musela stanout před soudem a čelit těm nepochopitelně směšným otázkám, a dívat se při tom tolika, pro ni, známým lidem do tváří, jí způsobilo nevolnost od žaludku. Hned jí bylo zle.
„Vy víte, že by to Michael nechtěl,“ odpověděla Ge přiškrceně, „tak proč mě vy o to žádáte?“
Katherine odpověděla pevným hlasem: „Protože mu chci pomoct… Neříkám, že bez tebe by to nešlo, ale bude pro něj lepší, když tam budeš. Svěřil se mi, že od Blanketova narození je s Natalie a Alexem v neustálém kontaktu, za což je moc vděčný, ale chybíš mu, Ge. Ne jen děti ale i ty. Bojí se, že udělal něco, co mu už nikdy neodpustíš a s tím nedokáže žít. Věřím, že když tě teď v této těžké chvíli uvidí, bude mu líp… Stydím se, že tě o to musím žádat za jeho zády, ale jestli ho po tom všem máš aspoň trochu ráda… tak, prosím, přijeď mu na pomoc.“
Georgiana naslouchala hlasu ženy, která dala život muži, kterého stále má ráda… kterého miluje. I když si za ta léta dokázala k Michaelovi vypěstovat určitý odstup, nikdy mu nedokázala lhát do očí. Už když slyšela, že u soudu vypovídala Debbie, bylo jí jasné, že bude muset jít před porotu taky. Ne proto, že ji o to někdo požádá, jako teď Katherine, ale proto, že to cítí jako povinnost vůči Michaelovi.
„Mluvila jste s jeho právníkem?“ zeptala se Ge po chvíli přemýšlení.
„Ano,“ odpověděla Katherine, „dám ti na něj číslo, aby ses s ním domluvila, dobře?“
„Děkuju,“ řekla Ge a natáhla se na stůl po bločku a tužce.
„Ne,“ prohlásila hrdě Katherine, „to já ti děkuju.“
Po té, co paní Jacksonová nadiktovala telefonní číslo na Michaelového právníka, se s ní Ge rozloučila a ukončila hovor s hlasem plným naděje. Jenže když položila sluchátko a zůstala sedět za pracovním stolem, ani náhodou nevypadala, že by v ní nějaká naděje kolovala. Celé tři roky měla konečně klid. A teď bude opět vytržena z rodinné pohody, i když o tom sám Michael neví.
On to určitě nechce, říkala si Ge. On moc dobře ví, čím si prošel tehdy, a čím jsem si prošla já, my oba. Tohle by po mě nechtěl. Vzpomínala na to, jak chtěla tehdy odjet z Neverlandu a Tom Sneddon ji zastavil. Jak sebrali Natalie, jak bili Michaela… Trpce zavřela oči, jako by to byl jen zlý sen, který už nechce vidět.
„Hotovo?“
Ozval se Chris ve dveřích, ani ho neslyšela přijít. Otevřela oči a zvedla hlavu jeho směrem.
„Jo, už jsme se domluvily.“ Odpověděla Ge.
Chris za sebou přivřel dveře a šel ke stolu, za kterým seděla. Všiml si, že měla na bločku napsané jméno a číslo, což mohlo znamenat jen jediné…
„Chtějí, abys jela vypovídat?“ zeptal se Chris, „Proto ti volala Michaelova matka?“
Ge unaveně odpověděla: „Já musím, Chrisi… I kdyby ta moje výpověď měla malou cenu na tom velkém kolosu lží, stejně bych tam časem jela.“
Christopher se natáhl po vypínači na stolní lampě a zhasnul světlo, čímž dal najevo, že je čas odejít z pracovny. Ge vstala ze židle a šla ven na chodbu, kde počkala, až její manžel zhasne světla v pracovně a pak s ní půjde do ložnice.
Malá Ge spinkala ve své postýlce, kterou měla u nohou postele rodičů. Ge stála ještě chvíli nad postýlkou své nejmladší dcerky, a než usoudí, že je nejvyšší čas jít spát… rozmýšlela se ještě nad jednou otázkou: Má vzít s sebou Natalie s Alexanderem a ukázat tak Michaelovi, že bude mít u sebe celou rodinu? Má podstoupit to riziko, že všichni uvidí dvě nejstarší děti Krále Popu?