101.díl - where was born my brother Tommy and I

Napsal Starlight (») 8. 4. 2014 v kategorii Final Years 2 Responsibilities for mistakes, přečteno: 469×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinenatalie-crystal-jackson_6.jpg

 Od té doby se máma s tátou nikdy nesetkali. Nikdy jsem ji neviděla, že by mu napsala jediný řádek. Za to já s Alexem jsme mu psali každé tři týdny, nebo tak často, jak se nám chtělo.  Nikdy jsem nepochopila, co se mezi nimi stalo, že ho máma nechtěla vidět, a snad jsem to ani chápat nechtěla…

 Nevím, kdo s tím přišel, jestli Chris nebo máma, ale o necelý rok později se nám ještě narodila sestřička. Prý to bylo fakt něco speciálního, když se narodila, protože jsme byli všichni ve škole, a máma začala rodit doma, takže jí Chris musel přispěchat na pomoc. Museli to zvládnout doma, protože pan Lough byl prý na návštěvě u svého syna v Manchesteru. A tak se narodila malá Ge. Chris ji pojmenoval po mámě, a zbytek dali dohromady spolu. Georgiana Carmen Elizabeth Starlight Fox.

 Kdysi jsem se ptala mámy, po kom máme všichni jména. Proč já mám druhé jméno Crystal? Protože se mamince líbilo a protože se tak jmenovala tátova babička. A pak, proč má Alex jako druhé jméno Tommy? V tu dobu jsem si uvědomila, že mámina společná minulost s tátou byla mnohem bolestnější, vážnější a plná vzájemné lásky, než jsem si kdy dokázala představit. Ovšem, pochopitelně, že máma o Tommym moc mluvit nechtěla, protože ji to stále bolí… A taky možná proto, že jí to tím připomíná Blanketa. Pořád si říkám, jestli to tak opravdu mělo být? Měl táta najít mámu a zplodit s ní Prince, nebo ji měl nechat být a pohřbít tak jejich vztah už mnohem dřív?

-----------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------------- 

2005

 Tento rok byl pro mě a Alexe dost rušný. Spíš ta první polovina, protože nám teprve začnou letní prázdniny a my zvažovali, jestli jet za tátou nebo ne. Jenže máma nám to zakazovala sotva co nás táta pozval, a to se stalo už před dvěma roky, krátce po tom, co se malá Ge narodila. Napsal mi dopis, který měl být pro nás oba. Většinou nám psal dopisy zvlášť, pro mě jeden, a pro Alexe. Tentokrát nám ale blahopřál k narození malé sestřičky, a taky nás pozval do Neverlandu.

 Jenže máma tehdy chtěla, abychom zůstali doma, a pomohli jí s Adele a Christianem, jako vždycky…  Jenže tehdy jsme ještě netušili, že o čtyři měsíce později bude Neverland ve zkáze policie.  Pamatuju si, že se tehdy večer díval Henry na seriál v televizi, když pak přišel pan Lough, a přes jeho protesty přepnul program. Ve zprávách byla všude tátova tvář a záběry na ranč, kde bylo strašně moc policistů. Máma přišla do obýváku, když to uslyšela, že je táta opět obviněný ze zneužívání dětí, a vypadalo to, že zahání slzy. Pak přišel Chris s malou Ge v náručí, a máma si ji hned vzala k sobě, jako by se snad chtěla odreagovat od těch zpráv.

 Teď už to byly čtyři měsíce co soudní proces trval. A i přes to táta chtěl, abychom za ním přijeli. Přišlo mi to, jako by nás potřeboval. Cítila jsem, že musím za ním jet, ale máma byla rázně proti. Najednou mi Anglie připadala jako vězení, a já měla pocit, že snad nikdy nepoznám Kalifornii. Tu zemi, kterou má táta rád, a kde se narodil můj bratr Tommy, a já.

 Máma mi nikdy neřekla přesný důvod, proč mě do Kalifornie nechtěla pustit. Prostě mi to zakázala, a hotovo. Nakonec si se mnou chtěla vážně promluvit o tom, abych mu přestala s Alexem posílat dopisy, ale o tom jsem nechtěla slyšet ani slovo. Nakonec mi to všechno řekl Chris. Brala jsem jeho slova vždycky hodně vážně. Ne proto, že byl můj nevlastní táta, ale proto, že se den co den vídal s různými lidmi, a měl hodně velký cit pro jednání s kýmkoliv, a máma mu v tomto mohla konkurovat jen z poloviny, protože většinu času trávila s námi, s dětmi doma.

Michael_177

 Chris mi řekl, že situace s tátou je horší, než když ho obvinili poprvé v roce 1993. Prý to tehdy tak dlouho netrvalo, a dokonce měl podezření, že to tam potáhnout tak dlouho, dokud tátu nezlomí. Bylo mi do pláče, když mi to říkal, ale aspoň mi řekl, jak to ve skutečnosti bylo. O všem se s mámou bavil, a byl pro mě a Alexe takovým spojem mezi námi a mámou. Dokázal nám totiž vždycky říct, proč se máma rozhodla tak a tak, a vysvětlit nám, co tím myslela. Takhle nám vysvětlil, že se s mámou bavil o dopisech, které jsme si s tátou posílali, a řekl nám, že i on stále váhá, jestli by nebylo lepší, kdybychom tohle dopisování na chvíli neutnuli. Bojí se totiž o naši bezpečnost. Kolem táty je neskutečný zmatek, a je taky dost velká možnost, že by někdo přišel na to, že má ještě dvě další děti, o kterých svět, zatím, neví. Když jsme si o tom s Alexem povídali před Etonem, uznali jsme, že jejich starost je oprávněná.

 Byli jsme tehdy v Etonu s Chrisem, protože Alex se chtěl ještě jednou podívat na svou budoucí školu. Byl jedním z těch šťastných, kteří půjdou na Eton College už v jedenácti. Byla jsem ráda, že měl z toho takovou radost, ale když jsem si uvědomila, že už svého brášku neuvidím tak často, už teď se mi stýskalo.

-------------------------------------------------------------------------

27. dubna 2005 

 Když jsem se ve středu vrátila ze školy, máma seděla v obýváku s malou Ge na dětském koberečku a hrála si s ní. Pozdravila jsem je a malá hned poznala, kdo přišel. Vstala a utíkala mi naproti.

„Eni!“

 Objala mi kolena a málem mi schovala hlavu pod sukni, a to mě vždycky rozesmálo. Moje školní uniforma byla pro ni vždycky něčím zajímavým. Nejspíš proto, že Christian s Adele uniformy nenosili, a Henryho uniforma neměla sukni. A ona byla jediná, kdo mi říkal Eni. Máma mi říkala En, někdy mi tak říkal i Chris… říkají mi tak vlastně všichni. Jenom táta mi někdy v dopise napíše: moje štěstí.

„Dnes byla k soudu předvolána Debbie Rowe Jacksonová. Žena, která má svědčit, porodila Jacksonvi dvě děti, Prince Michaela I. a Paris. Jejich manželství trvalo tři roky, a pak dostal Jackson do plné péče obě děti. Dlouhou dobu se spekulovalo, jestli právě Debbie není matkou Jacksonova třetího dítěte, kterému přezdívají Blaneket…“

 Obě, já i máma jsme jako sochy poslouchaly zprávy v rádiu. O paní Debbie jsem slyšela málo, ale to, že dala tátovi Prince a Paris, jsem věděla. Jenže když máma teď uslyšela její jméno, vstala z koberečku a šla zvuk ještě zesílit.

Proč zavolali paní Debbie?"

 Zeptala jsem se mámy, protože jsem nechápala, proč si ji zavolali, když s tátou nežije. Zvedla jsem malou Ge do náruče a políbila ji na její dětsky baculatou tvářičku. Malá byla celá po mámě. Dokonce se jí podobala víc, než já.

„Protože ona má s ním děti, En,“ odpověděla máma a pak si povzdechla a podívala se na mě nejistým pohledem, „a když předvolali Debbie, tak můžou předvolat i mě.“

Ge_244

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
loveUmj z IP 62.168.73.*** | 8.4.2014 22:04
no bodaj by ju predvolali! .. zakazovať deťom vidieť ich vlastného otca je zverstvo a špinavosť.. byť deťmi tak napíšem otcovi nech príde za nami(ajkeď počas súdu nikam ísť nemôže ale aspon niekedy)
a rozpravanie z pohľadu Natalie je veľmi zaujímavé smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a třináct