104.díl - Whenever you need me, I'll be there

 Čekal před soudní síní a netrpělivě sledoval svého právníka, jak mluví s Ge před kanceláří. Neviděl jí do obličeje a ona pořád kroutila hlavou, něco gestikulovala rukama. Jako kdyby s něčím prudce nesouhlasila, vytvářela vzdor něčemu.

 Z jeho domu odjela dřív, aby se mohla s panem Mesereau připravit na další část výpovědi a od té doby ji neviděl. Teď však řeč jejího těla nevyjadřovala žádnou jistotu, kterou oplývala, když se Michael setkal s Alexem a Natalie.

„Pane Jacksone, už můžete jít.“

 Řekl policista a otevřel dveře do soudní síně. Udělal krok v před, ale ještě se ohlédl, ale to už za ním šel jeho právník, takže nemohl ani koutkem oka zahlédnout Ge.

„Všechno v pořádku?“ Zeptal se Michael, když vcházel do soudní síně.

„Ano, jen… že paní Georgiana je trochu rozrušená.“ Odpověděl Tom Mesereau.

„Stalo se něco?“ Zeptal se obratem Michael.

„Řekla mi, že tu někoho potkala. Prý toho na ni začíná být moc. Ale vypovídat bude dál.“

 Michaelovi se nelíbil tón hlasu, kterým to jeho právník podal. Byl si jistý, že s Ge není nic v pořádku. Věděl to od začátku, že když sem přijela, bude mít strach, a stačila sebemenší potíž, aby se její odvaha ve vteřině vypařila.

----------------------------------------------------------------

 Celou tu dobu ji sledoval, jako by měl zrak přibitý na její tváři. Pořád něco dělal s dlaněmi, kousal se do rtu. Byl dost nervózní. To je v hajzlu… říkal si, když poslouchal její chvějící se hlas. Ge měla v jednom kuse suché rty, jako by byla dehydrovaná. Byla bledá a její pohled byl prázdný od chvíle, co usedla na své místo. 

„Nikdy jste si neviděla u pana Jacksona snahu nějak zmanipulovat děti?“

 Ptal se dál Sneddon, a neustále se na ni pronikavě díval. Ještě stále nepřišla řada, aby se jí ptal Tom Mesereau. Stále musela čelit prokurátorovi. Stále jí nechtěl dát pokoj… Stále ji chtěl zlomit…

„To je šílené, bude vyčerpaná dřív než Sneddon skončí,“ pošeptal Michael svému právníkovi do ucha, „musíme něco udělat.“

„Nemůžeme, musíme čekat.“ Odpověděl neochotně Mesereau, protože se mu taky nelíbilo, jak dlouho prokurátor tahal z Ge odpovědi.

 Chvílemi i dlouho mlčela, než odpověděla. Bylo na ní vidět, že je unavená, a že už nechce odpovídat. A to bylo pro Sneddona vítězství. Znechutil ji od veškeré snahy pomoct svému exmanželovi.

„On by se pro děti rozdal.“ Odpověděla Ge se skloněnou hlavou a unaveně si promnula čelo.

„Nyní proběhne pauza. Za patnáct minut se tady sejdeme.“ Přerušil soudce jednání.

---------------------------------------------------------

„Musím si zavolat.“

 Ohlásila Ge, jen co vyseli z auta a šli dovnitř. Bylo to poprvé, co promluvila k Michaelovi od chvíle, co její den u soudu skončil. Ani nepočkala na odpověď a prošla přízemím až nakonec vyšla do zahrady. Byl to podobný styl záhonků jako v Neverlandu. Vnímala tu podobu a taky Michaelův smysl pro detaily, co se týká zahrad, ale to ji jen minimálně uklidnilo. Našla si tichý kout mezi vysokým živým plotem, vytáhla mobil z kapsy a na chvíli se zadívala na čas. Pak naťukala kontakty a vytočila číslo. Byla nervózní, jestli nevolá nevhod, nebo jestli jí to vůbec zvedne..

„Halo?“

„Ahoj… to jsem já.“ Ozvala se Ge do telefonu.

„Už jste skončili?“ zeptal se Chris, „Jak to šlo?“

„Ehmm… fajn.“ Kuňkla Ge, když zadržovala slzy. „Akorát jsem tu někoho potkala a dost mě to rozhodilo.“

 Hlas se jí chvěl a nakonec si sedla do trávy, aby nemusela kontrolovat stabilitu svých nohou. Připadala si vysílená.

„Koho jsi viděla?“ ozval se Chrisův hlas.

„Chandlera…“ vydechla Ge slabě. „Byl tam v soudní budově a stál tak blízko…“ rozplakala se, „měl mě na dosah ruky, ještě teď je mi zle. Mám úplně sevřený žaludek.“

„Mám za tebou přijet?“ reagoval okamžitě Chris.

-------------------------------------------------------------

Zatím co Alex s Natalie byli s Michaelem a večeřeli v honosné jídelně, Ge seděla na posteli ve svém pokoji a dívala se ven z okna. Nad městem andělů zapadalo slunce a letní teplý větřík vlál mezi záclonami v otevřených dveřích na balón. Listí na stromech klidně šumělo a taky do pokoje doléhal ruch města, a Ge vzpomínala, co všechno v tomhle městě už zažila.

 Vstala z postele a od otevřených dveří se dívala na střechy domů v okolí. Náhle pak uslyšela klavír. Slyšela ho jak ze zdola, tak i ze vnitř. Uslyšela by ho jasněji, kdyby buď to otevřela dveře pokoje, nebo kdyby vyšla na balkón, protože ten byl v přízemí, a zřejmě tam bylo otevřené okno. Ta melodie ji byla známá… dost známá.

Let me fill your heart with joy and laughter

Togetherness, well that's all I'm after

Whenever you need me, I'll be there

 Byla to I’ll Be There. Michael ji hrál přesně v tak, jak ji hráli v reklamě na Pepsi colu. Zpíval ji ale tak čistě, tak radostně, jako by ani neměl za sebou ty hrůzy se soudem. Vůbec to na něm nebylo poznat. Prostě zpíval, dělal to, co bylo jeho srdci nejbližší… A pak se k němu přidal další hlas. Byla to Natalie. Ge se hned vzpamatovala, z opojení Michaelovým hlasem a přišla ke dveřím od pokoje a velmi tiše je otevřela, aby ten zpěv uslyšela ještě hlasitěji. Oba, Michael a Natalie zpívali spolu a dávali do toho všechno.

Když uslyšela to souznění jejich hlasů, náhle pocítila pocit viny. Bylo jí líto, že je takhle spolu nemůže slýchat častěji a pak, že jsou Natalie s Alexem takhle odloučeni od táty. Byl to dost silný pocit viny, který ji sužoval spolu se vzpomínkou na to, že stála pouze krok od muže, který jí kdysi dost ubližoval a mučil ji. Znovu ji přemohly emoce a rozplakala se, když se dveře od pokoje rozevřely ještě víc a z chodby proniklo dovnitř světlo. Ge zvedla hlavu a její pohled se střestl s tmavě hnědýma očima. Ve dveřích stál Princ Michael II. … Blanket…