Když Pam s Corou přišly do residence, jako vždy, o půl osmé přeběhl jim mráz po zádech. Všechno bylo rozbité, jedno plátno obrazu protržené, rám zlomený, další obraz visel úplně na křivo, váza byla rozbitá, všechny rámečky s fotkami ležely na zemi, taktéž rozbité, vitrína byla shozená, sklo bylo úplně všude, všechny upomínkové předměty byly rozdrcené, rozbité, pošlapané… Cora opatrně našlapovala po špičkách ve svých papučích a šla dál… Pam se zase nešťastně dívala na svou oblíbenou kuchyň. Všechen porcelán, nádobí… všechno leželo rozbité na podlaze. A Cora už zadržovala slzy, když uviděla v tom krásném, teď už zdevastovaném, pokoji úplně zničené křídlo. Klavír byl skoro převrácený, chyběla mu noha, klávesy byly vyrvané a kousek od toho ležel na zemi pohrabáč od krbové soupravy. Všechno bylo zničené…
-----------------------------------------
Pam opatrně našlapovala po schodech a šla se podívat do ostatních pokojů. V koupelně na chodbě bylo jen rozbité zrcadlo, ostatní pokoje byly neporušené. Otevřela dveře do ložnice a tam Natalie spinkala na posteli a v ručkách svírala oxfordsky modrý šátek, a vypadalo to, jako by vnímala jeho vůni… její vůni. Pam jen přivřela dveře a pak pokračovala do pokoje na konci chodby. Otevřela dveře a jako myška udělala krok dovnitř, když si všimla, jak Michael bezvládně ležel na Georgiiné posteli a brečel a v náručí svíral něco, co vypadalo jako bílý baletní kostým. Ležel otočený zády ke dveřím a když Pam na něj nahlédla blíž, skrz jeho rozpuštěné vlasy zahlédla neskutečně bolestivý výraz, na rukou měl malé jizvičky, škrábance jako by od skla…
---------------------------------------------
„Tohle by Michael přece nikdy neudělal.“
Oponovala Cora, když sbírala střepy porcelánu v kuchyni a Pam zametala malé střípky po podlaze.
„Vždyť má ke všem těm věcem citovou vazbu, jak by to mohl zničit?“ Pokračovala a pak se podívala na svou tetu s velkým strachem. „Nemyslíš, že je Ge mrtvá, že ne?“
Pam: „To já nevím…“ Povzdechla si. „Nenapadá mě důvod, proč by se jinak Michael takto zachoval. Ale už teď se modlím k Pánu, aby to všechno bylo jinak.“
-----------------------------------------------------
Nemohl se nadechnout, už ani necítil ty nekonečné slzy, které smáčely polštář pod jeho hlavou…
To dítě si vezmu, hned jak se narodí, tak si ho vezmu k sobě ….potáhnu to u soudu tak dlouho, dokud nedostanu to, co chci…. spálím je, nechci s tebou mít cokoliv společného….najdu si tě jenom pro to, abych z tebe dostal podpis k rozvodu…. Byl jsem schopný ti to odpustit, když jsem byl tehdy na turné a ty jsi mi zahnula s Jamesem, ale aby si šukala i s jeho bratem?!
Pořád ji měl před sebou… pořád ji viděl, jak měla v očích odhodlaný výraz, byla odhodlaná bojovat… ale…. vzdala se. Nedal jí šanci…
„Proč?.... Proč to všechno?…. Bože, za co tohle všechno?“ Brečel.
-------------------------------------------------------
Neverland – o týden později…
„Á paní doktorka, vítejte.“
Uvítala Cora Margaret a hned ji uvedla dovnitř.
„Dáte si něco k pití? Čaj, kávu?“
Margaret: „Já radši počkám na Michaela, jestli mě odsud nevyžene.“ Řekla upřímně.
Cora pochopila, že návštěva paní doktorky je neohlášená a tak jen přitakala a šla najít Michaela.
-------------------------------------------
Michael ještě ležel v posteli, bledý, nevyspaný a na tváři se mu začínalo objevovat malé strniště, úplně se zanedbával.
„Michaele?“ Nakoukla ve dveřích Cora.
„Hmmm?“ Zamrčel.
Cora: „Je tu doktorka Reyová.“
Michael: „Kolik je hodin?“ Promnul si obličej.
Cora: „Bude deset.“
Michael se otočil na záda a opřel se na lokty, vypadal, jako by měl za sebou párty s přebytkem alkoholu.
„Kde je Natalie?“ Zeptal se zmateně.
Cora: „Je v Encinu, včera si pro ni přece přijela tvá sestra. Vzpomínáš?“ Opřela se o futra čekala, jestli vstane.
Michael se na ni unaveně podíval. „Řekni jí, že tam budu tak za deset minut. Nabídni jí něco k jídlu a pití.“
-----------------------------------------------
Margaret v obýváku popíjela čaj s příchutí lesního ovoce a vyjukaně sledovala tu náhlou změnu. Všude bylo nějak prázdno, jako by se měl Michael snad stěhovat. Už nebylo všude kolem tolik předmětů, jak tomu bývalo.
„Margaret…“
Pozdravil ji Michael, když se objevil za rohem. Přišel za ní, podal si s ní ruku a posadil se na křeslo. Vypadal dost mizerně.
„Čím vděčím za tvou návštěvu?“
Margaret: „ Přijela jsem se podívat, jak to zvládáš. Po tom všem už mě asi přestaneš platit, takže bychom to měli nějak slušně ukončit.“
Michael se opřel hlouběji do křesla s naprosto prázdným výrazem. „Poslala tě Georgiana?“
Margaret: „Ne, přijela jsem sama od sebe.“ Napila se čaje a pak odložila šálek na stůl.
Michael: „… Musel jsem Natalie poslat pryč, vůbec to nezvládám…“
Margaret: „Taky bych to nezvládla… vím co se stalo.“
Michael: „Řekla ti to?“
Margaret: „Ano… Našla jsem ji, jak spala na nemocniční chodbě na lavičce, musela tam na mě čekat celou noc.“
Michael: „Ona není s Chrisem?“ Divil se.
Margaret: „Ne… Řekla mi, že po tom všem, co se v noci stalo, čekala na mě v nemocnici a pak, když jsem ji sledovala ven před budovu, viděla jsem, že se s ním pohádala. Chris mi volal včera, prý už je zpátky ve Washingtonu, odjel asi den po tom, co se to stalo.“
Michael: „A kde je Ge teď? Chandler po ní jde, musím vědět, že je v pořádku.“ Opřel se lokty o kolena.
Margaret: „Bojíš se o Ge, nebo o to nenarozené dítě?“ Zeptala se přímo.
Michael: „Když ublíží Ge, ublíží i dítěti.“ Řekl naštvaně.
Margaret: „Takže ti jde jen o dítě, to jsi chtěl říct?“
Michael se zpátky opřel do křesla, ve tváři měl ten nešťastný výraz, nevěděl, co jí má na to říct.
„Nevím, kde je Ge… Seděla jsem s ní v kanceláři několik hodin a ona mi to všechno vyprávěla… Potom mi jen řekla, že teď už jen čeká na ty papíry k rozvodu.“
Michael se cynicky pousmál a pak se snažil zadržet slzy. „Nedala mi ani týden a už chce ty papíry?“
Na to ale Margaret neodpověděla, jen smutně sklopila oči a natáhla se pro šálek čaje.
„Mohla bych ti zalhat, že to všechno bylo důsledkem toho svinstva, co v sobě měla, ale to bych lhala až moc.“
Michael: „Ona v sobě něco měla?“ Zhrozil se.
Margaret jen přikývla a s nevelkou chutí si upila čaje. „Dělala jsem jí testy a pravidelnou prohlídku, když mi volali z laboratoře, že má v krvi nějaký oblbovák, ale to ji nijak neomlouvá. To, že se vyspala s Chrisem rozhodně nebylo pod vlivem toho, co v sobě měla, musela vědět, co dělá.“
Michael: „Ale co když to tak bylo? Je těhotná, její tělo všechno přijímá jinak.“ Řekl se starostmi.
Margaret: „Michaele…“ Oslovila ho rázně. „Kdyby Georgiana nevěděla, co dělá, patrně by teď někde ležela mrtvá, nebo by ze sebe nevydala ani jednu srozumitelnou větu. Ano, měla v sobě děsný svinstvo, ale byla při smyslech.“ Odmlčela se. „Nepřišla jsem za ni orodovat, to co ti udělala, je dost hnusné a ani se ti nedivím, že chceš rozvod.“
Michael: „Ale já…“ Selhal mu hlas.
Margaret: „Ge je připravená ti všechno podepsat, dá ti plnou péči obou dětí… podle všeho to bere jako trest, takže nemá vůči tobě žádné výčitky, přijme to, tak jak ty budeš chtít.“
Slza mu ukápla na košili. Takhle to vůbec nechtěl.
„Byl jsem naštvaný a pořád jsem…. Jenže i kdyby provedla něco horšího, nikdy bych se jí nezbavil. Nemůžu se na ni ani podívat a při tom mi chybí, ona je mé celé srdce.“ Brečel. „Proč se s Chrisem vyspala? Proč mi neřekla o Chandlerovi? Proč se to takhle stalo?“
Margaret: „Chránila tě… Chandler prý byl nachystaný unést Natalie v tu noc, kdy se Ge vyspala s Chrisem. Měla tě udržet na místě.“
Michael: „Ona mě podvedla schválně?... Tak proč po tom tolik brečela? Proč to vypadalo, jako kdyby se to nikdy nemělo stát?“ Zvedl se z křesla a začal naštvaně pochodovat po obýváku.
Margaret: „Georgiana tě měla podvést, přiznala se k tomu, přiznala se, že ke Chrisovi během toho něco cítila a proto to brala, jako čistou nevěru, ne jen jako úkol, ke kterému ji Chandler donutil.“
„Chtěl unést Natalie?“ Zašeptal bezmocně.
Margaret: „Ano… Georgiana… už nemá sílu jít dál, jen už chce podepsat rozvod, protože ví, jak moc ti to ublížilo a říkala, že nechce, abys s tou bolestí žil dál. A pak už jen bude čekat, až se malý narodí.“
Michael: „A co po tom, až se narodí?“ Podíval se na ni. „Co po tom?“
Odpovědi se mu nedostalo, Margaret jen kajícně koukala na dno svého šálku čaje.
„Ona je schopná se zabít, Margaret.“ Zdůraznil. „Když ji ztratíme z dosahu, už to nijak nevrátíme zpět, zabije se. Já sám jsem jí zachránil život, po tom co Tommy umřel. Chtěla skočit ze srázu.“
Margaret: „Já vím.“
Michael se naštval. „Ty víš?! Jak tu můžeš jen tak klidně sedět, když to víš?!“
Margaret odložila šálek zpět na stůl, postavila se a přišla k oknu. Teď nastala ta chvíle, kdy se bude muset rozhodnout, jestli mu to má říct, nebo ne…
„Michaele…“ Začala s rozechvělým slabým hlasem. „Georgiana se nikdy nevyrovnala s Tommyho smrtí, pokaždé mi to dává silně najevo. Nikdy nedojde klidu kvůli tvému synovi.“
Michael: „Neříkej mi, že to všechno dělá pro to, že Tommy umřel.“ Opřel do ní naštvaně a utřel si slzami smáčenou tvář.
Margaret: „Ona se z toho nikdy nedostane a ona to ví, sama mi to řekla, i já i Max, my oba víme, že Georgiana nikdy nedosáhne toho bodu, kdy se zbaví veškeré bolesti a začne se vším nanovo.“
Michael: „Proč? Jak to ty a Max můžete vědět?“
Margaret se k němu otočila se slzami v očích. „Protože Georgiana Tommyho zabila.“