62. díl - Don't say my name!

Ležela v jeho posteli, spala zabalená do peřiny a ani si nevšimla, že byla sama. Chris byl oblečený zpět do svého obleku, ve kterém přijel, a v obýváku popíjel čistou vodu. Naproti němu na sedačce měl sbalené věci v kufru. Sem tam něco viděl, protože nechal světla zhasnuté, takže po celém apartmá byla tma. Věděl, že to co udělal, se mu jednou vrátí i s úroky, ale teď na to rozhodně čekat nebude. Věděl, že Georgiana se mu dala z vlastní vůle, ale nechápal, co ji k tomu dohnalo? Dopil sklenici, položil ji na stůl, vstal z křesla a šel k oknu. Díval se na půlnoční LA.

Náhle se rozeznělo tlumené zvonění telefonu. Otočil se a šel k baru, na kterém byl telefon. Bylo mu to podezřelé, bylo sotva pár minut po půlnoci a někdo mu teď volá?

„Fox.“ Představil se poněkud rázně.

„Sbal si věci a vypadni odtamtud.“

 Uslyšel dost autoritativní a hooodně naštvaný hlas. Nemohl rozpoznat, s kým mluví.

Chris: „Co že? Kdo je to?“

„To jsem já. Říkám ti, sbal si věci a vypadni z hotelu. Chandler tam za chvíli přijede.“

 V tu chvíli už poznal, nebo tušil, s kým má tu čest.

Chris: „Michaele?“

 Hned na to ale hovor ukončil a Chris zůstal stát, jako by ho někdo polil ledovou vodou. Do prdele. Teď už věděl, jak zjistil to číslo. Podíval se ven na protější apartmá. Sice tam byla tma, ale vsadil by všechno na to, že je tam.

 Tiše se vkradl za Ge do ložnice a nachystal jí oblečení…

 --------------------------------------------------

Intercontinental hotel – budova B – 0:06

 Michael byl oblečený a sledoval, jestli naproti nezahlédne nějaký pohyb. Byl vzteky bez sebe, jestli Fox odtamtud nevystřelí, tak tam vletí sám. Opět zazvonil telefon.

„Co je?“ Ozval se naštvaně s vědomím, že je to Evan.

Chandler: „Tak co, Jacksone, mám ji zabít já, nebo to uděláš sám?“ Chvástal se.

Michael: „Georgianu mi nech, s ní si to vyřídím sám.“ Řekl naštvaně.

Chandler: „A co Fox?“

 Na to mu Michael neodpověděl.

„No, vzhledem k tomu, že máš to nejlepší místo na koukání, tak tě aspoň potěším.“ Řekl nechutně mile Chandler. „Asi tak do minuty tam dojdu s mými kamarády, a jestli je ti teda Fox ukradený, nechám ho, ať se na něm kluci vyřádí… A Ge ti přivedu přímo k oknu, abys viděl ten výraz v jejích očích, až si ji s chutí podám… Těším se na to celých pět dnů, a teď už je stejně více méně pro tebe bezcenná, když se spustila s tím chudáčkem, že?“

Michael: „Opovaž se jí jen dotknout…“ Vyhrožoval mu.

Chandler se zasmál. „Nebo co, Michaele? Doběhneš za námi a jednu mi vrazíš?“ Smál se. „Neboj, pokusím se, aby to ten malý spratek přežil, když už jste se o něj tak dlouho snažili.“

 Michaelovi se stáhlo srdce, padnul k zemi tak tvrdě, že mu vytryskly slzy z očí. Pro Boha, jen ne to malé, nech ho být. Prosil úzkostlivě ve své mysli.

„Tak co? Ještě pořád mi chceš vyhrožovat? Čím víc mě nasereš, tím horší to ona bude mít.“

 Neodpovídal, jen se zatajeným dechem sledoval apartmá v protější budově v naději, že Chris nebyl tak naivní a nebral jeho varování na lehkou váhu.

„Jen si to představ, Michaele…“ Pokračoval Chandler. „Nejdřív ji asi pěkně zatahám za vlasy… pak ji povalím pěkně k oknu, abys ji viděl, jak bude brečet, nepochybuju, že si bude bránit bříško. Možná bych se do něj mohl trochu opřít, třeba loktem, až z ní budu strhávat kalhotky, co říkáš?“

 Prosím, už dost. Prosil Boha o slitování, přece si tohle nezaslouží, ani to maličké.

Chandler: „Ty se se mnou nebavíš?“ Politoval ho. „Uvidíme, jak se budeš bavit u soudu… Teď jsem zhruba popsal začátek mého sladkého vítězství, které s tou kurvičkou oslavím a zbytek… uvidíš sám. Tak za chvilku tam budu, a pečlivě se dívej. Nerad bych to všechno znovu opakoval, pochybuju, že by příště měla Georgiana šanci.“

 Hovor byl ukončen. Michael se bleskově sebral a začal si rychle balit věci, což byl jen zubní kartáček a pyžamo, jinak zbytek si před tím ani nevybalil.

------------------------------------------------- 

Intercontinental – budova A

 Dveře apartmá vyrazili dva chlapi, kteří měřili asi přes dva metry a klidně by mohli profesionálně boxovat. Za nimi si to Chandler nakráčel pěkně do obývacího pokoje a podíval se ven na protější budovu, tam kde by měl být Michael.

„Rozsviťte, chlapci, jen ať má pan Jackson hezký výhled, když si zaplatil dvacet tisíc za noc.“

 Světla se rozsvítila a celé apartmá ožilo v šedé, bílé a modré barvě, ve které bylo zařízené. Dalších pět nabušených chlápků přišlo dovnitř a čekali na jeho pokyn.

„Buďte citlivý, aspoň první pár minut. Mají za sebou hezký sex a teď budou trochu ospalí….“ Otočil se směrem ke dveřím ložnice. „Foxe si nějak podělte a paní Jacksonovou mi doveďte k oknu, a dejte mi na ni pozor, aby se moc nepolekala, nechci si to s ní rozdat, když bude málo dostupná.“

 Kývl na jednoho z nich a ten spolu s ostatními vtrhl do ložnice.

------------------------------------------------------- 

Intercontinental  - budova B

 Michael stál kousek od okna s malým kufrem v ruce a se slzami v očích sledoval, jak se Chandler natěšeně pohupoval na patách u okna, zatím co ze dveří z ložnice vyšel hlouček těch goril. Už chtěl odejít, ale po té si všiml, že nikoho nedrží. Ani Foxe ani Ge. Nastal tam zmatek. Chandler máchl rukou a všichni začali prohledávat celé apartmá. Michael sledoval bedlivě, jestli někoho nenajdou a zatím nic. Zamračeně si přešlápl na druhou nohu a nervózně si přendal kufr do druhé ruky. Najednou se Chandler otočil k oknu, což ho zamrazilo v zádech. Poté zmizel někam a začal zvonit telefon.

Michael ho jen zvedl, ale nic neřekl.

Chandler: „Tak fajn, vyhráls, kde pak je?“

Michaelovi spadl kámen ze srdce. „To bys chtěl vědět, co?“ Usmál se.

Chandler: „Bravo, Michaele. Musím přiznat, že jsi mě mile překvapil…. Dobře tohle uznávám. Dávej si pozor, a kdybychom se neviděli, tak se potkáme u soudu.“

 Michael ukončil hovor a zhluboka vydechl. Posadil se na postel a snažil se aspoň trochu uvolnit. Sledoval situaci v protější apartmá a vážně, Chandler už odcházel se všemi těmi chlápky.

----------------------------------------------------- 

Intercontinental – budova A - první patro

 Christopher nervózně postával u hlavních dveří a Ge seděla u otevřeného okna, aby nabrala trochu čerstvého vzduchu. Když si uvědomila, že by teď mohlo být po ní… bylo jí zle, a ne jen z toho… úplně lehce se nechala strhnout sama sebou. Už nemůžu dál – řekla si.

 Na dveře někdo zaťukal a Chris je otevřel sotva že v nich byla mezera o pěti centimetrech. Na chodbě stál pikolík, unavený v uniformě a podal hlášení.

„Tak ti pánové už odjeli, pane Foxi, sledoval jsem je až do garáží.“

Chris: „Díky.“ Dal mu peníze a poděkoval mu. „Nikdo jiný, by kvůli mně asi v jednu ráno nevstal z postele, díky Chaviere.“

 Pikolík se jen unaveně usmál a odešel. Chris zavřel dveře a přišel za Ge.

„Musíme odjet, Ge.“

Ge: „On si mě stejně najde, a jestli to řekne Michaelovi…“ Trhaně vydechla a snažila se zadržet slzy. „Chrisi, měl bys mě tu nechat.“

Chris: „Proč? Chceš, aby tě znásilnil? Aby tě zabil?... Michael tě bude nenávidět, jestli se to dozví, ale určitě tě neodkopne, na to toho máte za sebou dost, nebo ne?“

 Nerad to dělal, ale lhal jí, on totiž už tušil, že je Michael viděl. Vzal kufry, popadl Ge za ruku a odvedl ji.

------------------------------------------

 Garáže hotelu Intercontinental – 0:54

 Chris naložil do svého Astona zavazadlo a zavřel kufr, když si všiml povědomého Mercedesu za rohem. Ohlédl se na Ge, která se klepala zimou ve svém béžovém kabátě a otevřel jí dveře spolujezdce.

„Nasedni si, ještě si něco zařídím.“

Ge: „Dobře.“

 Nasedla si a Chris jí zavřel dveře a pak, pro jistotu, zamkl auto. Letmo se porozhlédl po patře, jestli ho někdo nesleduje a šel za roh, kde byla zaparkovaná další auta. Nebyl ji úplně jistý, ale tušil, že by to mohl být jeho Mercedes, a to se mu taky potvrdilo, když se v nedalekém únikovém východu objevil Michael. Taktéž sbalený, bledý a vydala, že by nejradši někoho zabil.  A když uviděl Christophera, jak stál uprostřed cesty před jeho autem, pozastavil se, nic neříkal.

„Jen jsem ti chtěl poděkovat…“ Odkašlal si. „To, co jsi pro nás udělal, děkuju.“ Řekl upřímně.

Michael si ho změřil, ale ve tváři měl ten flegmatický výraz. „Ty bys udělal to samé…. tak co na tom?“

 Přišel ke svému Mercedesu a odemkl ho.

Chris: „Michaele, to co se stalo…“

 Michael naštvaně sevřel rty a podíval se na něj ještě něco řekni a něco zažiješ pohledem.

„Chci říct, že jsem ani v nejmenším neměl v plánu se s ní vyspat. Vůbec jsem nečekal, že se tam objeví. Klidně mi jednu vraž, ale je to tak, jak říkám.“

 Michael přišel ke kufru, otevřel ho a dal do něj svůj malý kufr. „Víš co?“ Začal ledovým hlasem. „Já jsem rád, že se vám dvěma nic nestalo.“ Zavřel kufr. „Ale teď nemám ani tu nejmenší náladu se s tebou o něčem bavit.“

 Opřel se o auto a podíval se na něj se zatnutýma čelistmi, byl dost naštvaný.

Chris: „Já vím…“ Přitakal. „Díky, ještě jednou díky.“

 Otočil se a odcházel zpět, zatím co Michael zůstal stát opřený o své auto a zamyslel se nad tím vším, co se během té hodiny událo.

------------------------------------------ 

 Chris odemkl svého Astona, nasedl do něj a nastartoval.

Ge: „Cos potřeboval?“

Chris: „Jen si s někým promluvit.“

Ge: „Teď v jednu ráno?“ Divila se.

 Auto začalo couvat a Chris pak zatočil volantem a dal se na výjezdovou cestu. A Ge měla nepříjemný pocit v hrdle.

„S kým jsi mluvil?“ Domáhala se.

Chris: „S jedním pánem, se kterým jsem spolupracoval. Vlastní tento hotel.“ Plácl první věc, co ho napadla.

Ge: „V tuhle hodinu?“

 Zeptala se ho podezřívavě a vyjeli s autem z podzemních garáží a rovnou na cestu. Zastavili se na prvních semaforech u hotelu a čekali na zelenou.

Ge: „Chrisi, řekni mi, kdo to byl?“ Začala pomalu natahovat k pláči.

Chris: „Do hajzlu, není to jedno?“ Zvýšil hlas.

Ge: „Byl to Michael?“

 Neodpověděl, jen zařadil a rozjel se hned, jen co sotva z oranžové přebliklo na zelenou.

„Chrisi, odpověz mi!“ Řekla rázně.

Chris: „Jo, byl to Michael! Volal mi, abych tě odsud dostal, proto jsem tě odvedl do toho pokojíčku v přízemí. Varoval mě před Chandlerem.“ Odpověděl naštvaně.

Ge: „Viděl nás?“ Nahrnuly se jí slzy do očí.

Chris: „Jo…“ Řekl tiše.

 V tu chvíli jí bylo na zvracení, srdce měla až někde v krku. Věděla, že to jednou přijde, ale že by je Michael viděl přímo?!

„Zastav.“ Řekla podvědomě.

Chris na ni mrkl. „Co že?“

Ge: „Zastav to zkurvené auto!“ Zařvala.

„Bože!“ Vyhrkl Chris.

 Sjel ke kraji silnice a zastavil na chodníku. Ge si hned odepla pás, otevřela dveře, rychle vysedla a utíkala zpět k hotelu, který byl teď vzdálený asi  tři ulice. Utíkala a po tváři se jí kutálely slzy. Prosila úzkostlivě, aby nebylo pozdě.

------------------------------------------- 

 Michael si utřel slzy, vydechl smutně a nastartoval auto. Doposud přemýšlel, jak budou jeho budoucí dny vypadat. Jak to bude s Natalie zvládat, čím vším si ještě projde během procesu… Rozjel se svého parkovacího místa a jel po výjezdové cestě nahoru, kde u závory zvolil kód, který mu otevře vrata hotelových garáží a čekal, až se mu uvolní cesta, aby se pak mohl vydat na tří hodinovou cestu domů – do Neverlandu.

 Vrata se plně otevřela, Michael zařadil a rozjel se do kopce směrem na hlavní cestu. Už točil volantem, aby si dobře najel na cestu a v tu chvíli mu do cesty skočila Ge, načež hned Michael s šokem šlápl na brzy. Bože! Opřel si hlavu do sedáku, odepnul si pás, nadechl se a zprudka vysedl z auta.

„Do hajzlu! Jsi normální?! Mohl jsem tě srazit!“

 Vystartoval po ní a šel před auto, kde se Ge zadýchaně opírala o kapotu jeho Mercedesu.

„Musím s tebou mluvit.“ Zalapala po dechu.

Michael: „Já se s tebou nemám o čem bavit.“ Odsekl jí.

Ge: „Michaele, prosím, vyslechni mě.“ Narovnala se.

Michael: „Nevyslovuj moje jméno!“ Zvýšil hlas. „Já vím moc dobře, o čem si chceš promluvit, viděl jsem to všechno moc dobře a jestli si myslíš, že po tom všem tě nechám jen tak, tak to se šeredně pleteš, holčičko!“ Spustil. „Byl jsem schopný ti to odpustit, když jsem byl tehdy na turné a ty jsi mi zahnula s Jamesem, ale aby si šukala i s jeho bratem?!“ Zařval. „Co si o sobě vůbec myslíš?! Doufám, že ti Chris aspoň něco pěkného koupí, kurvám se má totiž platit!“

 Ge si obepnula ruce kolem břicha a shrbila se, začala hystericky brečet, skoro to vypadalo na nervové zhroucení, ale to teď spíš hrozilo u Michaela.

„Je mi jedno, kam se teď zahrabeš, najdu si tě jenom pro to, abych z tebe dostal podpis k rozvodu! A zapomeň na to, že se k tomu dítěti přiznám.“ Ukázal  na její na břicho. „Postarám se o to, aby byla Natalie přidělena do mé plné péče anebo ještě jinak…“ Nadechl se. „To dítě si vezmu, hned jak se narodí, tak si ho vezmu k sobě a tím si budeme vyrovnaní za tvé kurvení, Georgiano!“

 Tohle není on, takhle by nikdy nemluvil. Prosila boha, aby se to všechno mezi nimi nějak upokojilo, ale opak byl pravdou.

„Vezmu všechny tvé věci, hodím je do kontejneru a spálím je, nechci s tebou mít cokoliv společného. A jestli mi nepodepíšeš rozvod, tak to potáhnu u soudu tak dlouho, dokud nedostanu to, co chci. Obejdu se i bez tebe.“ Přešel ke dveřím a otevřel je. „Ustup od toho auta a nech mě odjet.“

 Georgiana nasucho polkla, otočila se a pomalu odcházela pryč. Její život právě skončil. Její kroky se pomalu zrychlovaly, podle toho jek moc zase začínala brečet. Šla po prázdné silnici zpět ke vzdálenému místu, kde čekal Chrisův Aston Martin. Michael nasedl do auta, připoutal se a rozjel se na cestu. Když minul Ge, ohlédl se do zpětného zrcátka, aby ji ještě na chvilku uviděl. Tvář jí zakrývaly prameny vlasů, na béžovém kabátě měla mokré flíčky od slz a tvář… beznadějně prázdná, bez života, jen bolest, slzy a nic víc. Svůj pohled znovu upřel před sebe na cestu. Zařadil vyšší rychlost a rozjel do tmy, ulicemi po hlavní třídě a pak na dálnici do Santa Barbary. Netrvalo dlouho a slzy mu začaly stékat po tváři…