56.díl - Bad portents

Bylo pozdě večer, když konečně přijel domů. S pocitem sladké svobody a uvolnění, si sundal bundu, hodil ji na křeslo a všechna zavazadla nechal ve vstupní hale a spěchal tiše do ložnice. Ale když otevřel dveře, čekalo ho nemilé překvapení. Nikdo tam nebyl, kromě Natalie, která spala ve své postýlce. Dveře do koupelny byly přivřené, a když nahlédl dovnitř a na pár vteřin rozsvítil světlo, nikdo tam nebyl.

 S pocitem strachu se pomalu odebral z ložnice a zkusil její pokoj. Tiše otevřel dveře a jen udělal krok dovnitř, uslyšel hrůzu nahánějící zavrčení Dobrmana. Esperanza ležela se zvednutou hlavou vedle Ge a výstražně na něj vrčela, nehledě na to, že ji Michael znal už od štěňátka. Byla prostě ostré rasy a hlídač to byl k nezaplacení, i když mu teď bránila přijít blíž. Mírné světlo z chodby ozařovalo její výraz, který naháněl respekt a strach. Úplně přesně jako Shadow. Michael jen nahlédl na Ge, ale dál nešel. Nechtěl riskovat další kousanec do ruky, když si uvědomil, že by mu teď Esperanza mohla s jejím přísným výcvikem obrany klidně utrhnout paži. Uviděl, že Georgiana spala schoulená v klubíčku zachumlaná do peřiny. Vypadala hodně zranitelně, skoro jako by ji něco tížilo a to už muselo být něco, když tak vypadala i ve spánku.

„Nebude spávat na posteli… To jen teď, když je mi smutno.“

 Tyhle slova slyšel od Georgiany, když si vzala k sobě na postel tehdy sotva pár týdnů starou Esperanzu. Bylo to takové malé černé klubíčko a držela si ji u sebe zoufale… Bylo to v tu noc, kdy měli za sebou Tommyho pohřeb. Tehdy stáli čelem k té nejtěžší zkoušce jejich vztahu a Esperanza byla jediná, koho si Ge držela u sebe… Tak proč je s ní teď? Pomyslel si neklidně při pohledu na dospělou fenu, která stále ležela vedle jeho ženy na posteli, a která byla připravená ji bránit každou chvíli. Smutně sklonil hlavu a tiše odešel z jejího pokoje, a co nejklidněji zavřel dveře, aby Esperanzu ještě víc nevyburcoval.

 Celou noc se převaloval na posteli ve své ložnici a přemýšlel, co s Ge dělo. Naposledy, když s ní telefonoval, se zdála hodně neklidná až přehnaně starostlivá a teď si k sobě opět povolala svého Dobrmana. Něco se muselo dít, něco bylo špatně. Nepamatoval si dobu, kdy ji Ge nechala spát na své posteli, kromě prvních pár týdnů, kdy si jako štěně zvykala na nový domov.  Tohle se mu nelíbilo, a co víc? Nechala Natalie samotinkou v ložnici. Michael se vyhrabal z postele a tiše přišel k postýlce. Sledoval svou dceru, jak klidně spinkala s hlavičkou u modrého medvídka. Pořád musel přemýšlet nad tím, proč Ge spí ve svém pokoji… No… Víc než to, ho deptalo to, že zbytek volného místa v její posteli zaujímala její ochránkyně, takže za ní ani nemohl jít a pohladit ji. Opatrně si vzal Natalie k sobě do postele a sledoval, jak dál spinkala, dokud on sám neusnul.

----------------------------------

 Když se ráno vzbudil, první věc, která ho trkla byla…

„Ge!“

 Vstal rychle z postele a šel se podívat do jejího pokoje. Byl osamocený, nikde ani stopy po ní a Esperanze.

„Tati?... tati….“

 Broukala Natalie v ložnici. Michael se vrátil zpět a vzal svou holčičku do náruče.

„Pojď, půjdeme najít maminku.“

-------------------------------

 Sešel s ní schody, ale nikde nikoho neviděl, dokonce ani Cora a Pam nebyly v domě. Když se podíval na hodiny v kuchyni, bylo teprve sedm, takže zbývalo ještě půlhodiny, než obě nastoupí do práce. Ale co ho pořád znepokojovalo, bylo to, že neviděl Ge.

„Ššš, buďte potichu.“

 Ozval se šepot u zadních dveří a pak už jen slyšel škrabkání drápků na parketách a do kuchyně se během chvilky přiřítili Esperanza s Bunnym a soudě podle jejich čerstvého nádechu bylo poznat, že měli za sebou dlouhou procházku. A pak už konečně spatřil Ge, jak přicházela do kuchyně oblečená ve svém tmavě modrém sametovém plášti, šedém triku, tmavě béžových kalhotách a teniskách.

„Tak už jsi tady.“ Usmála se.

 Přišla k němu a dala mu sladkou pusu.

„Kdy jste vstali?“ Pohladila Natalie po ručičce a vzala si ji od něj do náruče.

Michael: „Před chvílí.“

 Opřel se o kuchyňský pult a sledoval, jak Ge usadila malou do dětské židličky a pak se dala do přípravy snídaně.

Ge: „Nemohla jsem spát, a když jsem teď uviděla tvoje kufry, úplně ve mně hrklo, že se něco stalo. Tak jsem šla do ložnice a ty jsi tam spal s Natalie jako Budulínek.“ Usmála se. „Řekla jsem si: Nechám ho prospat se.“ A pak se otočila od lednice. „Co se stalo? Zrušili se koncerty?“

Michael se na ni nejistě podíval. „Ge, dostala jsi můj vzkaz?“

Ge: „Jaký?“ Zamračila se.

 Michael se lehce odrazil od kuchyňského pultu a šel k ní blíž, zatím co se Ge otočila, otevřela lednici a začala hledat něco k jídlu.

„Volal jsem ti, ale nikdo to nezvedal, tak jsem ti nechal vzkaz, že se vracím domů…“

 Objal ji kolem pasu a dlaněmi ji začal přejíždět po břiše, což v ní vyvolalo menší šok. Co když na to přijde? Ozvalo se jí v hlavě.

„Zrušil jsem zbytek turné… Vezmu nás někam pryč na pár měsíců.“ Odhrnul jí vlasy ze šíje a políbil ji. „Uděláme si rodinný výlet, jenom my tři. Potřebuju si odpočinout.“

 Tohle ale neznělo tak věrohodně, Ge tušila, že v tom muselo být něco víc. On by jen tak kvůli odpočinku nezrušil turné, vždyť fanoušci byli pro něj jako druhá rodina.  A ještě ty jeho dlaně, které mu sjely na její podbřišek, úplně ji tím znervózňoval.

„Jsi si jistý, že si potřebuješ odpočinout?“ Zeptala se nejistě.

 Popadla sklenici s meruňkovou marmeládou, máslo, zavřela lednici a otočila se k němu tváří v tvář.

Michael: „Jak to myslíš?“

 Na to mu ale neodpověděla, což mu hned došlo, o čem mluvila.

„Ge, já si jen potřebuju odpočinout, co na tom nechápeš? Chceš snad, aby se sbalil a odjel někam pryč?… Co si myslíš, že jsem nemocný, nebo co?“ Ohradil se.

Ge ho obešla a položila věci na pult. „Michaele, ty jsi zhubl a hodně.“ Otočila se k němu. „Nelíbí se mi to. Strašně málo jíš, máš potíže usnout…“

Michael: „Poslouchej…“ Přerušil ji. „Jsem v pořádku. Prostě jsem to jen nezvládl, ten další přechod do jiného tempa, všechno to na mě doléhá. Turné, vyšetřování, kontroly… ty a Natalie.“

Ge poplašeně zvedla obočí: „Co já a Natalie?“

Michael si nesvůj přešlápl na druhou nohu. „Mám o vás starosti, nikdy nevím, jestli jste v pořádku, to turné mě vyčerpávalo mnohem víc, než jsem čekal.“

 Georgiana se natáhla k truhle na pečivo a vyndala z něj toustový chleba, zatím co Michael vytáhl sklenice a začal nalévat pomerančový džus.

„Proč jsi nechala Esperanzu spát na posteli?“

 Prolomil ticho. Sakra! Něco tušil.

„Ge?“ Oslovil ji čekajíc na odpověď. „Naposledy jsi ji nechala u sebe, když jsme ztratili Tommyho, tak co se teď stalo?“

Ge: „Nemůžu si ji k sobě vzít?“ Zeptala se uraženě a ze skříňky vyndala toustovač.

Michael: „Mohla bys mi aspoň normálně odpovědět?“

Ge: „A co chceš vědět?“ Otočila se na něj. „Prostě mi bylo smutno, tak jsem, jsi ji k sobě zavolala. Proto jsem ji tehdy pořídila, abych nebyla sama a aby mě někdo hlídal ve dne v noci.“

Michael: „Neodváděj téma jinam. Co se děje?“ Přiostřil.

Ge: „Nic! Nic se neděje. Jednou za pár roků si k sobě vezmu svého psa a už se něco děje.“ Odsekla.

 Otočila se zpět a nasázela do toustovače chléb a dala ho péct. Michael přišel blíž a stoupl tak, aby jí viděl do očí. Byla nesvá.

„Ge, já chci jen vědět, jestli je všechno v pořádku.“ Řekl skoro šeptem. „Nechtěl jsem se s tebou hádat.“

 Ge se na něj podívala svýma smutnýma očima a v těch jeho uviděla čirou starost. Přišla k němu, objala ho kolem krku a začala ho líbat, tak, jako by ho potřebovala pro každý nádech. Michael ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě ještě blíž a těsněji a vracel jí polibky se stejnou vážností. Ge se od něj po chvilce odtrhla svými rty a pohladila ho po krku.

„Chyběl jsi mi.“ Zašeptala.

„Ty mě taky, Panther.“