Neměl nic… Nikoho nevnímal… Každý nádech bez Georgiany, byl jako bez vzduchu. Každá minuta, jako by byla bez světla, každý okamžik byl bez tepla. Před očima se mu zhroutil svět, necítil své tělo, necítil nic…
Viděl, jak se kolem něj motala Pam s Corou a pak asi dalších tucet lidí od policie, kteří prohledávali dům.
„Prozkoumejte ty střepy, hledejte otisky…“
Matně slyšel komisaře, který vedl vyšetřování. Nic nechtěl slyšet, nic nechtěl vidět… nechtěl žít. Seděl v křesle zabalený do teplé deky, bledší než stěna, kruhy pod očima, které měl červené od pláče. Bylo mu zle.
„Michaele?“
Oslovila ho Cora, ale on nereagoval. Přišla za ním a klekla si, aby mu viděla do očí a vzala ho za dlaň, kterou měl studenou.
„Michaele…“ Oslovila ho důvěrně. „Natalie pláče, měl bys jít za ní.“
Michael ale útrpně svraštil obličej, jako by mu měla lámat kosti, do očí mu naběhly slzy. Neměl sílu podívat se své dcerce do očí a utěšovat ji, jako by bylo vše v pořádku. Neměl sílu se na ni podívat, protože den, co den se podobala víc své matce. Pomalu zavrtěl hlavou a zavřel oči ve snaze zastavit slzy.
„Jen tam sama, volá tě.“ Pokračovala Cora a vstala.
Michael: „Mě?“ Zeptal se naštvaně. „Volá mě?! A co Ge, na maminku si už nevzpomene?!“ Prudce vstal. „Takhle to bude pokaždé?! Bude volat jen mě?!“
Zvýšil hlas, při čemž mu bolestivé slzy utíkaly dolů po tváři.
„Jistě, půjdu za ní a budu se tvářit, že se nic nestalo, tak jak se to ode mě očekává!“ Začal řvát. „Georgiana mi lhala do očí celou tu dobu a teď ji ten zkurvenej bastard unesl! Udělala to jenom kvůli mně! A já se mám teď usmívat na mou dceru a lhát jí do očí?!.... Všechno se to stalo jen kvůli mně, takže mě nenuť, aby se přetvařoval před vlastním dítětem!“
Komisař se ohlédl a ozval se. „Pane Jacksone, uklidněte se.“
Michael se na něj prudce otočil a vystartoval po něm.
„Já si budu řvát, jak chci! Tohle je můj dům, můj pozemek a já si tu můžu dělat, co chci!!“
Tohle ani Pam neuniklo, která stála kousek dál a dávala agentce výpověď. Podívala se na zničeného Michaela, který řval po komisaři a po její neteři.
„Jak se mám uklidnit?! Ten zkurvysyn ji unesl!!!“
Naštvaně ze sebe shodil deku a odešel ven. Všichni přítomní zůstali stát jako opaření. Nikdo by nečekal, že Michael bude někdy takto chovat. V jednu chvíli by se zkroutil jako domeček z karet a pak by pohnul celým světem.
--------------------------------
Utíral si slzy, které nebraly konce. Šel, jen co mu nohy stačily, až došel do stájí. Otevřel mohutné vrata a začal všechno rozhazovat. Sedla, ohlávky, nářadí, všechno silou házel, kam ho napadlo, kopal do všeho, nadával, mlátil do všeho, co mu přišlo pod ruku. Koně se tou jeho nepříčetností začali plašit v boxech, a on pořád mlátil kolem sebe, dokud jeho klouby na prstech nebyly úplně odřené. V tu chvíli se ozvala velká rána, která i Michaela vyděsila. Byl to Shadow, kdo kopl do vrat svého boxu, byl neklidný stejně jako Michael. Podíval se na konec stájí a pomalu za ním přicházel. Díval se tomu černému hřebci do očí, poslouchal, jak se mu z nozder hnaly neklidné výdechy. Otevřel vrata do boxu, nehledě na to, že se ho bál a stoupil si přímo před něj.
„Ty víš, co se děje?“ Zeptal se ho Michael. „Víš, jak mi je?“
Shadow se na něj díval s velkou ostražitostí, dával si pozor.
„Je pryč…“ Pokračoval. „… udělala to kvůli mně…“ Pomalu začínal brečet, opřel se o dřevenou zeď. „A neřekla mi ani slovo…. dítě… čeká miminko.“
Dlaněmi si zakryl obličej a znovu už po několikáté se rozbrečel. Shadow udělal krok vpřed a svými nozdrami do něj strčil. Michael ho pohladil mezi ušima a povzdechl si… Náhle se sebral a odešel zpět, kde ležely rozkopané věci, popadl černé Georgiino sedlo, tmavě modrou ohlávku a šel nachystat andaluského hřebce.
------------------------------------
Shadow se hnal s Michaelem v sedle dlouhými pláněmi Neverlandu, jeho cesta vedla výš a výš, na kopec zarostlý lesem…. tam kde byl sráz… tam, kde Ge naposledy stála na hranici života a smrti…
Tam se Michael ukryl v temných zákoutích lesa, seděl opřený o strom, v ruce rozebíral stéblo trávy a sledoval hřebce, jak se poklidně pásl. Přemýšlel, proč se tak všechno stalo… Proč mu Ge nic neřekla… Proč …