Pro Kesi
Vrátil se do domu, až když se stmívalo. Policie už byla pryč a v kuchyni to vonělo něčím sladkým… ach ano. Pam udělala sladkou rýži s jablkem a skořicí.
„Už jsem se bála, že se ti něco stalo.“
Ozvala se Pam, když Michael zavřel vstupní dveře.
„Budeš chtít teď pojíst?“ Ozvala se z kuchyně.
Michael za ní přišel s naprosto bezvýrazným pohledem, jako by mu všechno bylo ukradené.
„Nezlob se, já nemám hlad…“ Řekl omluvně. „Jsem z toho tak vynervovaný, že na jídlo nemám ani pomyšlení.“
Pam: „Já vím…“ Povzdechla si a odložila na pult utěrku. „Hlavně teď buď s Natalie, bude tě potřebovat.“
Michael: „Jak? Jak mám být s ní, když pořád musím myslet na Ge?... Bojím se, Pam, v životě jsem tak nebál… no párkrát, ale pokaždé jsem tak bál jen o ni. A teď se bojím ještě víc, kvůli miminku.“
Pam vytřeštila oči. „Ge je těhotná?!“
Na to už jen souhlasně zakýval hlavou a smutně se podíval dolů.
„Bože můj…“ Přišla k němu a objala ho. „Michaele, to je mi tak strašně líto.“
Michael se po utěšujícím objetí jen smutně podíval do jejích laskavých očí a pak beze slova odešel na chodbu a rovnou po schodech nahoru do ložnice. Byl zničený.
------------------------------
Když otevřel dveře a podíval do postýlky, uviděl na Nataliiném líčku slzičku a další se už chystala taky na cestu po její smutné tváři. Seděla tam samotinká a ani medvídka u sebe nedržela, jen koukala na svého tatínka a natáhla k němu ručky. Michael ji zdvihl do svého náručí a políbil ji na tu slzičku.
„Ty pláčeš?“ Zeptal se jí něžně.
Malá jen kývla a objala ho kolem krku. To objetí… tolik si přál, aby takhle teď mohl objímat Ge, cítit její něhu, vískat ji ve vlasech, líbat na její hebké rty… cítit to dvouměsíční bříško. Zavřel oči a vracel své dcerce láskyplné objetí, hladil ji při tom po zádech, tak, jak to má ráda ona i její maminka.
-----------------------------------
Po menší večeři, kdy poctivě nakrmil Natalie a poté ji uložil do postýlky ke spánku, se ještě procházel kolem jezer. Společnost mu dělal Bunny a Esperanza, kterou měl teď za nesmírnou hrdinku. Při vzpomínce na to děsivé ráno, si uvědomil, jak statečně musela Ge bránit. Nijak jí to nedával za zlé, to že ji neubránila, ale aspoň doufal, že ten napadený dostal co pro to. Přece jen, Ge určitě věděla, proč si vzala Dobrmana, a teď se to potvrdilo.
Bylo chladno. Michael se choulil ve své baseballové bundě a sledoval jemně vlnící se hladinu jezera. Bunny šel kousek před ním a čichal od místa k místu a pak zase dál pokračoval, zatím co Esperanza šla Michaelovi pěkně u nohy a dávala na něj pozor. Vzpomínal na dobu, kdy ti dva byli ještě malá štěňátka, a jak už tehdy se Esperanza mile ráda pletla mezi jeho a Ge. Usmál se nad tou vzpomínkou. Nyní se na ni díval s pocitem hrdosti, protože se v ní ochránkyně nezapřela. Pohladil ji po hlavě a pokračoval dál.
Vracel se zpět kolem domku a v okně si všiml Cory. Stála tam v županu a starostlivě se na něj dívala. Soucitně se na něj usmála a zamávala mu. Michael jen zvedl dlaň v odpovědi na její mávání a šel dál se skloněnou hlavou.
--------------------------------
Drápky na packách škrabaly o parkety a oba psi si šli poslušně lehnout do svých pelíšků u zadních dveří, kousek od schodiště. Michael se unaveně vyšplhal po schodech a tiše vstoupil do ložnice. Malá spala tentokrát i s medvídkem, kterého objímala. Jen kolem prošel a zavřel v koupelně.
-----------------------------------
Stál pod proudy teplé vody, které volně stékaly po jeho těle. Se zavřenýma očima doufal, že sprcha z něj aspoň částečně smyje bolest… I když to moc nepomohlo, aspoň ho to příjemně uvolnilo. Převlékl se do pyžama, vyčistil si zuby a unaveně si promnul obličej. Těžce se nadechl a dlouze vydechl. Zhasl světla v koupelně a vyšel. Tiše našlapoval po koberci a ještě se na chvilku zadíval na spící Natalie. Váhal, jestli si nevezme k sobě, ale nechtěl ji budit, jeho malé štěstí. Jeho oči náhle něco zaznamenaly.
Na místě, kde měla Natalie medvídka, tam kde byl, než odešel ven se psy, byl teď papírek. Opatrně ho vzal do ruky, a sotva se na něj podíval, okamžitě poznal Georgiin rukopis…