68.díl - Lost in Anxiety

„Ne! Pusť mě dolů! Dost, Michaele!“

 Michael sám seděl ve svém kině a pouštěl si staré kazety z turné... zlaté časy. Seděl uprostřed sedadel a sledoval její šťastnou a usměvavou tvář na velkém plátně. Byla to chvíle, kdy ji vzal přes rameno a šel s ní přes celé apartmá za Waynem na chodbu.

„Pusť mě dolů, Jacksone!“ Křičela se smíchem v hlasu.

  Za co vlastně? Přemýšlel a hned si vzpomněl. Bylo to za ranní budíček, když ho polila vodou ještě v posteli. Ještě ten samý večer si na ni počkal, když přijeli z koncertní haly a pak ji spolu s Waynem hodil do bazénu. Sledoval sebe, jak se jí smál na okraji bazénu a Ge k němu přistupovala v durch promočeném oblečení. Mmmm... černé vypasované kalhoty s červenými pruhy na vnitřních stranách a zakasaný bílý nátělník. Dokonale obepínali její tělo. Pak si dřepl a na něco se jí zeptal a Ge jen s úsměvem zakývala. Rukama ho objala kolem krku a políbila ho na rty. Konec kazety.

 Michael se zhluboka nadechl a podíval se na obal kazety, který držel v dlaních. Zbýval mu ještě den, než nadejde poslední možnost mu dát ty peníze. Ale Michaelovi byly peníze ukradené, jen, aby byla v pořádku.... aby to maličké bylo v pořádku. Otevřel černý obal a uviděl v něm jak dopis, tak úplně novou kazetu, poznal to i podle barvy pásky. Pouštěl si své videa z turné, aby si zlepšil náladu, protože nevěděl, co ho čeká s tímhle...

 Vystoupal do schodech do projekce a vyměnil kazety. Stiskl tlačítko a vrátil se zpět do sálu na své místo.

 Na plátně se pomalinku začínala skládat písmenka: B u r n i n g  D e s i r e

 Pak kratinké záběry ženy, která se prochází ve vinohradu při západu slunce, na sobě má černé dlouhé šaty, které mají sametový korzet a bohatou tylovou sukni. Jako černá labuť, pomyslí si Michael.

„Každou sobotní noc se mi zdá, že ožívám pro tebe.“

 Ozve se Georgiini jemný hlas. Žena se dál prochází vinohradem, stále jí nejde vidět do tváře, má černé husté vlasy divoce zvlněné... Ale jestli je to Ge... Nejde to na ní vidět, kde má bříško? Panikaří Michael. Náhle se žena zastaví.

„Dotýkám se sama sebe a předstírám, že jsi to ty...“

 Náhle se obraz noří do tmy.... klid. Následují sekundové záblesky. Její tělo... Odhalená šíje... tma... její levý bok... tma.... její vlasy a třetina její smutné tváře.... tma... následuje slastný nádech a chvějivý výdech....

„Tvé ruce byly na mých bocích,
tvé jméno je na mých rtech...“

 A pak..... Se pozvolna rozjasňuje plátno do zelených odstínů, které se spojí v jednu velkou pláň vysoké trávy a z pravé strany se před kameru vyřítí stín... Shadow! Ne... tenhle je jiný... je silnější... to musí být Ďábel, ten který je u Carmen... tak počkat! Michael začal ještě pozorněji sledovat krajinu. Vinohrady, andaluský hřebec, ta žena... To musí být španělská Navarra! Tohle musel natočit ještě před tím, než mu nechal ten vzkaz. Ale nezdá se mu jedna věc... Carmen by z toho Ge určitě vynechala, ta žena mezi révou v západu slunce, to musí být Ge...Ano jsou jako dvojčata, ale Georgiino tělo zná lépe, než kdo jiný. Tolik nocí s ní strávil, tolikrát ji sledoval, jak vedle něj spí nahá, tolikrát se dotýkal jejích křivek... Tohle musí být minimálně měsíc staré záběry, jinak by na sebe nevzala takový korzet... Než se vynořil zpět ze vzpomínek plátno opět zčernalo...

 Lehce se rozezněl orchestr s něžnou hudbou, do které se náhle vnořily ty nejkrásnější tóny klavíru. Ach Ge... to byla její píseň. Ty čtyři jednoduché tóny, ta volnost v pouhých čtyřech notách... klavír je líbezně prolínal s doprovodnou hudbou a hrál dál něžně a sladce. Z nenadání se k němu přidaly lehké vzdychy... byla to Ge... poznal její dech až slaboulinké sténaní... ta slast, kterou při tom pocítil, to napětí jeho těla, jako by se ho dotýkala na holé kůži jeho intimních míst... měla nad ním tak velkou moc... Zhluboka vydechl a sledoval, jak se plátno začínalo z černé prolínat do červené a při tom se v ní prolínaly slabě průhledné záběry jejího nahého těla, ležící na posteli zády ke kameře před ní je impozantní výhled na osvěcené město... Není to Intercontinental? Napadá Michaela. Pak se zase všechno noří do tmy a její hlas začíná zpívat...

„Řídím rychle, jako blesk, všichni to ví,
snažím se dostat k tobě, miláčku,
cítím se vystrašená a ty to víš....

Mám spalující touhu po tobě, miláčku
(mám spalující touhu)
Mám spalující touhu po tobě, miláčku
(mám spalující touhu)

Řídím rychle, vítr v mých vlasech,
Překonávám limity, je mi to prostě jedno.
Mám spalující touhu po tobě, miláčku
(mám spalující touhu po tobě).

 Ta hudba... ten klavír...

„Každou sobotní noc se obleču a jedu pro
tebe, miláčku
kroužím dolů ulicí k Hollywoodu a Vine pro tebe, miláčku.
Řídím rychle, vítr v mých vlasech,
Překonávám limity, je mi to prostě jedno.
Zeptal ses mě, kde jsem byla?
Byla jsem všude.
Ale nechci být nikde jinde než tady....“

 Její hlas... Georgiana se tentokrát čelem ke kameře prochází vinohradem při západu slunce, smutné oči se dívají přímo do kamery, její kaštanová barva vtahuje Michaela zpět ke vzpomínce na její dotek...její vlhké tělo na tom svém, její dech, spojené dlaně při milostném aktu... Střídají se záběry divokého hřebce, jak běží loukou, vidí na něm nezkrotnost, Georgiino černé BMW, jak se v rychlosti žene po dálnici... její tělo na posteli, její dlaň, jak smyslně přejíždí po světlé pokožce na stehnu... Všechno ho to dráždí a to už ani nepřemýšlel o významech těch lov, které její hlas zpívá.

 To video mělo jasný účel – dostat ho do slepé uličky. Vzbouřit v něm touhu po své Panther, chtít ji. Michael sledoval její oči, prázdný výraz ve tváři, vlasy jí vlají ve větru, černý samet obepínající její trup, dlaň, kterou hladí dominantního hřebce, který stojí naproti ní...

„...tvé jméno je na mých rtech
Znovu a znovu, jako má jediná prosba...“

----------------------------------------------------- 

Hotel Intercontinental

 Evan seděl v luxusním apartmá, přesně řečeno, v tom, kde bydlel Christopher, a kde se to všechno stalo... Díval se na ten impozantní výhled a noční LA ve světlech lamp, reklam a různých klubových poutačů... Seděl v křesle, bradu podepřenou levou rukou na opěradle, na sobě bílé upnuté triko, které zvýrazňovaly jeho svaly a šedé tepláky na nohou. Vyčkával...

 Po té z koupelny nejistým krokem vyšla Ge, zabalená do načechraného bílého županu s logem hotelu. Evan se na ni přívětivě pousmál a vstal z křesla.

„Odpočinutá po koupeli? Jak se cítíme v bříšku?“

 Jeho až přehnaná starost ji upozorňovala na něco nekalého. Byli sami a on byl až moc, nechutně, vnímavý, co se týče jejího těhotenství. Kývla hlavou a své ruce obepnula kolem svého bříška, byla hodně nejistá z toho, co se bude dít...

 „Jen pojď...“ Vzal ji za loket a vedl k sedačce. „Nemáš hlad?“

Ge: „Ne.“ Špitla.

Chandler: „Já taky ne...“ Podíval se na ni. „I když... po tobě hladovím až příliš dlouho.“

 Náhle jí vytrhl ruky a sevřel jí je za zády a tou druhou jí začal rozvazovat župan. Ge s sebou obranně začala cukat a vysmýkat se z jeho pevného sevření, že ji nakonec musel chvatně obrátit zády k sobě a dotáhnout ji násilím do ložnice.

„Jak chceš, Ge. Chtěl jsem ti to zpříjemnit výhledem na město.“ Ozval se naštvaně.

Ge: „S tebou mi není nic příjemné, ty zkurvysynu!“

 Zařvala na něj a pak ji pohodil na postel a vrátil se ke dveřím, aby je zamkl. Ge se posbírala po nečekaném nárazu a zahalila se županem.

„Zajímavé...“Pronesl udiveně Evan. „Fox se ti dostal mezi nohy bez námahy a u mě se hned vzpíráš, ty malá kurvičko.“ Pousmál se. „A já si hraju rád.“

Ge: „Si nějak věříš.“ Vyprskla na něj naštvaně.

 Chandler se k ní vydal se strachem nahánějícím vzpřímeným tělem a popadl ji za ramena, na což Ge reagovala tak, že mu vrazila pravý hák. Evan si hned zakryl tvář a pak se podíval na svou dlaň, aby zkontroloval, jestli mu neteče krev. Ge na něj civěla jako zmražená, teď už jí bylo jasné, že to bude ještě horší, než jak to vypadalo. Doslova nasraně se na ni podíval a prudce ji shodil na postel, serval z ní župan a zalehl ji. Chytil ji za vlasy a zaklonil ji víc hlavu a druhou rukou jí začal zvedat levou nohu v koleni, aby se dostal v jejímu klínu.

„Bastarde!“ Zařvala na něj s pláčem.

Chandler: „Ještě jednou mi vrazíš a z tebe toho malýho parchanta vyšoustám, je ti to jasný?!“ Zařval na ni.

Ge: „Opovaž se mě jen dotknout a Michael tě zabije!“

 Vyhrožovala mu, při čemž jí slzy stékaly po spáncích, držel ji v šachu.

Chandler se zasmál. „Počkej, na něj čekají úplně jiné starosti. Policie si ho podá a pak mu z Neverlandu udělají takový thriller, že se tam už nikdy nevrátí....“ Pak jí pustil vlasy a jeho výraz v očích se změnil. „Ale do té doby se aspoň můžu zabavit s tebou, než si užiju jeho veřejnou sebevraždu.“

 Usmál se a Ge náhle ucítila rostoucí tlak na svém podbřišku i to, jak si začal stahovat tepláky. Rukama se do něj zapřela, ale vůči jeho silnému tělu neměla šanci.

„No tak Ge...“ Roztáhl jí nohy. „Uvolni se, ať se vám to oběma líbí...“

Ge: „Ty jsi hajzl...“

 Zašeptala nenávistně a naposledy do něj ze všech sil opřela své ruce a pak, během jednoho pohybu bylo po všem. Ge ucítila jeho náhlý bezcitný vpád a pak jen bolest, když v dlaních přidržoval její boky... Zakryla si dlaněmi tvář a snažila se soustředit na to maličké, aby mu svým vzdorem neublížila, aby mu on neublížil...

Tady vám dávám pro inspiraci odkaz na tu píseň... nevím, jak ji máte, nebo nemáte rádi, pro mě má vyjmečný a zajímavý hlas  A hlavně! První tóny klavíru, to je ta melodie, která pro Ge tolik znamená (při tom se i pomilovala s Michaelem na klavíru, kdo si vzpomíná  ) 

http://www.youtube.com/watch?v=zx_dTSPzXlk