Kdyby měl povolení nosit zbraň, nejspíš by si opatřil pořádný revolver a hledal by Chandlera tak dlouho, dokud by ho nenašel a sám nezabil. Vztek v jeho krvi nikdy nedosáhl tak vysokých hodnot, jako teď. Stále stál u stolu, u záznamníku, který by nejradši rozflákal o zeď. Jak vůbec může? Jak? Jak si může dovolit ublížit bezbranné ženě, těhotné křehké ženě, která se nemá jak bránit? Copak nemá žádné výčitky svědomí? Co pak nemá žádné zábrany vůči tomu nevinnému maličkému nenarozenému dítěti?
Píp!
Na záznamníku se začala nahrávat zpráva. Michael si ani nevšiml, že by bylo ztlumené vyzvánění telefonu.
„Ahoj, Michaele...“
Margaret, aspoň nějaké pohlazení na duši po tom, co před chvílí slyšel.
„Sehnala jsem ti číslo na Chrise. Mluvila jsem s ním před chvilkou a říkal, že viděl Ge ve zprávách a prý už dává dohromady tým soukromých vyšetřovatelů, přijede do Kalifornie, jak nejrychleji bude moct. To je zatím všechno, co vím. To číslo je 555 019. Ozvi se mi, prosí, až budeš o Ge něco vědět. Hodně štěstí. Ahoj.“
Musí jí zachránit. Ještě pořád mu v krvi kolovala nenávist vůči tomu, co viděl v protějším apartmá v hotelu Intercontinental.... To jak zavírala oči, když cítila slast… její tělo... Jak moc na Christophera žárlil, když nemohl být na jeho místě. Cítil bolest, protože tomu nemohl nijak zabránit, protože ho podrazil muž, kterému věřil.... protože ho zradila žena, která mu při těch nejtěžších chvílích šeptala, jak ho miluje… Miluje ho ještě vůbec? Ne, nad tím nechtěl uvažovat. I když by ji za tu nevěru nejradši vypráskal jako psa z domu, i kdyby ji chtěl ublížit, jak nejvíc by chtěl... nedokázal by to. Nehledě na její těhotenství, nedokázal by udělat to, co na ni nenávistně řval před hotelem v tu noc. I když ji za to stále nenávidí...
„Nevzdám se tě, Ge....“ Zašeptal.
-----------------------------------------------
Ležel sám v té své posteli, která mu bez Ge připadala až moc velká. Snažil se jakkoliv vymyslet plán, jak obelstít toho všiváka, a ať už se snažil sebevíc, pokaždé tím odbočil do vzpomínek... do vzpomínek....
„Vždyť jsi byl nadržený.“
„Byl jsem, když jsi doma po mě chtěla, abych ti roztrhl tričko, které jsi měla na sobě....“
No jo... Natáčení Black or White. Tehdy spolu řádili i třikrát denně a to natáčení trvalo pár týdnů... Mmmm... živě si vybavil její vlhké tělo na tom svém.
"Michaele... Bůh ví, že by sis to nezasloužil. Neopustila bych tě."
„Já už tě nepustím.“
Ten den, kdy se vrátila z nemocnice...
"Děkuju."
"Za co?"
"Dala jsi mi nádherného syna."
Ach Tommy... Jen on a Ge ví, jak to tehdy bylo... Ale teď už tomu přijde na kloub jednou pro vždy. Ať už se Ge v životě dopustila jakkoliv velkých chyb, nenechá ji, aby si myslela, že kvůli ní Tommy... Ne, očistí jí jméno, dostane nový štít... Jen... Jen kdyby ji mohl vidět a říct jí to, co skutečně cítí... To co jí v návalu nenávisti říkal, nešlo z jeho srdce... Teď už to bylo všechno jinak...
Už pomalinku usínal za vzpomínky na matčina slova...
„Ty víš, že ne všichni tě mají rádi. Střež si to, co je ti nejdražší.“
Jeho těžká víčka se spojila a jeho mysl se odebrala do hlubin spánku, pohltila ho síla, která ho nutila uvolnit tělo...
----------------------------
Crrrrr!
Náhle se ozvalo zvonění telefonu. Michael už s otrávenou grimasou v obličeji odkopl peřinu a tiše se coural ven z ložnice a hned za sebou zavřel, aby telefon nevzbudil spící Natalie v postýlce. Nejbližší telefon byl na chodbě se schodištěm, takže si jako dostatečné vzbuzení dal ještě poklus po schodech dolů. Zvedl sluchátko, div, že si při tom nezívl a ozval se.
„Ano?“
„Michaele?“
Oči se mu rozevřely do široka, teď byl natolik vnímavý, že by uslyšel i padající špendlík na druhé straně domu.
„Ge?!“ Odpověděl šokovaně, jen co ji uslyšel, jak slabě promluvila...
Ale my čekaly skoro celý týden a dostaneme takový kousek? 
Starlight, to je týrání! Čekám celý týden na díl, jako nějaký blázen a když už konečně přidáš další díl, tak je takhle krátký? Ale tohle já nemusím přežít! 
A ještě když to tak bezcitně utneš 
Achjo, nezbývá mi nic jiného, než počkat a já doufám, že nebudu čekat dlouho 
2024 ©