Destiny - Freedom

Podpíral se na loktech, které měl zapřené vedle její hlavy a sem tam ji pohladil po boku. Líbal ji jak nejlépe dovedl a taktéž jako Ge, bez zábran. Byla jeho. Svými prsty ho vískala ve vlasech, hladila po krku i po tváři. Vnímala jeho horký dech na tváři, jeho lačné rty na těch svých. Ach ano, jeho rty. Líbal ji a líbal a líbal. Neměl dost, stále se svými ústy vpíjel do jejích, až oba ztratili dech a Michael se opíral čelem o Georgiino. Měl zavřené oči a jen vnímal, jak oba dýchali téměř stejně. číst dál

Seděla na posteli... Oči červené od pláče... Jako by nemohla dýchat.... Vidět Michaela, jak totálně zničený a zdevastovaný odchází pryč, ji málem zabilo. Chtěla na něj zavolat... chtěla za ním běžet a zastavit ho třeba i vlastním tělem. Ale jako nic nemohla udělat. Krk měla bolavý, že ze sebe nemohla vydat ani hlásku, tělo jako by ji neposlouchalo. číst dál

Dívala se na Michela u svých noh, jako by jí vyrazil dech. Malý Alex neměl ani ponětí, co se děje a jen unaveně pomrkával, ale převážně měl oči zavřené. číst dál

Netrpělivě postával u dveří, zatím co Natalie unaveně opírala hlavu o jeho rameno a koukala kolem. Chris seděl na lavičce s lokty opřenými o kolena a dlaněmi si podpíral hlavu. Taky měl toho za ten den dost a to ještě ani nebylo poledne. Sotva uviděl Ge, jak zoufale odcházela pryč z novorozeneckého oddělení, tušil, že něco není v pořádku. číst dál

Můj ty Bože! Pomyslela si Georgiana, jakmile otevřela oči. Skoro po celém pokoji měla spousty a spousty bílých růží. Připadala si jako v květinářství, ta nezaměnitelná vůně. Cítila se trochu unaveně, ale příjemně unaveně. číst dál

Bohužel, Georgiana byla převezena na jiný pokoj, než čekali. Museli se vrátit na sesternu a ptát se. A když už konečně našli oddělení, na které byla přidělena, nesměli dovnitř. Doktorka Rogersová, která pomáhala malému Alexanderovi na svět, jim dala povolení k návštěvě až po osmé hodině a teď bylo zhruba něco kolem půl druhé ráno. číst dál

A pak... Náhle to přišlo... Ge v sobě pocítila něco, co by v tuhle chvíli ani ve snu nečekala. Cítila to velmi intenzivně, nemohla uvěřit tomu, co se to děje... Její tělo pocítilo tu náhlou vlnu, která jí nebyla vůbec cizí. Věděla, co cítí, věděla, co se bude dít, i když jí okamžitě problesklo hlavou, že je ještě příliš brzy... číst dál

Černá limuzína byla v polovině cesty na letiště v Los Angeles. Konečně nastala ta chvíle, kdy se jednou pro vždy rozhodne o osudu jeho manželství. číst dál

Byl večer... nebo spíš noc... ve městě se konala kdejaká party, kluby měly narváno, restaurace  plné... Typický víkend. číst dál

Klid... božský klid.... číst dál