Podpíral se na loktech, které měl zapřené vedle její hlavy a sem tam ji pohladil po boku. Líbal ji jak nejlépe dovedl a taktéž jako Ge, bez zábran. Byla jeho. Svými prsty ho vískala ve vlasech, hladila po krku i po tváři. Vnímala jeho horký dech na tváři, jeho lačné rty na těch svých. Ach ano, jeho rty. Líbal ji a líbal a líbal. Neměl dost, stále se svými ústy vpíjel do jejích, až oba ztratili dech a Michael se opíral čelem o Georgiino. Měl zavřené oči a jen vnímal, jak oba dýchali téměř stejně.
„Mrzí mě to...“ Řekla čistě, bez váhání. „Nechtěla jsem tě od sebe odehnat. Tolik mě to mrzí... Byla jsem naštvaná a zraněná.“
„Ššš...Já vím.“ Zašeptal Michael. „Už nemluv, Ge. Dneska jsme toho oba namluvili víc než dost.“
Ge: „Zůstáváš?“ Zeptala se s nadějí v hlase.
Michael: „Ano.“
Při jeho odpovědi mohla vyčíst jeho sladký úsměv a to v pokoji panovala tma. Pak se ozvaly dvě rány, když si zul boty a jen na chvilku se vzdálil, aby si vysvlékl mikinu a kalhoty. Ge mu mile ráda nadzvedla svou peřinu a pak už za ní vklouzl do postele.
„Hmmm... tady mají širší postele než v LA, co?“ Pousmál se.
Ge: „Ani jsem si toho nevšimla.“ Odmlčela se.
Michael si ji k sobě přitiskl jako by ji objímal a soustředil se na teplo mezi nimi. To klidné, rodinné a uklidňující teplo.
„Proč ses vrátil?“ Zeptala se slabým hlasem. „Ještě nikdy jsem tě neviděla takhle brečet.“ Dodala smutně.
Michael: „ Divíš se mi? Žena, které jsem dal své srdce i svou duši se mnou nechce žít a já tím přicházím nejen o ni ale i o své děti... Byl jsem v koncích. Myslel jsem, že nebudu mít síly probudit se do dalšího dne, natož usnout... Strašně těžko se to popisuje... Šel jsem pryč. Bloudil jsem chodbami, dokud jsem nenašel prázdný sklad s prostěradly a dalšími potřebami. Zavřel jsem se tam a vydal ze sebe všechno, co jsem před tebou v sobě dusil... Ach, Ge... Kdybych před tebou brečel tak, jak jsem to udělal tam ve skladu, nepoznala bys mě. Myslela by sis, že jsem totální slaboch, nicka, jen zoufalý člověk, co je schopný udělat všechno pro záchranu toho, na čem mu záleží... Seděl jsem tam asi dvě hodiny, možná i víc. Pak jsem bloumal po nemocnici, zašel jsem i dětské a sem tam si popovídal s těmi prcky.“ Pousmál se. „A potom jsem skončil u Alexe. Seděl jsem tam u něj tak dlouho, dokud se nesetmělo a já si uvědomil, že to, co jsem chtěl udělat, bylo špatně. Chtěl jsem odejít, zavolat řidiči a domluvit letadlo do Kalifornie... Ale... Sotva jsem zvedl sluchátko a chystal se vytočit číslo, začaly se mi klepat ruce, nohy jsem ml jako ze želé a v puse tak hrozné sucho. Měl jsem strach, že dělám svou životní chybu. Tak jsem se vrátil a čekal, až přijdeš ty... A náhodou mi vynadáš do hajzla.“ Dodal s posměškem.
Ge: „Měla jsem strach, netušila jsem, kdo by to mohl být. Víš jak je to nepříjemné, když za tebou někdo slídí?“ Odmlčela se. „Tohle mi už nedělej, prosím.“
Michael: „Slibuju.“ Políbil ji na čelo.
„To jak jsi přede mnou klečel... Vyděsils mě, nečekala jsem to.“ Odmlčela se Ge. „Ještě nikdy jsem tě neviděla tak bezmocného... zoufalého.“
Michael: „Ge, ty sis nikdy neuvědomila, jak velkou moc nade mnou máš?“ Zeptal se dotčeně. „Myslel jsem, že se mi zastaví srdce. To, co jsi říkala... že takhle nemůžeš dál.... Tolik mě to táhlo k zemi, nemohl jsem nic z toho pochopit, stále jsem měl šok z toho, že je konec... Myslel jsem, že ten žal a bolest mi způsobí smrt.“
Ge jen ležela a vnímala jeho teplo, které ji zahřívalo. Teplo, které tak dlouho postrádala. Jeho hruď zvedající se při každé nádechu.
„Tolik mě to bolelo... Ale netroufám si srovnávat to s tím, čím sis prošla.... čím jste si s Alexem prošli.“
To jí připomnělo ten únos... Opuštěný sklad, spousta špíny kolem a jedna stará prožraná matrace... ta bolest, to utrpení... ponížení. Nahrnuly se jí slzy do očí, jen co si vybavila cizí ruce, jak se po ní bezohledně sápaly.
Michael si ji k sobě blíž přitiskl, jako by ji už nikdy nechtěl pustit.
„Já vím, že je toho moc, o čem si musíme promluvit, ale dneska toho bylo hodně.“ Zašeptal Michael. „Půjdeme spát?“
Ge: „Tak jo.“
Přitulila se k němu a zavřela oči.
PS: Já vím, krátký díl. Ale pochopte, jak už jsem zmínila, je tu další srdeční záležitost a já musím podporovat můj milovaný tým V době, kdy tohle budete číst, budu nejspíš na náměstí spolu s dalšími fanoušky sledovat přes velkoplošnou obrazovku zápas z Plzně PSG Zlín