Seděla na posteli... Oči červené od pláče... Jako by nemohla dýchat.... Vidět Michaela, jak totálně zničený a zdevastovaný odchází pryč, ji málem zabilo. Chtěla na něj zavolat... chtěla za ním běžet a zastavit ho třeba i vlastním tělem. Ale jako nic nemohla udělat. Krk měla bolavý, že ze sebe nemohla vydat ani hlásku, tělo jako by ji neposlouchalo.
Prosím! Prosím, vrať se! Zapomeň na všechno, co jsem řekla! Jen se, prosím vrať!
Dívala se na něj, jak s pláčem odcházel, zatím co její duše křičela bolestí na muže, kterého od sebe odehnala.
Vrať se! Prosím!!!
Dveře se otevřely a její unavené oči se s střetly s šedým pohledem a pak kaštánkově hnědým. Natalie k ní přišla blíž, natáhla ručky v gestu, že chce za ní na postel. Georgiana vyzdvihla malou na svůj klín a políbila ji na tvářičku.
„Už bude večer, měla bys jít spát.“
Promluvil tiše Chris, jenž stál opřený o zeď.
„Bojím se, že po dnešku ani neusnu.“ Řekla slabě.
Dívala se na svoji dcerku, jak zkoumala nemocniční košili, kterou měla maminka na sobě. Ani netušila, co se stalo... Nevěděla vůbec nic a o to víc ji to bolelo.
„Proč se to stalo?“ Zeptal se soucitně Chris.
Ge otevřela pusu, ale nic neřekla. Semkla své rty, jako by zadržovala pláč a jen se zamračila.
„Já ani nevím.“ Řekla naštvaně. „Když se ohlédnu zpět... byla jsem to vždycky já, kdo dělal chyby... ale Bůh ví, že bych nezvládla návrat do Neverlandu, už ne.“ Sklonila hlavu. „Nechtěla jsem o něj přijít, jenže to, co se tam dělo je tak silně spojené s tím peklem, do kterého se dostal... a s ním i já.“ Odmlčela se. „Prostě to nejde.“
Chris: „Ge, jen mi řekni, že jsi neudělala kvůli mně.“
Jeho hlas byl uklidňující, měla pocit, jako by mu mohla říct všechno. Byl pro ni velkou oporou.
„Ne, neudělala jsem to kvůli tobě.“ Řekla čistě a upřímně.
Po chvilce ticha vstoupila do pokoje zdravotní sestra, která tak pro Christophera a Natalie ukončila návštěvní hodiny.
-------------------------------------------------------
Po proceduře, kdy Ge musela pro maličkého Alexe odsát mateřské mléko, s ním ještě zůstala dlouho do noci o samotě. Seděla u něj a sledovala jeho spánek. Jemně se na něj usmívala, a sledovala, jak se mu bříško a hrudník zvedali v nádechu, jak krásně pravidelně dýchal, jeho maličké prstíčky, které měl v semknuté pěstičce, jeho zavřené očička... Kdyby mohla, uspávala by ho ve svém vlastním náručí, vnímala by tep jeho srdíčka. Ale na to si bude muset ještě pár týdnů počkat.
„Proč? Proč jsi tady? Proč mi to děláš?“
„Protože jsem řekl, že tě nenechám odletět.“
„Ty jsi blázen. Vůbec bys tu neměl být.“
„Panther, já bez tebe neodjedu.“
„Vrať se domů.“
„Ne!“
Zdálo se jí to, co už kdysi zažila. Její hlava pomalinku klesala a oči už natvrdo přimkly víčka k sobě, její mysl se začala ubírat do vzpomínek.
„Slíbil jsem ti, že budeme společně tančit, a taky, že tě nenechám odejít… Co z toho nechápeš?“
Jako by tam s ním stále stála na letišti. Bože, kolikrát ji dokázal takhle zastavit, kolikrát už chtěla utéct a on ji stejně dokázal přesvědčit o síle lásky, která je držela pohromadě.
„Pane Bože, budu táta!“
Jeho nejkrásnější úsměv, když se dozvěděl po posledním koncertu The Bad World Tour, že budou mít miminko.
Věříš mi?“
„Ano.“
„Času máme dost...Uvolni rty, no tak.“
Tak krásná noc, kdy se s Michaelem milovala vůbec poprvé, co pod srdcem nosila dítě. Ta nejkrásnější noc ze všech...
„Georgiano?“
Z podřimování ji probral hlas mladé sestřičky, která ji jemně držela za ramena.
„Měla byste jít spát.“ Řekla tiše.
Ge jen ospale přikývla a vstala ze židle. Skrz malý otvor v inkubátoru pohladila Alexe po ručičce a popřála mu dobrou noc.
Co krok, to zívala. Byla hodně unavená, ani se sama sobě nedivila. Ten bolestný pocit ztráty už díky maličkému synkovi udolala, ale smutná byla stále dost. Nenáviděla ten fakt, že si člověk své chyby uvědomí, když už je opravdu pozdě.
Life’s a bitch.
Ano, to bylo to, co potřebovala. Její oblíbená hláška z Princova filmu Purple Rain. Ach! Jak jí chyběly ty doby, kdy si užívala té proslulé pověsti Panther. Možná, že tehdy to bylo s Michaelem ještě sem tam nejisté, ale byly to skvělé časy... Zlaté osmdesátá. Smutně si povzdechla nad tím vším.
--------------------------------------------------------
Nechala pokoj ve tmě, zavřela za sebou dveře, svlékla si župan a nechala ho volně spadnout na zem. Nezajímalo ji, že by o něj mohla někdo zakopnout, jen jít a neřešit. Lehla si do postele, která jak jinak, smrděla až příliš přísnou čistotou nemocnice. Zavřela oči a odevzdávala se myšlenkám na Natalie. Jak se jí asi bude v Anglii líbit, až se pojedou podívat na Henley? Možná, že by si s ní a Alexem mohla udělat dvoutýdenní výlet po Británii, a Oxford se jim přeci nabízí jejich rodinným domkem. Pousmála se nad tou představou. Jak se těšila svěžího vlhkého vzduchu od moře, nádherně zelených pastvin a výhledu na huňaté ovce, které prohánějí Border kolie. Ach ano, ta krásná Anglie.
Ozvalo se otočení kliky. Zavřela oči, i když ležela zády ke dveřím, aby budila dojem, že spí. Dveře se zavřely.
Uf!
Ale ne. Po chvíli uslyšela pohyb, jako když lehce o sebe třou kalhoty.
Ježiši Kriste, kdo to je?!
Čím blíž vnímala zvuky u postele, tím víc jí srdce vyskakovalo do krku. Otevřela oči a dívala se všude, jako by žalostně hledala nějakou záchranu.
Co když mě chce někdo zabít?! Kurva, kdo je to?!
Její vystrašená mysl už konstruovala ty nejděsivější možnosti, co by se jí mohlo stát.
Prosím, prosím, prosím!
Úzkostlivě prosila toho nahoře, aby nad ní držel ochrannou ruku. Málem se už vymrštila z postele, když ucítila, jak se matrace za ní prohýbá.
Kurva! Do hajzlu!
Klela v duchu. Už nechtěla další bolest, už ne. Sotva si připomněla bolest, ozvala se jí jizva od cigarety vzadu na krku. Matrace se víc prohnula na úrovni jejích lopatek a náhle ucítila dech...
Oh můj...
Skořice... ta nezaměnitelná vůně kořeněného parfému a skořice. Lehounké šimrání divoce zvlněných vlasů. A pak... nejjemnější dotek... jeho rty ucítila na svém spánku. Pomalu svou tvář natočila k té jeho a se zatajeným dechem jen vnímala matnou siluetu jeho postavy a sem tam zahlédla jeho tvář ve slabém světle.
„Víš vůbec, jak si mě vyděsil?!“ Zašeptala přiškrceně. „Bála jsem se, že mě chce někdo zabít.“
Nic neříkal, namísto toho ji pohladil po tváři.
„Proč ses vrátil?“ Zeptala se Ge. „Myslela jsem, že už mě nebudeš chtít vidět.“
Michael: „Víš...“ Odmlčel se. „Jednou mě v tom někdo nechal pořádně vykoupat.“
Sice mu neviděla do očí, ale bylo jí nade všechno jasné, jak uličnicky se na ni dívá. Ach můj Bože! On na ni použil tu samou techniku, jakou na něj ona použila před lety. Tak, jak jí to milerád poradil Frank DiLeo.
„Ty jsi hajzl, Michaele.“
Skoro se rozbrečela, ale než by tomu dala šanci, objala ho kolem krku a bez zábran se s ním začala líbat a během chvilky na sobě ucítila jeho hřejivé dlaně. A že on umí líbat!
PS: Dílek je věnován... všem!