Černá limuzína byla v polovině cesty na letiště v Los Angeles. Konečně nastala ta chvíle, kdy se jednou pro vždy rozhodne o osudu jeho manželství.
„Miku... i když bych to tolik přála, tak si myslím, že už je rozhodnuto.“
Pronesla smutně Janet. Jak správná mladší sestra se rozhodla, že ho doprovodí na tu nejdůležitější cestu jeho života. Seděla naproti němu a vedle sebe v jedné ruce třímala uši od velké papírové tašky, ve které měla dárek pro Natalie i pro to maličké, co se za necelé tři měsíce narodí.
„Díky, fakt si cením tvého povzbuzujícího názoru.“ Řekl ironicky.
Janet: „Michaele, vždyť si jí před pěti dny nic neřekl, tak co teď chceš řešit?“
Michael se zamračil. „Cože? Jak před pěti dny?“
Janet: „Na Family Honor.“ Zdůraznila. „Prošel jsi s Lisou přímo kolem Ge a ani jsi ji nepozdravil. Moc dobře jsem to viděla, stála kousek ode mě.“
Michael: „Tak to teda ne.“ Naštval se. „Neříkej mi, že tam byla, to bych si jí všiml i kdyby na sobě měla černé nenápadné šaty a já nevím co ještě, aby ji nikdo nepoznal. Nesnaž se mě krmit kravinama.“
Janet: „Takže ty mi nevěříš?“ Hleděla na něj zaraženě. „Michaele...“ Mluvila na něj pomalu aby to pochopil. „Prošel jsi těsně kolem ní, měl jsi ji po pravé ruce a Lisu po levé. Stála tam a dívala se přímo na tebe!“
Ne, tomu odmítal uvěřit. Tohle si vymyslela.
„Už toho nech.“ Naštval se.
Janet: „Přijela za tebou, protože tě chtěla vidět... Vím, co se stalo, něco málo mi naznačila a já jí pomohla dostat se do zákulisí... Bohužel nikdo nemohl tušit, že tam přivedeš Presleyovou.“
Michael: „Neříkej mi, že se tam objevila ze dne na den.“ Díval se na ni s pocitem viny.
Janet: „A proč by ne? Může si dělat, co chce.“ Odmlčela se. „Proto si myslím, že už to je dáno. To, že jsi tam byl s Lisou, jí jen potvrdilo to, co je už mezi pár lidmi veřejným tajemstvím.“
Michael vzal telefon, který měl pod opěradlem na ruce a vytočil číslo.
„Jestli tam byla, tak ji musela vidět i Elizabeth.“
Janet: „Pochybuju, ta se nedívá na ty, co se drží bokem.“
Po chvíli vytáčení byl konečně hovor na druhé straně přijat.
„Ahoj, to jsem já Michael....“ Ozval se s úsměvem. „Zrovna cestuju na letiště, menší výlet... Do Vancouveru ve Washingtonu.... Jo, letím za ní.... Můžu se tě na něco zeptat?....Janet mi teď řekla, tam byla i Ge v ten večer na Jackson Family Honor, nevidělas ji tam náhodou?....“ Po odpovědi si utrápeně promnul tvář. „Ne... neviděl... Prý jsem prošel přímo kolem ní... Ne....“
Následoval dlouhý monolog od Elizabeth a pak už byl čas končit, auto přijelo na letiště.
„Dobře... Budu, díky. Mám tě rád, ahoj.“ Zavěsil.
Janet: „Viděla ji?“ Zeptala se, když mu podala tašku s dárky.
Michael: „Jo...“ Řekl sklesle. „Prý se s ní i bavila na chvilku... Pane Bože, modli se za mě.“ Podíval se na Janet. „Já vím, že jsem udělal hodně chyb, které se nedají přehlédnout, ale vím, že kdybych dopustil tomu, že bych ji ztratil... byla to moje životní chyba a ta největší ze všech.“
Janet: „Máma se za vás oba modlí dennodenně. Za nás za všechny.“ Vzala ho za ruku. „Michaele, musíš myslet na budoucnost vás všech, na nic jiného. Na svoji budoucnost, na Georgiinu, na Nataliinu i na budoucnost toho malého, co přijde.... Musíš se s Ge rozhodnout o tom nejlepším pro vás všechny.“
Michaelovi naběhly slzy do očí, které hned zamrkal, aby se mu neskutálely po líčkách.
„Říkáš to, jako by už byla jen jedna možnost.“ Řekl smutně. „To už ani ty nevěříš na lásku, kterou k ní cítím?“
Janet: „Miku, mě do toho nic není, ale po tom, co se stalo, bych už další konflikt nezvládla, být na Georgiiném místě... Unesli ji, znásilnili, pak se vyspala s tím Foxem, potom ji před tebou zatkli a odvedl vám dceru, obvinění z vraždy a teď?“ Odmlčela se. „Řekni, nezhroutil by ses z toho?“
Michael: „A ty by ses nezhroutila, být na mém místě?“
---------------------------------------------------------------
Vancouver – Washington – nákupní centrum
„Tyhle ti sluší nejvíc.“
„Jooo!“
Tahle hodnotili Chris s Natalie levandulově fialové šaty, které si Ge zkoušela v obchodě, který byl poněkud výběru drahých značek.
„Co?“ Zeptala se nejistě Ge a ohlédla se do zrcadla. „Mám v tom moc výrazný zadek.“
Opět musela čelit pohledu na své, ne už tak vypracované, nohy a taky zadek, jenž oplýval pár kily navíc.
Chris: „Ale bříško je přednější, takže je berem. Vážně, sedí ti pěkně.“
Jak on, tak i Natalie sledovala z pohodlného křesla Ge, jak si nejistě prohlížela sebe v zrcadle.
„Jsou drahé.“ Dodala tiše.
Chris: „O to se vůbec nestarej.“ Mávl rukou.
Ge: „Chrisi, za osm set dolarů bych si mohla koupit i deset takových ze stejné látky a bylo by mi jedno, jakou značku bych nosila.“
Chris se zasmál. „Jistě, oblečení je ti ukradený ale parfém si kupuješ jedině od Diora, co?“
Ge zakoulila očima a vrátila se zpět do kabinky, kde se schovala za závěs.
„Hele, Dior má prostě to, co se mi líbí a ostatní u mě nemá šanci... a oblečení si jak kdy kupuju značkové, protože to většinou nemám kam nosit.“
Chris: „Hele, ale třeba na Henley by ses mohla předvést.“ Navrhl.
Vyšla z kabinky oblečená ve své oblíbené mikině Oxford University a pohodlných džínů a modrých conversek a v ruce ramínko s šaty.
„Do Henley času dost, to aspoň budu mít čas na sobě zapracovat.“
Sotva Chris s Natalie vstali z křesla, přišla za nimi ke kabinkám nákupní asistentka.
„Tak, jak Vám seděly?“ Zeptala se mile.
Ge: „Dobrý, ale...“
Chris: „Vezmeme si je, ještě se tu porozhlédneme, zatím je nechte u kasy.“ Přerušil ji a kývl na asistentku.
Dotyčná si vzala od Ge ramínko se šaty a odešla z prostoru zkušebních kabinek.
Ať už měla jakkoliv nakrknuto z jeho neomaleného utrácení, nijak ho přesvědčit nemohla. Na co se Natalie jen po očku podívala, to jí Chris koupil. Ge se s takovou radši dívala do země nebo dělala, že přemýšlí a mířila svůj pohled mimo výlohy obchodů.
Pak si ještě, s Nataliiným naléháním, vyzkoušela letní žluté šaty. Když se na sebe dívala do zrcadla, uvědomila si, že tam viděla i pěkné oblečení na miminka a vlastně, Natalie se nemusí pořád ohlížet jen po hračkách.
„En, líbí se ti?“
Ukazovala malé bílé šatičky s tylovou jemnou sukénkou. Jako pro malou baletku.
„Ne.“ Kuňkla Natalie. „Tam.“
Ukázala na ty samé, akorát v modré. No, když už měla modré dupačky, tak proč ne všechno? Pomyslela si Ge. Podala jí tedy modré šatičky a šli je vyzkoušet.
--------------------------------------------------
Během cesty zpět se stavili na večeři v IHOPu. No pro všechny ráj jedním slovem. Ta vůně, ta nabídka... Jen blázen by si nedal Originální palačinky z podmáslí s javorovým sirupem.
Usadili se do barevné koje, jedné z mnoha a Chris hned začal vybírat, zatím co Ge si nevěřícně pročítala ten dlouhý seznam. Je vůbec možné, aby se daly udělat palačinky na tolik způsobů? Pomyslela si Ge.
„Máš vybrané?“ Zeptal se Chris sedíc naproti.
Ge: „Ne... je toho fakt hodně. Ještě nikdy v IHOPu nebyla.“ Usmála se.
Chris: „Nikdy?“ Zeptal se nevěřícně. „Jak dlouho žiješ v Americe?“ Zasmál se. „International House of Pancakes byla moje hned první zastávka, sotva jsem se přestěhoval z Blackpoolu.“ Usmál se. „Jednoduše, musíš ochutnat hned ty první.“
Ge: „Originální z podmáslí?“ Koukla na menu.
Chris na ni mrkl a během chvilky u nich byla servírka.
---------------------------------------------------------------
„Páni, já jsem doslova přežraná.“
Usmála se Ge, když si zapínala pás. Znovu se vydali na cestu, sytí a dobře naladění na odpočinek.
Chris: „Natalie, chutnaly ti palačinky?“
Koukl do zpětného zrcátka na malou v dětské sedačce na zadním sedáku.
Natalie: „Jo, dobré.“ Zažvatlala s úsměvem.
Ge: „Nejspíš jim ukradnu recept, ty palačinky jsou nejlepší, jaké jsem kdy měla.“
Chris: „Můžeme si tam zajet, kdy budeme chtít.“ Řekl spokojeně.
Vjížděli na křižovatku, kterou projížděli rovně dál na východ, když do auta narazila menší dodávka. Naštěstí to nebylo nic vážného, jen ťukl do zadku, ale s autem to docela slušně cuklo.
„Bože!“
Lekla se Ge. Zůstali stát na místě, dokonce i dodávka za nimi zastavila.
„Jsi v pořádku?“ Díval se na Ge pozorně Chris. „Není ti nic?“
Ge: „Snad ne.“
Držela se za břicho a snažila se vnímat každičký kousek svého těla, i toho malého, jestli je vše v pořádku. Než se Christopher ohlédl dozadu, Natalie se rozplakala. Ge si hned odepnula pás a vystoupila. Potom otevřela zadní dveře hned odpoutala Natalie ze sedačky.
„Bolí tě něco? Natalie, bouchla ses?“
Vzala si malou do náruče a trpělivě naslouchala jejímu pláči, když si Natalie opřela hlavu o maminčino rameno. Mezi tím byl Chris dávno u řidiče dodávky a věnoval mu několik nehezkých slov, při čemž se pán tvářil dost nešťastně, když viděl těhotnou Ge s plačící Natalie v náručí. Po chvíli se k nim vrátil a jen se koukl na svůj Aston Martin. Měl rozbité pravé zadní světlo, otlučený nárazník a kufr.
„To nic není. Měli jsme štěstí, že do nás nenarazil dřív.“
Jen co si Ge uvědomila, že mohl trefit do zadních dveří, kde seděla Natalie v sedačce, udělalo se jí zle. Naběhly jí slzy do očí, ale podařilo se jí je zahnat.
„Co vy? Nebolí vás nic?“
Koukal starostlivě na Ge s Natalie.
Ge: „Lekla se.“ Pohladila malou po zádech.
„Nebolí tě nic? Hlavička, bříško?“
Zeptal se Chris Natalie a utřel jí slzičku z tváře. Natalie jen zakroutila hlavičkou a víc se přitiskla k mamince.
„Pane! Už jsem volal policii!“
Volal z blízkého obchodu nějaký chlápek, nejspíš prodavač. Chris na něj jen kývl a pak ne nepříliš klidně ohlédl po řidiči dodávky, který celý utrápený seděl na obrubníku a jen v dlani nervózně mačkal kšiltovku.
-------------------------------------------------
Po dobré hodině vyšetřování nehody a sepisování protokolu a dalších zbytečných věcí, se konečně dostali domů.
„To byl den.“
Povzdechl si Chris, když do sklenic naléval chlazenou minerálku. Bylo po deváté večer. Natalie už klidně spala v Adamově pokoji po hooodně dlouhém uspávání. Neměla to lehké, chudinka. S přikývnutím Georgiana přijala sklenici a opřela se o opěradlo barové židle.
„Úplně ve mně hrklo, když to cuklo se zadkem. Lekla jsem se, že se něco Natalie stalo.“ Upila si roztřeseně ze sklenice.
Chris: „Já bych toho pitomce nejradši skopal do kuličky... Ten nevěděl, kde má díru do zadku, když jsem po něm vystartoval.“
Tento komentář ji rozesmál, aspoň to trochu zlehčilo náladu.
Ge: „Pane Foxi, tohle vás učili na Etonu?“ Usmála se.
Přisedl si vedle ní na bar a taky se napil.
„Paní Starlight, ne všechno, co jsme se naučili na Etonu, nás naučili učitelé.“ Pousmál se nad vzpomínkou.
Ge: „No povídej.“ Otočila se k němu. „Ne každému se naskytne příležitost dozvědět se, co se kuje za zdmi chlapecké prestižní školy pro syny významných politiků a jiných všiváků.“ Usmála se.
Chris tázavě zvedl obočí. „Chceš říct, že je můj táta všivák?“
Ge hned ten úsměv zmizel. „Ne! To bych si nedovolila tvrdit.“ Omlouvala se. „Chci říct, že většina kluků, které znám a kteří absolvovali Eton, se z nich stali docela nabubřelí idoti.“
Chris: „Tak to pěkně děkuju, paní Ó Jsem Ta Vznešená Krev Oxfordu.“ Urazil se a pak se zasmál. „Je fakt, že Jamese to jenom podpořilo v jeho vrozené demenci a povýšenosti.“
Ge: „No tak, povídej mi o tvých hříšných zážitcích z Etonu.“ Pošťouchla ho a upila si minerálky.
-------------------------------------------------------
Na chvilku se mu to podařilo okecat a pak se vymluvil na barovou židli, že na ní nevydrží dlouho sedět a nakonec se dal do vyprávění v pohodlí postele. Připadal si, jako by se vrátil do dětských let, kdy sedával s Jamesem a jejich tátou na posteli zachumlaný do peřiny a vyprávěli si různé bájné příběhy a nebo zážitky. Přesně takhle seděl i s Ge, naproti sobě, v peřinách, které připomínaly tvarem týpí, když obepínaly jejich těla v tureckém sedu.
„Tak... aby bylo jasno, na Etonu se nacházelo jen pár učitelů, kteří by nám pobyt ulehčovali, jinak to byla fakt tvrdá vojna.“ Vzpomínal Chris. „Ale když už chceš vědět nějaké ty tajemství...“
Ge: „To bych ráda.“ Usmála se zvědavě.
Chris: „První takový tajný přestupek jsme s klukama udělali hned ve druhém pololetí už v prvním roce. Bylo nám třináct v té době. Jednou, když jsme jen tak posedávali venku na nádvoří, tak za námi došli starší kluci, mohlo ji být asi tak šestnáct sedmnáct a začali se nás vyptávat, jak nám líbí na Etonu a takové známé dotazy. No a pak jeden z nich začal mluvit o holkách a my samozřejmě chtivý po informacích jsme se hned chytili.“ Usmál se. „Ten jeden z těch starších vytáhl z pod uniformy Playboy.“
Ge se zasmála. „No ne.“
Chris: „My jsme byli z toho vykulení, začali nám ukazovat jen pár stránek a pak nám řekli, že jestli bychom chtěli celý časopis, tak že si příště od nás vyberou deset liber.“
Ge: „Jakože dohromady, nebo od každého zvlášť?“
Chris: „Od každého zvlášť, byli fakt vyčůraní.“ Zasmál se. „A my se samozřejmě domluvili a dostali to, co chtěli a my taky.“
Ge: „Deset liber od každého z vás? Už jen za jednu libru si koupíš i jedny noviny.“
Chris: „Tak... chtěli jsme vidět nahé ženské a oni zase chodili do klubů, aby si mohli s holkama užít.“
Stydlivě sklonila hlavu a přitáhla si k sobě peřinu.
„A... co ty a tvoje první zkušenost?“
„Nečervenáš se trochu?“ Pousmál se Chris. „Co bys chtěla vědět?“
Ge: „Tak... Na Eton dívky nesmí, tak by mě zajímalo, jestli jste plánovali půlnoční útěky z kolejí?“ Koukla na něj nevinně.
Chris: „Jo, ale náhodou jsem tu první potkal při cestě domů. Byly prázdniny a já jsem jel sám vlakem do Blackpoolu. James se někde zašil s kamarádíčky, tak jsem ho nechal. Do kupé přistoupila dívka, taky měla uniformu, myslím, že červenou. Měla hezké medové vlasy a světle hnědé oči. Hned se mi zalíbila a nabídl jsem jí, aby si přisedla. Co si vzpomínám, tak všude bylo plno, tak jsem uvolnil sedadlo svým batohem a ona to hned s úsměvem přijala.“
Ge: „Jaká to náhoda, že zrovna ty jsi měl volné sedadlo.“ Usmála se.
Chris: „Tak trochu.“ Poškrábal se na hlavě, jako že nic. „Povídali jsme si celou cestu, bydlela kousek od Blackpoolu, no a pak jsme se vídali docela často a už se to nějak semlelo a začali jsme spolu chodit.“
Jen se nad tím jemně pousmála. Studentská láska.
„Moje první noc s dívkou, tedy s ní, neproběhla zrovna podle představ, ale bylo to hezké.“
Ge: „Jak, neproběhla podle představ?“
Chris: „Tak, znáš to... První doteky, nahota..“ Pokrčil rameny. „Ona se mnou přišla o panenství, takže jsem měl dost velké nervy, abych jí neublížil. Ale jak říkám, bylo to hezké.“ Odmlčel se. „Jo, pak to ze mě tahal James a o pár týdnů se mi chlubil, jakou holku dostal do postele. Myslím, že to bylo asi dva roky před tím, než se mi pochlubil o tobě.“
Ge na něj vytřeštila oči. „On se ti chlubil se mnou?!“
V obranném gestu zvedl své dlaně a usmál se.
„Hele, já za to nemůžu. On si to doslova užíval. Před tebou měl asi tři holky a o každé mi vyprávěl dost delikátní zážitky.“
„Děvkař.“ Vyplivla ze sebe slovo, ne příliš oblíbené. „A co ti říkal o mě?“
Chris: „Nebudu ti to vyprávět.“ Sklonil rozpačitě hlavu.
Ge: „Vyklop to, Foxi!“
Hodila po něm polštář, který mu přistál na hlavě. Nakonec ho se smíchem vrátil zpátky a vyhrabal se z peřiny, asi mu už bylo horko.
„Ach jo.“ Povzdechl si. „Zkráceně řečeno, celou noc se doslova pyšnil tím, že roztáhl nohy té nejlíbeznější z dědiček Oxfordu. Byl hvězdou celé koleje, jakmile se to rozneslo.“
Ge: „James, že se díky mně stal slavným po Etonu?!“ Vyjekla. „A to, že jsem mu vrazila facku, to už se nechlubil, co?“
Chris: „Ty jsi mu dala facku?“ Zasmál se.
Ge: „Jo... Ujelo mu jedno slovo a už ji schytal.“ Koukla na svou pravou dlaň.
Chris: „Tak to se mu vysměju, až ho příště uvidím.“ Odmlčel se. „On nikdy nebyl moc zdrženlivý, co se týká takových věcí, sotva se něco šustlo, hned věděl o co jde a s holkama to bylo stejné... Měl a pořád má sklony k povýšenosti a pořád chce vyhrávat.“
Ge: „Jo, to vím moc dobře.“ Přitakala.
Chris: „Bylo vidět, že máme společného jen tátu... Ani po něm trochu toho rozumu nezdědil.“
Ge: „Co se stalo s tvojí mámou?“ Zeptala se opatrně.
Chris: „Zemřela. Byl jsem na světě asi den a pár hodin. Zemřela na vyčerpání, nejspíš to bylo srdce.“
Ge: „To je mi líto.“ Řekla smutně. „Nikdy jsem nevěděla... Spíš jsem nechtěla uvěřit tomu, že jste s Jamesem nevlastní sourozenci.“
Chris: „Táta mi vyprávěl, že ho to dost vzalo a potom potkal Elizabeth... Ona není špatná matka, ale spíš víc prosazovala Jamese, byl to její mazánek.“ Pokrčil rameny.
Ge: „Viděl jsi tvou mámu třeba na fotkách?“
Chris: „Jo, sice černobílé, ale viděl.“ Pousmál se. „Prý měla tmavě hnědé vlasy a ledově šedé oči. Táta říkával, že ho doslova uhranula pohledem. Byla laskavá, zlaté srdce.“
Ge: „Nejspíš to máš po ní... Nepodobáš se na svého tátu, to spíš James.“ Koukla na něj a zaujatě se dívala do jeho očí. „Jen se bojím, že jsi od Jamese pochytil to rozhazování peněz.“
Chris se usmál a jen nad zatřepal hlavou.
„Ale srdce máš zlaté.“ Dodala upřímně.
Následovala chvilka ticha. Chris po chvíli zvedl svůj pohled od bílého prostěradla a podíval se na Ge, jak u sebe držela peřinu, do které byla zachumlaná. Klekl si k ní a sedl si na paty, Ge poznala, že se mezi nimi o hodně zmenšila vzdálenost a když se mu podívala do očí, skoro nedýchala.
„Já sice tvoji pravou mámu neznám, ale od všech si kus pobrala... Od Sary máš respekt, od George rozum, který se na domu neurčitou vypařil...“
Ge se zasmála a dál poslouchala.
„Ale krev máš čistě modrou... Nese hrdost Oxfordu. Tu nejoddanější hrdost, kterou může nosit jen ten, kdo se v Oxfordu narodí a pozná ho.“ Odmlčel se. „Ale to srdce... to je mi fakt záhada.“
Ge: „Španělské.“
Chris uznale pokýval hlavou a tiše zašeptal: „Plné vášně.“
Dívala se do jeho šedých očí a pomalu cítila ten náboj energie, která nenápadně přicházela odněkud uvnitř. Pomalu se k ní naklonil a chvilinku čekal, jestli může. Ge sotva patrně nastavila tvář a vyšla mu vstříc. Naklonili sek sobě a jemně se políbili. Když se jejich rty oddělily, pokračoval moment zkoumavých pohledů a pak už nebylo, co zjišťovat, všechno bylo zjevné. Znovu spojili své rty a tentokrát ho Ge objala kolem krku a Chris na sobě pocítil její těhotenské břicho. Líbali se, nijak dychtivě ani dravě. Byl to ten nenucený způsob, kdy si jeden druhému vyjadřovali své pocity, vychutnávali si tu chvíli.
A pak... Náhle to přišlo... Ge v sobě pocítila něco, co by v tuhle chvíli ani ve snu nečekala. Cítila to velmi intenzivně, nemohla uvěřit tomu, co se to děje... Její tělo pocítilo tu náhlou vlnu, která jí nebyla vůbec cizí. Věděla, co cítí, věděla, co se bude dít, i když jí okamžitě problesklo hlavou, že je ještě příliš brzy...
PS: Omlouvám se za případné překlepy, nebo chybějící písmenka, nechtělo se mi to kontrolovat Čekám pořádné komentáře