105.díl - God, forgive me, please

 Bohužel, Georgiana byla převezena na jiný pokoj, než čekali. Museli se vrátit na sesternu a ptát se. A když už konečně našli oddělení, na které byla přidělena, nesměli dovnitř. Doktorka Rogersová, která pomáhala malému Alexanderovi na svět, jim dala povolení k návštěvě až po osmé hodině a teď bylo zhruba něco kolem půl druhé ráno.

 S Michaelovým souhlasem odjel Chris s Natalie domů. Nemělo by cenu, aby tvrdli několik hodin v nemocnici a ještě k tomu bez spánku.

------------------------------------------

 Osaměl na nemocniční chodbě, na tom samém oddělení, kde byla Ge. Odmítl odjet. Chtěl být první, koho Georgiana uvidí, až se probudí. Seděl na jedné z modrých plastových lavic za rohem chodby. Každou chvíli se díval na hodinky a netrpělivě čekal až uběhne, pro něj tolik pomalý čas...

„Pane Jacksone?“

 Z podřimování ho probral jemný ženský hlas. Kousek od něj opírala o roh stěny doktorka Rogersová a na tváři měla ten uklidňující jemný úsměv a starost v očích.

„Vy nemáte kde spát?“ Zeptala se starostlivě.

Michael: „Ne...“ Narovnal se a unaveně si promnul obličej. „Chci počkat, až budu moct jít za Georgianou.“

Doktorka: „Paní Starlight bude spát ještě tak minimálně šest hodin, ne-li víc. Jestli tu chce počkat, můžu Vám nechat přichystat pokoj, nebo Vám můžu nabídnout svůj lékařský, mám tam pohodlnou sedačku.“ Pousmála se.

Michael: „Ne, děkuju. Jste moc hodná, ale radši tady počkám.“

 Paní doktorka mu věnovala tázavý pohled a nakonec to vzdal. Zvedl se a bez řečí se nechal zavést na lékařský pokoj.

-----------------------------------------------

„Nemusíte se bát, že sem někdo přijde. Jsem tu sama.“

Michael: „Vy nebudete spát?“

 Zeptal se trochu zaraženě, když viděl, jak doktorka vyndávala deku ze skříně.

„Já jsem spala celý den, proto mám noční.“ Usmála se a podala mu jemnou velkou deku na spaní.

Michael: „Děkuju.“

 Posadil se na sedačku a jen si uvědomil, že asi vážně bude spát v nemocnici, a asi mu nic jiného nezbývá, musel se zeptat na svého synka.

„Jak je malému?“

 Doktorka se posadila na židli u pracovního stolu a dala stranou nějaké složky a hrníček, aby se opřela o loket.

„Je silný, což je pro nedonošené dítě těžké nezralosti velmi cenné. Z inkubátoru bude napojený na sledovací přístroje, které budou kontrolovat jeho životní funkce. U těchto miminek většinou nebývá vyvinut sací reflex, takže se mu strava bude dostávat z hadičky zavedené do žaludku. Georgiana bude spolupracovat při jeho péči, bude odstřikovat mateřské mléko, do kterého se ještě přidá bílkovinný přídavek pro nejlepší růst. Hlavní je kontakt mezi rodiči a dítětem a ten není nijak omezen, i když bude celý svůj pobyt v nemocnici trávit v inkubátoru.“

Michael: „A jak dlouho to potrvá, než si ho budeme moct odvézt domů?“

Doktorka: „Pokud nebude mít potíže s dýcháním, což je u takovým miminek časté, a naučí se dobře sát, polykat, bude mít stabilizované oční pozadí... mohl by být propuštěn asi v 36.týdnu. To je doba, kdy děti těchto schopností dosáhnou, ale u každého miminka je to individuální.“

 Chudáček malý. Tak dlouho... tak strašně dlouho tu zůstane. Pomyslel si smutně Michael.

„Georgiana si vedla dobře.“ Dodala doktorka. „Nemůžeme ji vinit, že mohla za předčasný porod, takové případy nejsou ojedinělé a příčiny se mnohdy ani nenalezou. Tohle se stává a není to nic, s čím bychom si nedokázali poradit. Alex je silný, potřebuje jen čas.“

Michael: „Ví, že jsem tady?“ Zeptal se s malou nadějí.

Doktorka: „Ne, neříkala jsem jí nic. Myslím, že jí sám chcete udělat překvapení.“ Pousmála se. „Půjdu se podívat na Vašeho synka a pak na obchůzku. Nechám Vás odpočinout si.“

Michael: „Kdyby se Ge probudila, nebo cokoliv jiného, dejte mi, prosím, vědět.“

 Doktorka Rogersová jen souhlasně kývla, vstala ze židle, přišla ke dveřím, zhasnula světla a odešla. Po chvilce přemýšlení nad malým synkem, si zul boty, vysvlékl si kabát a položil se na pohodlnou sedačku. Pod dekou zachumlaný přemýšlel o tom, co Ge řekne, až se spolu poprvé od té neodpustitelné aféry uvidí. Měl velký strach z toho, že to, co řekl Croose, by mohla být pravda. Neviděl Ge asi tři měsíce, a víc jak měsíc uběhl od doby, co mu utekla z Neverlandu. Ještě teď mu v hlavě doznívaly vzpomínky na její žalostný hlas i to, jak Chrise se vší námahou táhla k autu... pryč od něj... pryč z Neverlandu.

 V tu chvíli, kdy bez dechu sledoval, jak se auto vzdalovalo po cestě až za kopec, mu došlo, co všechno se tím zničilo. On ji miloval víc než svůj život, byl ochotný pro ni udělat cokoliv, zavřel oči a šel s ní dál i přes to, co musel tehdy sledovat v hotelu Intercontinental. Nikdy by ji nezradil, nikdy by jí znovu neublížil. Jen co si vzpomněl na to, jak si na ní vybil vztek a krutě si ji vzal proti její vůli, jak mu křečovitě svírala ruce, když se bránila, jak moc naříkala a plakala pod jeho tělem... Jak moc trpěl, když si na to vzpomněl.

 Tehdy mu došlo, že to, co on udělal, mu nikdy nebude odpuštěno. I kdyby dokázal uzdravit všechny děti na světě, i kdyby uzdravil celou matku Zemi... nikdy by nedostal odpuštění. Nikdy by jej nedokázal přijmout. Nedokázal by to, protože udělal to, co nikdy před tím nepochopil a jen Ge, jen jí to dokázal odpustit. Nechat se unést momentem a dát se úplně cizímu člověku.... On nikdy dítě pod srdcem nenosil, nikdy necítil první pohyb, nikdy nemohl pocítit to, co Ge.

 Nejvíc mu přišlo smutné to, že až po tolika letech přišel na to, jak moc citlivá dokáže být. Už se ani na ty slzy kolikrát nezmohla a jen nechala bolest, aby ničila její duši zevnitř. Nikdy mu nedošlo, že by se jejich bolest nemohla rovnat. Nikdy si neuvědomil, jak moc stačí k tomu, aby byl se vším konec. A teď ležel slzami v očích na lékařském pokoji a prosil Boha, aby Georgiana nepodepsala žádost o rozvod, aby dal jejich manželství a vůbec jejich vztahu šanci, třeba že by to byla jejich poslední. Prosil, aby jeho novorozený syn v pořádku nabyl svých nejdůležitějších schopností pro život, aby vyrostl v celé své kráse... aby si ho Bůh nevzal k sobě... tak, jako si před pár roky vzal Tommyho...

 Bylo mu jedno, jestli se proflákne to, že má překrásnou rok a půl starou dcerku, že má tu nejkrásnější a nejpůvabnější manželku, jejíž modrou krev zdědily i jejich děti a že se mu teď narodil syn. Bylo mu to jedno... Vzdal by se pro ně čehokoliv na světě, udělal by pro ně cokoliv, třeba by i přestal zpívat a smetl celou svoji kariéru pod stůl. Žil by s nimi a konečně by se jim věnoval jako pravý táta, tak jak to vždycky chtěl. Celý svůj dosavadní život se snažil udělat svět lepším místem, pomáhat a rozdávat radost... A možná kvůli tomu... si ani nevšiml jak moc tím strádala ta, pro kterou mu srdce bije.

 Tolikrát se jí snažil pomoct a nikdy to nechtěla přijmout. Netvrdší ránu dostal, když se tehdy ve Švýcarsku dozvěděl, že Ge měla slabé srdce. Jeho zlost se nemohla ani náhodou měřit s velikostí vesmíru. A ani teď nechápal, proč že to vůbec nechtěla řešit. Už tehdy si měl všimnout, že se mezi nimi rodil základ té neviditelné zdi, která se čím dál víc zvětšovala, až je nakonec od sebe přetrhla. Nebyl u ní, když ho potřebovala. Tehdy, když bojovala o Nataliin život, s vysokými horečkami a vyčerpávajícími vyšetřeními, nebyl u ní. Když si jen vzpomněl na to, že byl na turné s tím Jordiem Chandlerem, nejradši by se šel někde zmrzačit. Muselo jí to tehdy tolik bolet.

To ne!

 Teď už to pochopil. Georgiana neplakala po Nataliiném narození pro to, že tolik postrádala Tommyho, nebo že by si vysnila syna... Chtěla syna, protože on sám trávil tolik času s Jordiem! Chtěla mu dát jeho vlastního syna, aby si tím zajistila jeho neustálou přítomnost a maximální náklonost...

Bože, odpusť mi! Plakal Michael.