Nádech...výdech....nádech... výdech.... Díval se na ni, jak podřimovala přímo vedle něj. Nahá s rozpuštěnými vlasy, jednou dlaní položenou na polštáři a přikrytá peřinou v bílém povlečení, jenž přikrývala i jeho. Neměl toho na sobě o nic víc než Ge a proto byl rád, že ještě teď ležel vedle ní zachumlaný v posteli. Vypadala jako anděl, i když s černými vlasy, ale všiml si, že se odstín černé pomalu zesvětloval do tmavé kaštanové a vínově červené. Stále byly tmavé, ale tady bylo vidět, že se jeho Ge pomalinku vrací zpět. Přece jen, její kaštanově hnědé oči a její stejně zbarvené vlasy ho už tenkrát poprvé okouzlili.
číst dál