Neverland – o týden později...
Cora byla začtená do jedné z mála knih, které měla její teta v domku. Natalie seděla Pam na klíně a sledovala, jak se jehlice mezi sebou proplétaly a vznikaly z nich očka. Fascinovaně na to koukala a taky se jí líbilo, jak se klubíčko motalo tam a zpátky.
Na zápraží residence ležela Esperanza s hlavou položenou na překřížených packách. Náhle nastražila uši... Auto! Zvedla se a neklidně vyhlížela, až nakonec začala štěkat.
Smutná tvář se objevila v okně pokoje v podkroví. Byl to Michael. S prázdným výrazem sledoval, jak z auta vysedá Ge a jak ji hned Esperanza vítá. Za volantem taky vidí Chrise, ale ten v zápětí odjíždí, jen co si s ní prohodí pár slov. Naproti jí jdou Pam s Corou a před nimi už dávno utíká Natalie, aby se přivítala s maminkou. Tolik radosti... a v jeho srdci tolik bolesti... a nenávisti.
----------------------------------------------------------
Po asi deseti minutách slyší kroky. Jsou lehké a opatrné... Ge... Cítí její přítomnost a to ji ještě nevidí. Klika se otáčí a dovnitř vstupuje ona. Má na sobě černý pletený přehoz, pruhované triko a džíny a jako vždy oxfordky.
„Ahoj.“ Kuňkne a zavře za sebou dveře.
„Ahoj.“
Odpovídá jí se skloněnou hlavou. Ge už něco málo zaslechla od Pam, ale nechtěla tomu věřit, až do teď.
„Řekly mi, že tu byla policie.“
Michael: „Prosím...“ Útrpně svraštil čelo. „Nemluv o tom, prosím.“
Georgiana přišla blíž a něžně mu zvedla tvář a následně ji pohladila. Ten výraz v jeho očích, bledý obličej, únava a starosti.
„Co ti to provedli?“ Zeptala se ublíženě.
Michael jen bezmocně zakroutil hlavou, Ge si ho k sobě přitiskla a objímala ho, dokud to ze sebe nevydal. Dýchal pomalu, hladil ji po zádech, vískal ve vlasech.
„Jsou to svině...“ Povzdechl si. „Nic jinýho než jen zkurvený svině.“ Dodal naštvaně. „Vrazili jsem jako jedna obrovská vlna, všechno vzali, vyslýchali každého... Natalie mi málem vzali, protože jsi tu nebyla.“ Odklonil se od ní a útrápeně se jí podíval do očí. „Držel jsem ji v náručí a oni mi ji chtěli vzít. Brali mi ji z rukou, chápeš to?“ Jeho hlas byl zoufalý. „Nechtěli nic slyšet o tom, že jsem její otec, prostě ji chtěli sebrat... A mě potom tak hnusně zamávali s tím cárem papírů...“
Ge: „Jakých papírů?“ Přerušila ho.
Michael: „Příkaz v prohlídce...“ Řekl přiškrceně. „Oni... oni mi řekli, že jestli to odmítnu, tak že to bude bráno za důkaz viny.“
Ge už to nechtěl poslouchat, překryla mu pusu dlaní.
„Michaele...“ Promluvila k němu něžně. „Ať už si k tobě dovolili cokoliv, nesmíš se nechat srazit na kolena. Tohle zašlo až příliš daleko.“
Michael vzal její dlaň a políbil ji. „Já se nevzdám. Už jen kvůli tomu, že jsi to všechno musela vytrpět za mě... i ten maličký.“
Znovu ho objala a pak ho začala líbat. Potřeboval se uvolnit, celé jeho tělo bylo napjaté, sklíčené, plné bolesti. Dovedla ho k posteli, na kterou si lehli a dál se líbali, tulili se k sobě a navzájem si vyjadřovali lásku k tomu druhému skrz polibky a něžných doteků... Někdy je lepší nemluvit a nechat srdce, aby to řeklo za vás. Naslouchali společným úderům, vnímali doteky a něžné pohlazení. Leželi u sebe a dívali se jeden druhému do očí, dokud znovu nenabyli pocitu, že jsou doopravdy spolu...
Převládá ve mě vztek a taky smutek, co všechno si Mike musel vytrpět kvůli lidské chamtivosti a bezohlednosti! Mít otce, jako měl Jordie, zastřelila bych se hned po porodu...Mám před očima jak Mikovi berou Natalie z rukou...
Páni, když byl Michael i sprostý, je jasné, že to v něm zanechalo ohromnou stopu - a upřímně, nedivím se! Nikdo nemá právu mu trhat vlastní dceru z náručí! A vůbec, celé tyhle záležitosti, jako je povolení k prohlídce, přeházení věcí a vůbec to celé...prostě je to směšné. Spíš tedy k pláči. Ge, musíš teď být s Michaelem, pořád. ♥ 
2024 ©