Tento díl věnuju mé mamince. Je velmi nemocná, má horečky, skoro ani nemůže mluvit a proto mě tolik bolí, když s ní nemůžu být ani na chvíli a povídat si s ní.... říct jí, co je nového, co jsem zažila za uplynulý týden... Tohle je má prosba, aby se jí udělalo líp, aby už nemusela trpět bolestmi... Mám tě ráda, mami...
Los Angeles - Hospital VA - 7.prosince - 17:13
„Jak bych tě mohl odmítnout?“
Usmál se na ni a políbil ji. Byl jako z cukru.
Vstal z postele, políbil ji na břicho, pak na pusu a následně ji pečlivě přikryl. Držel ji za ruku, hladil po vlasech a šeptal jí, jak si představuje to malé, až se narodí, jak bude vypadat...
---------------------------------------------------------
Georgiana spala ve slabém světle zářivek, které byly schované za policí nad postelí. Dívaly na se na ni dva páry očí. Jedny byly tmavě hnědé, druhé šedé... Stáli u okna, které sloužilo k náhledu na pacienta, propojovalo tak pokoj s chodbou a umožňovalo zdravotním sestrám lepší přehled. Stáli tam a koukali na spící Ge.
„Mrzí mě to...“ Pronesl tiše Chris. „Řekla mi, že chce někomu předat jen pár růží. Nikdy by mě nenapadlo, co by se mohlo stát.“
Michael: „Já jsem si ani nevzpomněl, že by za ním chtěla přijet... Byl jsem tak blbý.“ Unaveně si promnul obličej.
Chris: „Ge se mi nezmínila, že jste měli před Natalie syna... Ani nehnula prstem, když jsem jí vyprávěl, že se můj Adam narodil v ten den...“
Michael: „Nemluvíme o tom... pokud nejde do tuhého.“ Dodal. „Myslí si, že ho zabila. Margaret mi ukazovala Georgiinu kartu se zápisy a co mi jen tak ve spěchu pověděla, bylo to, že se z toho nikdy nevzpamatovala.“
Chris: „Proto jsi nechal otevřít hrob?“
Michael sklonil hlavu, otočil se a šel si sednout na nedalekou lavičku. Fox ho následoval a posadil se vedle něj a trpělivě vyčkával, jestli se k tomu ještě nějak vyjádří.
„Ona si myslí, že to je její vina.... Nedala mi jinou možnost, Georgiana to dělá vždycky, aniž by to chtěla... Buď jdeš s ní a dotkneš se hvězd i pekla, anebo ji necháš být a přijdeš o všechno... To, že má mít na svědomí smrt našeho syna jsem se dozvěděl až po tom, co jsem ji viděl v tu noc s tebou.“ Dopověděl tiše.
Tohle bylo, jako by mu pomalu zatlačil do zad ostrý hrot napuštěný jedem. Ano, po tom co u ní našel výhružný vzkaz od Chandlera tehdy v nemocnici, mu bylo jasné, že jí chce někdo ublížit, i Michaelovi... Ale nikdy by ho nenapadlo, že už jen mezi nimi bude tolik temných stínů a temnoty plné bolesti. Bylo mu jich obou líto.
„A Ge o tom ví, že o to víš?“
Michael: „Jo, teď jsem jí to řekl.“ Kývl hlavou.
Chris: „A co po tom?... Až bude známá příčina, co budeš dělat? Už teď ji to málem zabilo, co když se ukáže, že se to tak nedopatřením doopravdy stalo?“
Michael: „Ne... ona ho nezabila, já to vím. Ge ho vždycky chránila, měla ho stále u sebe, devět měsíců ho opatrovala a nosila s láskou pod srdcem. Tohle by se jí nepodařilo, i kdyby chtěla, nemohlo se to takhle stát.“
Odpověděl jistě a zhluboka se nadechl. Bylo na něm vidět, že ani on se ještě plně nevyrovnal se ztrátou svého syna. Ale je fakt, že nikdy nepomyslel na to, co bude dělat, až bude závěr toho všeho. Byl si jistý, že je Ge nevinná... ale co když se ukáže, že... Ne! Byl v šoku. Nemůžu jí to říct!
Nervózně si prohrábl vlasy a lokty se opřel o kolena. Nemůžu jí to říct; pomyslel si Michael. Zničilo by ji to, ale nemůžu jí lhát!