77.díl - I believe you...

Napsal Starlight (») 10. 3. 2013 v kategorii Destiny - Desperate, přečteno: 561×
castello-aglie_2.jpg

 Probudil ji chladný vánek. Jen se trochu pohnula a v momentě poznala, že je sama.

„Michaele!“

 Vytřeštila oči a rozhlédla se po velkém pokoji. Dveře na balkón byly otevřené, proto ten příval čerstvého vzduchu. Hodila na sebe župan a v hysterii se podívala, jestli tam není. Nic, ani v zahradách nikoho neviděla. Kde je? Kolik je hodin? Zmatkovala, měla strach. Prosím, prosíííím... úpěla ve své mysli. Bosky vyběhla z pokoje a rovnou na schodiště. Nikde ani živáčka. Všude bylo šero. Nejistým zbrklým krokem šla do letní jídelny. Měla strach. Co když už odjel? Krk se jí stahoval po dušených vzlycích, prosila toho nahoře, aby se její obavy nenaplnily.

 Otevřela dvoukřídlé dveře a tam taky nikdo nebyl, jen světlo z velkých oken ji ozářilo a tak hned zavřela dveře. Zoufale si povzdechla. Rozhlížela se po chodbě a šla zpět na hlavní schodiště. Díky Bohu! Natrefila tam na starší paní, možná služebnou, a jen co ji uviděla, hned se za ní rozběhla po schodech. Paní na Ge hleděla poněkud šokovaně, protože podle jejích odhalených stehen už ani nemusela hádat, jestli pod tím županem vůbec něco má.

„Signore Alessandro?“ Zeptala se Ge.

Služebná: „Sì, la cena con gli ospiti. Essi inverno nella sala da pranzo, signora.“

 Nerozuměla jí ani slovo, maximálně to poslední. Nějak na to pokývala a paní ji s úsměvem vzala za ruku a ochotně ji dovedla do zimní jídelny, o které se zmínila. Byla v prvním patře, okna tam byla jen dvě, za to celé místnosti dominoval úchvatný krb s mramorovým obložením. Na stěnách byla vínově červená barva sladěná s tmavě hnědým nábytkem. Po zaklepání se osazenstvo stolu jen očima kouklo na dveře, až nakonec Alessandro v čele stolu zavolal.

„Andiamo!“

Dveře se otevřely a vstoupila starší paní. „La signora Georgiana.“

 Ohlásila Ge a ta pak s vyjukaným kukučem vstoupila dovnitř. Žádný div, že se na ni všichni otočili, když tam stála s trochu pomuchlovanými vlasy a jen v županu, který naštěstí nebyl z tenké látky, jako má doma ze saténu. Michael, Christpoher a Alessandro přestali hodovat a služebná radši odešla.

„Buona sera, Ge.“ Pronesl s posměškem Alessandro a pozvedl jejím směrem sklenici vína.

Michael: „Takhle se chodí na večeři?“

 Měl znít káravě, ale jeho hlas selhal a o očích nemluvě, usmívaly se na ni. Ge o bosých nohách pomalu přistupovala ke stolu a hluboko uvnitř sebe provedla pořádný výdech.

„Lekla jsem se, že jsi pryč.“ Vysvětlovala Ge a sedla si vedle něj.

Michael: „Na rozdíl od tebe, se loučím před odjezdem.“ Podotkl a přisunul jí svůj talíř.

Alessandro: „Ale, Michaele, jen jez, nechám pro Ge donést porci.“

Ge na něj koukla ne příliš nadšeně. „Já nemám hlad.“

„Ale no tak.“ Řekli všichni pánové u stolu současně.

Chris_5

Chris: „Ge, když teď nebudeš jíst, tak jim tu o půlnoci budeš ujídat prosciutto.“ Pousmál se.

 Michael souhlasně přikýval a nabral na vidličku kousek ze šťouchaných brambor a nakrmil ji. Ge to nerada viděla, ne že by ji vadilo, že ji krmí, tak by mohla jíst pořád, ale Michael snad nesnědl ani polovinu jídla na talíři.

-------------------------------------------------- 

 Po večeři se ještě šli projít kolem zámku. Ge tentokrát už nešla bosky ani v županu. Pod Michaelovým dohledem se teple oblékla a pak už se mohli za ruce procházet po venku, jak se jim zlíbilo.

„Neodjel bych bez tvého vědomí.“ Díval se na Ge. „Mrzelo by mě to.“

Ge: „To mě taky.“ Koukla na něj posmutněle. „Lekla jsem se, když jsem se probrala a ty nikde... Michaele?“

Michael: „Hm?“

Ge: „Vážně s tebou nemůžu jet?“

Michael si povzdechl: „Ge...“ Objal ji kolem ramen. „Věř mi, že kdyby to šlo, tak bych si tě hned odvezl domů, ale teď nikde nenajdeš jistotu. Mám nervy na dranc jestli policie zase nepřijede do Encina, aby nenašli Natalie... Už tak je mi zle z toho, že do toho zatáhli mou rodinu.“ Odmlčel se. „Chris se o tebe postará.“

  Zastavila se a tím pádem Michael uvolnil své objetí kolem jejích ramen. Co to má znamenat? Dívala se na něj podezřele, ale ne příliš, aby z toho nevznikla hádka.

„Proč on? Myslela jsem, že bych mohla jet za Rachel.“

Michael: „Už v Londýně tě Chandler dokázal najít, a když to dokázal takový hajzl tak to pro komisaře bude stejně lehké, jako zvednout kámen a zahodit ho.... Přemýšlel jsem o tom, ale bude lepší, když nebudeš delší dobu na stejném místě.“

Ge: „Tak... mohla bych být na chvíli u ní a pak odjet za Carmen do Španělska.“

Michael: „Ne.“ Zavrtěl hlavou. „Tam už jsi taky byla s Chandlerem, nechci jim dávat možnost, aby tě podle toho našli.“

Ge: „A proč by mě vůbec měli hledat?“

Ge_141

 Začínala mít nepříjemný pocit, jako by se jí chtěl zbavit.

„Protože jsi mi nejblíž.“ Vysvětloval. „Lpím na tobě a na to jsme oba doplatili až příliš, nechci, aby se to opakovalo.... Chtěli by po tobě tolik stupidních věcí, vystavovali by tě takovým podrazáckým věcem... Chtěli by po tobě vědět úplně všechno, věř mi, že by si našli důvod, jak z tebe dostat i ty největší nesmysly.“

Ge: „Ty mi nevěříš?“ Zeptala se dotčeně. „Myslíš, že bych se od nich nechala zlomit?“

 Nervózně odkopl kamínek do trávy, naštvaně si prohrábl vlasy a rty semkl k sobě, byl naštvaný.

„Ten bastard tě zlomil víc než dost.“

 Tohle byla schopná přijmout, chápala jeho obavy... Ale proč Christopher?

Ge: „A proč Chris?“

 Michael se na ni podíval s mírně přimhouřenýma očima, ale to nijak neregistrovala. Očekával tu otázku, věděl, že to bude chtít vědět.

Protože on dokáže mizet beze stopy a má spoustu kontaktů. Budeš pod jeho kontrolou. Mluvil jsem s ním, bude mi posílat zprávy, jak na tom jsi.“

 Aha, takže už jsou domluvení; pomyslela si.

Ge: „Michaele...“ Zaváhala. „Je to opravdu dobrý nápad? Chci říct... ty víš, jak to bylo, potom co se stalo v hotelu...“

 Poznal na ní nejistotu, bála se zůstat s Foxem o samotě, prozradila se. Vzal ji za ruku a upřímně se jí podíval do očí, jemně si ji k sobě přitáhl.

„Já už na to nechci myslet. I když jsem pořád naštvaný a nejradši bych to celé zrušil, Chris je teď tvůj jestřáb. Bude na tebe dávat pozor a JÁ TI VĚŘÍM.“ Zdůraznil.

 Tady se zase trochu prozradil Michael. Čeká snad, že by se něco mohlo stát? Ge se toho držela, nejspíš musel přemýšlet na tím, jestli se mezi ní a Chrisem něco udá. Nerada o tom uvažovala, ale co když si to fakt Michael myslí?

Michael_132

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
janca z IP 193.85.174.*** | 10.3.2013 22:38
ach jo doufala jsem ze si to Mike rozmysli a vezme ji sebou..a on ni tam necha samotnousmile kdy uz konecne budou stastnismile
Zuzy z IP 86.61.205.*** | 11.3.2013 06:14
Přesně! Ge musela prožít peklo, Miku, podávali si ják jako hadr, to co bylo v minulém díle mě bolelo, za ní, netuším jak to zvládla, jak se s tím vyrovnala,protože to ponížení musí nést jen ona sama. Nediv se, že se bez tebe bojí a navíc, když ještě vycítila, jak jí nevěříš...  Nemají a nebududu to mít jednoduchý, Mika čeká tvrdý boj s tím hajzlem, bude taky trpět, bude ponižován, nechce u toho Ge, aby tím musela projít s ním, to je těžký.. a Ge? ta si evidentně, když jde o Chrise nevěří taky, jen doufám, že bude mít případně  víc rozumu, než ona. Jen doufám, že to zlé bude rychle za nima a Chandler shnije v kriminále..
Janča z IP 193.85.174.*** | 11.3.2013 07:08
Miku neboj se ,Ge miluje ebe a dokáže ti tosmilenevěřím že by se Ge bála být s Chrisem sama protože k němu něco cítí..to co se stalo v hotelu byl úlet ..byla na tom psychicky zle a nemyslela,ale miluje Mika  aChris je jen přítel a jestli ne tak je Ge už opravdu neskutečná P***!!!smilesmilesmile
Mary z IP 88.101.185.*** | 11.3.2013 19:32
Chris mě tam už štve...já nevím, asi je to stejná svině jako jeho bratr! Po tom co si oba vytrpěli by měli mít pokoj a tucet dětí....to by ale nesmělo být na světě takových hajzlů jako je Chandler! smile Ale cítím, že jsme teprve na začátku toho nejhoršího smile Doufám, že si Ge urovná city, ale myslím si, že k Mikovi cítí silnější pouto než ke Chrisovi smile
janca z IP 193.85.174.*** | 11.3.2013 20:56
utcitesmile vzdyt s nim tolik prozila smile  co je to za nazev kapitoly?? co na nas zase chystassmile snad uz bylo toho rozchazeni dostsmile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a šest