Období: září 2012

Ahoj Laneey, je mi líto, že Ti to nejde komentovat ale jsem ráda, že poctivě čteš :) Dneska jsem našla tvůj komentář z 27.dílku, tak snad se to nějak spraví. Tento díl je pro tebe, aby Ti to nebylo líto ;) číst dál

Já vím, že je krátký ale i tak... díl je pro všechny, kteří se rádi vrací k mé povídce ;) Děkuju za přízeň :) číst dál

Zdály se mu zmatené sny... Stále měl výjevy z chvíle, kdy ho odvedli z porodního sálu. Její ledová dlaň, ochablé tělo... Poslední výdech... Slzy se mu draly z očí jako splašené. Převaloval se na sedačce ve snaze přijít na jiné myšlenky, nebo spíše sny....  Smrt kroužila kolem jeho těla a zmocňovala se jeho myšlenek, jako černý inkoust, který se nedá nijak smazat... Temnota a chlad, které s sebou přinášely jeho sny, se dotýkaly jeho rukou, po kterých se rozutekla husí kůže. Byl ve slepé uličce, ze které nebylo úniku. číst dál

Celou noc nespal. Bolela ho hlava od útrpného pláče, oči měl červené a tváře ještě vlhké od slz. Seděl na balkóně a sledoval, jak slunce vycházelo za kopci Hollywoodu. Přicházel nový den. Srdce jej bolelo ale začínal v sobě pociťovat velmi silnou povinnost vůči svému dítěti. Čím dřív si zvykne, tím líp se ujme role rodiče. Jenže myšlenka, že to všechno nebude sdílet s Ge ho znovu rozplakala. číst dál

0:23 Soukromé byty - LA- Kalifornie – 27. července 1989 číst dál

Asi po půl hodině vyšla z koupelny jenom zabalená v ručníku, unavená a ospalá. Přišla do svého pokoje, podívala se na sebe do zrcadla a vzala do ruky lahvičku parfému od Christiana Diora. Nanesla svůj oblíbený parfém na krk a taky i níž na svůj do poloviny ručníkem zabalený dekolt. Vůně jahodových lístků, jasmínu, fialky a mnoho dalších sladkých věcí jí přenesla zpátky na baletní podium, kde jej cítila pořád, když vydala veškerou svou energii pro dosažení dokonalosti. číst dál

Michael: „Počkej ještě ani nevím, co má na mysli.“ číst dál

Utíkal k boxu, který byl od cesty asi tři sta metrů, Ge odjistila poslední zámek, prudce ho otevřela a v žilách jí přestala proudit krev. Funění a dusot blížící se k ní jí úplně rozbušilo srdce, zůstala stát na místě a na obranu si rukama zakryla bříško. číst dál

A je to tady ! :) Máme za sebou už stovku dílů a já vám chci poděkovat za přízeň, kterou mi projevujete čtením, hodnocení a komentáři :) Jak už jsem slíbila, tento díl věnuju Jeaně, která mě dovedla na tuto cestu povídek a dodala mi odvahu, abych se nebála sdílet mou povídku. Děkuji Ti ;) číst dál

O den později – uvítací večírek Diany Rossové číst dál