Michael: „Počkej ještě ani nevím, co má na mysli.“
Georga se na něj obrátila a vychrlila to na něj. „Prostě by ses se mnou vyspal.“
Michael: „… A jaký by to mělo účinek?“ Zeptal se nejistě.
Margaret: „V mužském spermatu jsou totiž obsaženy přirozené hormony zvané prostaglandiny, které stimulují kontrakce. Jestliže je silně vzrušena i těhotná žena, také ona tento hormon vylučuje. Nástup kontrakcí v tomto případě bývá příjemnější a zcela přirozený oproti podání nemocničních prostaglandinů.“
Michael: „Takže by míň trpěla.“ Prohlásil pozitivně.
Ge: „Přesně tak.“
Margaret: „Taky se hodně doporučuje stimulace prsních bradavek, ale pacientky, které to zkoušely, to spíše zkombinovaly při pohlavním styku… Ale říkám, je to na vás, jaký postup zvolíte. Pokud to ve vašem případě do týdne nepomůže, tak nastoupíte do porodnice a bude se vyvolávat těmi bolestnějšími způsoby.“
Michael viděl na Ge, že z toho lékařského vyvolávání neměla vůbec dobrý pocit. Jenže dělat to s ní v tomhle stavu, to mu přišlo šílené, i když na druhou stranu mu to přišlo jako dobrý nápad už jen kvůli tomu, aby neměla tak velké bolesti. Hluboce se do toho ponořil a přemýšlel nad tím.
Doktorka zpozorovala, jak oba byli trochu nepřítomní svým vnímáním.
Margaret: „No... Nechám vás si to v klidu probrat, a kdyby se začalo něco dít, zavolejte a hned jeďte do porodnice.“
Vstala ze sedačky, podala Ge ruku na rozloučenou a Michael ji šel doprovodit až k autu před dům.
Margaret: „Moc ráda jsem Vás navštívila. Máte to tu opravdu pěkně zařízené i ty věci pro miminko jsou moc hezké.“
Michael: „Jsem rád, že jste nám poradila. Georgiana má velké obavy, jenom co pomyslí na vyvolávání.“
Margaret: „Já vím, mluvila jsem s ní o tom. Taky jsem jí dala kontakt na jednu z mých kamarádek, kterou jsem odrodila a myslím si, že jí taky dala nějaké rady co dělat… Bohužel já jsem neměla tu šanci něco z toho vyzkoušet, takže se vždycky obrátím na maminky, které si tím opravdu prošly.“
Michael: „Chápu… A co Max? Netouží být tatínkem?“ Usmál se.
Margaret: „Upřímně má tolik práce, že už na to nemyslí jako dřív. Byla doba, kdy jsme to zkoušeli ale… Po třech potratech jsem si připustila, že nejsem schopná donosit dítě.“ Opřela se o auto a povzdechla si. „Maxe to vzalo, protože jsem kvůli tomu měla velké deprese a řekl, že mě radši uvidí šťastnou bez dítěte, než úplně zhroucenou u dětské postýlky. S těma dalšíma dvěma těhotenstvími se stupňovaly moje obavy, a kdyby se to přece jen povedlo, byla bych pod velkým tlakem…. Každá žena, která si projde potratem, se dokáže neskutečně vystresovat a jsou to muka.“
Michael: „Nikdy jste o tom nemluvila…“ Zvážněl.
Margaret: „Nemluvila jsem o tom před Ge, protože ona sama je hodně vynervovaná když na to přijde… Ale odhodlání má velké a vůli silnou.“
Michael: „Ale to Vy taky, Margaret. Hodně mi Ge připomínáte a myslím si, že byste to měla zkusit… Hoďte všechno za hlavu a věřte v naději.“
Margaret se mu dlouze zahleděla do jeho tmavých očí. „Michaele, naděje je tu vždy ale snadno ji může překonat strach.“
Michael: „Pokud v ni nevěříte, tak ano.“ Konstatoval. „Nevzdávejte to…“
Margaret: „Vy člověku promluvíte do duše, to je fakt…“
Pousmála se a nasedla do auta, ještě než zavřela dveře, Michael přistoupil blíž.
„Ještě jsem se chtěl na něco zeptat.“
Margaret: „Ano?“
Michael: „Pokud bychom se rozhodli k tomu… fyzickému aktu… Není v tom žádné riziko? Chci mít jistotu, že bude všechno v pořádku.“
Margaret: „Nemáte se čeho bát. Dítě je velmi dobře chráněno plodovou vodou a vakem, takže při hlubším vniknutí mu nic nehrozí… A navíc to pro vás oba bude příjemné, těhotné ženy mají v sobě dvakrát tolik krve a hormonů, takže o to lepší to pro ni bude.“ Usmála se.
Michael: „… Ještě si to rozmyslím.“ Usmál se.
Od toho dne Ge začala s doporučenými triky. Každý večer si dopřávala dlouhou horkou koupel, přes den chodila na dlouhé procházky, a ač s nevelkou chutí, si sem tam dala nějaké to kořeněné jídlo.
Poslíčci stále nikde, ale ani ona ani Michael nepřestávali věřit v to, že k tomu dojde. Jenže opak byl pravdou.
O pár dní později, jedno odpoledne zazvonil telefon. Georgiana ho hned zvedla jelikož posedávala na sedačce, která měla vedle sebe stolek s telefonem.
„Ano?“…. „Ne, ještě nic.“
V tu chvíli Michael tipoval hned několik lidí, kteří by mohli volat. Věděla o tom Janet, Katherine, Joseph, Quincy Jones, Diana Rossová, Pam, doktor Max Rey… no a hlavně Margaret Reyová.
„… Dobře.“…. „Na shledanou.“ Se smutnou tváří zavěsila.
Michael vyšel ze svého pokoje s otázkou:
„Kdo to byl?“
Ge se na něj podívala a hned věděl, že to není dobré.
„Margaret… Říkala, že jestli zítra nezačnu mít stahy, tak pozítří nastupuju do porodnice na vyvolávání.“
Přišel k ní blíž a klekl si před sedačku, na které seděla. Vzal do rukou její dlaně a snažil se pozastavit její blížící se pláč.
Ge: „Proč se tomu malému nechce na svět?“ Zavzlykala.
Michael: „Protože je mu u Tebe dobře.“ Utřel jí slzy z tváře a posadil se vedle ní. „I mě je u Tebe dobře, a proto nemám rád, když nemůžu být s Tebou.“
Ge: „Mám o něj strach.“
Michael: „Neboj… Jenom Tě zkouší.“ Usmál se. „Narodí se a žádné vyvolávání nebude třeba, uvidíš.“
Prudce se zvedla ze sedačky, byla naštvaná a začala chodit tam a zpátky.
„... Budou do mě cpát čípek, může to trvat i několik hodin... Nechají mě ta trpět jako zvíře...“ Nervovala se. „Ne... to nedopustím.“
Michael na ni hleděl, jako by byla na práškách, vůbec se jí takové chování nepodobalo, její dlaně se chvěly stejně jako její hlas.
„A co chceš dělat?“
Ge: „Jdu se projít a cestou si dám něco ostrého. Dostanu to dítě ven.“ Řekla tvrdohlavě a šla ke dveřím.
Michael: „Nemůžeš to nutit na silu...“ Apeloval a šel za ní. „O to horší to bude.“
Ge: „A co mám asi tak dělat?“ Otočila na něj. „Nemám jinou možnost.“
Michael: „Ale máš.“
Georga hned věděla o čem mluví ale hned ho zavrhla. Posměšně se na něj podívala a při odchodu řekla jen jedno slovo.
„Ne.“ A zabouchla za sebou dveře.
Tohle mu ale ublížilo, snažil se jí dát náznak k tomu, že by jí pomohl... Jenže ona ho hned odsunula stranou, jako by jí stačilo, že jí před nějakou dobou řekl, že by toho nebyl schopný. Ale teď už měl jiný názor a zvlášť v takové situaci. Ještě nikdy ji neviděl aby se tak vynervovala, až mu to nahnalo strach. Úplně jednoduše a tak sillně, že mu to přišlo nenormální.
Ge se vrátila domů unavená a s mizernou náladou, vůbec nepromluvila a z vany si šla rovnou lehnout.
--------------------------------------------------------
Byl tu poslední den, den neděje, dopoledne procházka, na oběd mexické jídlo a po obědě zase procházka a k tomu si ještě dvakrát za sebou vyšlapala schody v domě.
Michael si urovnával v knihovně poznámky o těhotenství, když v tu náhle se ozvalo bouchnutí hlavními dveřmi a její zoufalý hlas.
„Já na to seru!“
Přišla do kuchyně a nalila si minerálku. Michael za ní přišel s udiveným výrazem z toho, co právě slyšel.
„Pořád nic?“
Ge: „Ne, jdu si zabalit a zítra jedu na vyvolávání.“ Řekla s náznakem pláče.
Michael: „No počkej, nechceš si dát ještě to ostré jídlo, co zbylo?“
Zeptal se optimisticky na což Ge reagovala znechuceně.
„Já už to nechci ani vidět.“ A napila se.
Michael: „Tak jo.“ Povzdechl si a potom dostal nápad. „Hele, kolik je hodin?“
Georgiana se otočila na hodiny za sebou. „Je půl čtvrté.“
Michael se opřel o pult a podíval se na ni s výrazem, jako by ji nutil se zeptat.
Ge: „Co chceš dělat?“
Michael: „Pojďme TO zkusit.“
Ge hned odporovala. „Ne, zapomeň na to.“
Michael: „Ge, jestli je to poslední šance, tak se jí musíme chopit.“ Přesvědčoval ji.
Ge: „Michaele, sám jsi mi říkal, že by ses k něčemu takovému nepřinutil. Tak proč se do toho TEĎ chceš nutit?“
Michael: „Nenutím se… Opravdu Ti chci pomoct ale, jestli mi nevěříš?“ Odmlčel se a sklonil hlavu.
Ge zavrtěla hlavou, hodně váhala, nemohla uvěřit tomu, že o to opravdu stál.
„Ale já Ti přece věřím…“ Řekla bezbranně. „… Jdu si dát sprchu.“
Odešla bez dalších slov, které by Michaelovi daly najevo, že je ochotná na to přistoupit.
2024 ©