Ahoj Laneey, je mi líto, že Ti to nejde komentovat ale jsem ráda, že poctivě čteš :) Dneska jsem našla tvůj komentář z 27.dílku, tak snad se to nějak spraví. Tento díl je pro tebe, aby Ti to nebylo líto ;)
Encino - LA - Kalifornie - 30.července 1989
„Kdo to přijel?“
Volala radostí Katherine, když vyšla před dům, aby se přivítala s Michalem, který ji hned objal.
„Ahoj.“ Usmál se. „Ale musím Tě upozornit, že jsem nepřijel sám.“
Katherine: „Koho sis přivezl?“
Otázala se zvědavě, a když uviděla Ge, jak vysedá z auta s miminkem v náručí, neubránila se slzám.
Ge: „Přivezli jsme Vám vnoučka.“
Katherine se podívala na malého, který spinkal a pohladila ho po ručičce. Úplně se nad ním rozplývala.
„Pane Bože, ten je nádherný.“ Usmála se. „Jak se jmenuje?“
Michael: „Tommy... a zbytek je po mě.“ Zasmál se.
Ge předala Tommyho jeho babičce, aby si ho pochovala v náručí. Byla to dojemná chvíle, Michael vzal Georgianu za ruku a společně s Katherine šli do domu.
„Joe, pojď se podívat, kdo přijel!“
Zavolala Katherine přes celý dům a potom si s malým sedla do obýváku.
„No a kdy se narodil? Jak to probíhalo?“
Ge se posadila vedle ní na sedačku, koukla na Tommyho a pak na Katherine.
„27.července.“
Michael: „Přesně řečeno…“ Podíval se na hodinky. „Tak kolem jedné ráno.“
Katherine vykulila oči. „Vážně?“ Divila se. „To vám nedal moc spánku.“
Ge se podívala na Michaela: „To je fakt.“ Usmála se.
Katherine: „A proč jste nezavolali? Už jsme sledovali kalendář a furt nic, měli jsme obavy.“
Michael: „Chtěli jsme vás překvapit.“
„A to se vám povedlo.“ Ozval se Joseph ve dveřích.
Michaela zamrazilo v zádech, jen co uslyšel jeho hlas, pocítil v sobě strach a nervozitou se mu začaly potit dlaně. Joe k němu přišel, poplácal ho po rameni a pobídl ho.
„Co tu stojíš? Posaď se.“
Michael hned poslechl svého otce a posadil se vedle Ge. Joseph přišel ke Katherine a podíval se na miminko v jejím náručí. Michael netrpělivě čekal, co řekne na nového vnuka, kousl se do rtu a jen sledoval, co se bude dít. Joseph vzal malého do náruče a prohlédl si ho, usmál se na něj a řekl:
„Jo, jo… Je to Jackson.“
Posadil se naproti nim do křesla a choval svého vnoučka, zabaleného v plence a přikrývce.
„Jak se jmenuje?“ Podíval se na Ge.
Ge: „Tommy Michael Jackson.“
Katherine vstala ze sedačky a přišla k Josephovi, znovu se zahleděla na malého a potom hned vystřelila otázku na Michaela.
„A co svatba? Nechystáte, doufám, tajnou akci, že ne?“
V tu chvíli bylo ticho, asi tak na minutu nezazněl ani hlásek. Ge jen sklopila zrak a Michael taky.
Joseph: „Necháme je. Až budou chtít, určitě nám o tom řeknou.“
Katherine: „Ale co? Vždyť ten malý chudáček přece nemůže pořád žít v nemanželském vztahu, co když přijde další dítě?“
Michael: „Nechceme se do toho hnát, takhle je nám dobře.“ Vysvětloval.
Katherine: „Michaele, tvoje prvorozené dítě a je nemanželské. Takhle jsi to chtěl?“
Joe se podíval na Ge a viděl, jak po Katherininých slovech trpce zavřela oči. To ho donutila zakročit do debaty.
„Jen ho nech, ať si dělá, co chce…“Podíval se na Michaela. „ Ge je unavená, měli byste jet domů.“
Katherine pochopila, že v tomhle tématu ještě neskončila. Ale Ge se k tomu taky nijak nevyjádřila, a to Michaelové matce neušlo.
-----------------------------------
Georgiana skoro za celý den nepromluvila, jen ležela na posteli a vedle ní ležel Tommy. Spokojeně na zádech si oddechoval vedle maminky a sem tam se zavrtěl, koukal po stropě, nábytku, a když se Ge opřela o loket a podívala se na něj, jejich pohledy se střetly. Byl tak nevinný a bezbranný, úplně ji to nutilo být s ním každou chvíli a držet nad ním stráž.
Michael přišel za nimi a díval se, jak se na sebe ti dva koukají. Díval se na dvě duše, které mu byly na celém světě nejdražší. Přišel k posteli z druhé strany a taky si k nim lehl. Tommy nemohl být střeženější, když měl maminku z levé a tatínka z pravé strany.
„Má modrošedé oči.“ Zašeptal Michael.
Ge: „To mají všechny miminka, do prvního roku by se měl vybarvit.“
Michael pohladil Tommyho po bříšku a sladce se na něj usmál. Byl pro něj jako cukrátko, úplně nadšený z tak malého děťátka. Ge si položila hlavu, vydechla a zavřela oči, byla unavená a ta diskuze o sňatku jí nemálo zkazila náladu, což Michael s přehledem vycítil.
„Dám ho do postýlky.“
Vzal Tommyho do náruče a opatrně jej položil do postýlky, která byla jen metr od jeho velké postele. Ještě zkontroloval, jestli se náhodou nepřevalí na bok, a po chvíli si šel zpátky lehnout za Ge.
Michael: „Ge?“
Ge: „Mmmm…“
Michael: „To s tou svatbou mě mrzí, nechtěl jsem to tak rozebírat.“
Ge: „Mohlo mě napadnout, že se zeptá.“
Michael: „Ona neví, jak to vnímáš Ty.“
Ge: „Michaele…“ Přerušila ho a otevřela své ospalé oči. „Ani nevíš, jak moc bych se za Tebe provdala… Ale nezvládla bych žít pod neustálým tlakem těch mediálních sviní.“
Michael: „… Kdysi jsi mi řekla, že manželství je pro Tebe příliš pevné pouto. Tak jak je to teď?“
Ge: „ Bylo by, kdybych se provdala za Jamese. Očekávalo by se ode mě hodně, protože bych tím získala nový titul a oficiálně bych musela reprezentovat jeho rodinu a plnit povinnosti.“
Michael: "Ale já bych tě do ničeho nenutil." Pohladil ji po ruce.
Ge: "Já vím, že ne. Ale Katherine tě dřív či později k tomu donutí, a já to vím. Vím, jak se na tebe dneska dívala."
Michaelovi se nelíbilo, jak se teď obula do jeho matky, ale měla pravdu.
"Nebudu tě kvůli ní hnát k oltáři...."
Pronesl to s náznakem zklamání. Jako by mu bylo líto, že má Ge obavy. Tak rád by ji požádal o ruku, ale bál se odmítnutí, bál se, že by Georgianu stáhl do stejného kruhu, v jakém byl on sám. Miloval ji velmi hluboce a chápal její postavení vůči manželství, ale i tak mu to bylo líto.
A ona to velmi dobře pochopila, co a jak to teď řekl. Měl smutné oči, a takový pohled se jí nelíbil. Možná to dělal podvědomě ale tímhle ji zraňoval, protože cítila na sobě vinu. To snad ona byla hlavním důvodem, proč byl Michael smutný? Trápilo ho tolik, že ji nepojal za manželku? Tížilo ji to k zemi. Čím víc se mluvilo o manželství, jí to bralo vzduch z plic. Doopravdy to Georgianu stahovalo do pomyslného korzetu a chtěla Michaela udělat šťastným, ale bojovala sama proti sobě.
Místo konešivého polibku se zvedla a odešla pryč. Michael pocítil její chladný přístup k jeho poslední větě, úplně ho to donutilo zamyslet se, jak to ona bere. Vstal z postele a šel do jejího pokoje, jenže tam nebyla. Podíval se do obýváku, kuchyně a tam taky nic. Potichu přišel ke dveřím od koupelny a poslouchal. Bylo slyšet vzlykání a nářkové vzdechy. Rozplakal se během chvilky, jen co odešla z jeho pokoje.
"Ge?"
Zeptal se za dveřmi avšak nic mu neodpověděla. Otevřel dveře, v koupelně byla tma, rozsvítil světla a uviděl skroucenou Ge, jak pláče na zemi a dlaněmi si utírá slzy. Klekl si k ní a začal ji hladil po tváři, vlasech a párkrát ji políbil na líčka.
"Promiň mi to..." Plakala. "...já... Já se chci za tebe vdát ale..." Rozplakala se ještě víc. "Já prostě nemůžu."
Byla zraněná minulostí a Michael viděl jak moc ji to trápilo.
"To nevadí, Ge..." Políbil ji na tvář. "Jestli tě tolik trápí, nebudu tě nijak přemlouvat ani nic jiného."
Ge: "Ale vždyť je ti to líto, já jsem to na tobě viděla." Zavzlykala a utřela si slzy.
Michael: "Ano, je mi to líto, máš pravdu." Vzal ji za ruku. "Ale radši to nechám tak, než aby ses vracela domů s vysílenou myslí... Já tě znám, čím větší je na tebe tlak, tím víc se uzavíráš sama do sebe. A to já nechci."
Ge: "Ale já to chci doopravdy udělat, ale uvnitř mi v tom něco brání a má to nade mnou velký vliv, nevím co mám dělat." Plakala.
Michael: "Hlavní je, že vím, že to chceš. Nepožádal bych tě, kdybych nevěděl, jestli bys vůbec na to přistoupila... A teď to vím, a to mi stačí. Beru to jako souhlas, i když nejsme před oltářem."
Ge jen sklonila hlavu s rozrušeným výdechem a Michael svou dlaní jemně zvedl její smutnou tvář, avšak ona se do jeho očí nepodívala. Stále cítila vinu vůči Michaelovi. Pomalu se k ní nakláněl a když už cítila jeho vzrušený dech, podívala se do jeho tmavých očí. Byl radostí úplně nadšený, konečně se dozvěděl, že se chce stát jeho ženou. A co víc? Řekla mu to ona sama. Její vyplakané oči ho sváděly k tomu, aby ji uklidnil, čemuž jednoduše nemohl odolat. Pootevřel své rty a jemně je přisál k těm jejím. Blahem se vznášel, v tu chvíli nemyslel na nic jiného, než svou lásku plně ukázat. Vzal ji do náruče a odnesl ji zpět do své ložnice. Položil ji na postel a začal se s ní mazlit. Sladce ji líbal, hladil a konejšil, nemohl se nabažit chvíle, kdy měl Ge u sebe.
------------------------------------------------------
Kolem desáté večer je vzbudil Tommyho pláč. Teprve co se probrali, si uvědomili, že natvrdo usnuli vedle sebe na posteli. Ge hned vstala a šla k postýlce zatím, co Michael se ospale posadil. Vzala malého do náruče a začala ho chovat.
„Co pak, Tommy?“ Mluvila k němu klidný hlasem. „Co ti chybí?“
Ale její hlas ho zřejmě neuklidňoval, stále plakal.
„Tak pojď.“
Řekla miminku v náručí a posadila se na postel, opřela se o stěnu a pak ji něco trklo, neměla vhodné oblečení.
Ge: „Michaele? Podržíš ho na chvíli, potřebuju se převléct.“
Michael: „Jo, jasně.“
Podala mu dítě, a když se Tommy dostal do Michaelova náručí, trochu se uklidnil.
„No kam to zase ta mamka šla, že? Nechala nás tady samotné.“
Ge rozsvítila lampičku na Michaelové straně, kde seděl, aby bylo na její straně jen šero. Začala se vysvlékat, a toho hned Michael využil.
„Podívej se, Tommy, v tomhle božském těle sis hověl devět měsíců.“ Usmál se.
V noční košili s velkým výstřihem si ho vzala zpátky a konečně se mohla nachystat na kojení. Michael se na ni díval a čekal, až uvidí to mateřské pouto, které u kojení získává na síle.
Ge: „Michaele, nezlob se, ale nenechal bys nás na chvilku o samotě? Jen na chvilku než si zvykne.“
Michael: „Jo… Jdu si najít něco malého do kuchyně, taky mám hlad.“ Usmál se.
Jen co se vrátil s toustem se skořicí, začal se rozplývat nad krásným pohledem. Opřel se o stěnu a přikusoval si toustu, i když se Ge dívala na Tommyho, věděla, že se na ni dívá i Michael.
„Znervózňuješ mě.“ Zašeptala a usmála se.
Michael: „Jak to?“ Zasmál se potichu. „Víš, kolikrát jsem je viděl? Spíš teď na něj začínám žárlit.“ Usmál se a dojedl toust.
Ge na něj vyčítavě koukla a potom se dál věnovala miminku. „Však on si tatínek šest týdnů počká, že?“
Michael vykulil oči. „Ššš šest?“
Ge se jen usmála s očima přilepenýma na synka. „No jo… Ale s tvým fyzickým vyčerpáním před porodem, si myslím… že ti to těch šest týdnů vydrží.“
Michael se na chvíli zamyslel, přimhouřil oči a dodal. „No jen aby.“ Zasmál se.