85. díl - Are you still ill ?

Táhla za sebou kufr a velkou kabelku měla přes rameno. Bledý obličej, vlasy jako by venku vál silný vítr, a při tom bylo jen pod mrakem a lehce poprchalo.

„Támhle jde naše maminka!“

 Usmál se a šel jí vstříc. Za zády schovával krásnou rudou růži, brýle a kárované sako z něj dělaly nějakého venkovského hraběte, ale ten úsměv říkal, že je jen a jen její vévoda. Jen co ho uviděla, rozzářila se a pospíšila si za ním. Slzičky ji zaštípaly v očích, ale na to nijak nereagovala. Jenom pustila kufr a skočila mu do náruče.

„Ahoj.“ Usmála se a políbila ho.

„Ahoj.“ Koukl na ni. „Vypadáš bledě, ještě jsi nemocná?“  Pohladil ji po vlasech.

 Jen unaveně kývla a sklonila hlavu.  Byla tak šťastná, že je doma. Snad mi to i odpustí… časem. Smutnila nad tím, jako on byl tak šťastný nad tím, že ji má konečně doma, a ji při pohledu do jeho dětsky modrých očí upalovalo zaživa špatné svědomí.

 Chris jí ukázal růži a ona si přičichla. Jemně se na něj usmála a znovu ho políbila na rty.

„Pojedeme domů, ať si odpočineš. Nebo se chceš stavit někde po cestě na oběd?“

„Chci jet domů.“ Kuňkla.

---------------------------------------------------------- 

 Peřiny zašustěly, když si k ní dosedl a na noční stolek jí položil šálek čaje s mlékem. Ge vůbec nespala, jenom v klidu polehávala a snažila se vyležet teplotu, díky které měla horké čelo.

„Kdybych věděl, že jsi nemocná, přijel bych si pro tebe.“ Lehl si k ní a políbil ji na čelo

 Opět ji v očích zaštípaly slzy, ale tentokrát je nechala volně stékat, což Chrise mírně znepokojilo. Opřel se o loket a lehce se zamračil.

„Tak proč jsi to neudělal?“ Zeptala se rozechvěným hlasem.

„Co se stalo?“ Naklonil se k ní a políbil ji na spánek, při čemž ji pohladil po vlasech.

„….Bylo mi strašně zle.“ Těžce polkla a povzdechla si.

„Tak proč jsi nezavolala?“ Zeptal se Chris.

Ge jen pokrčila rameny. „Nevím… ale strašně se mi stýskalo.“

 Nevěděl, co se tak strašného stalo, že se z toho musela rozbrečet, ale při pomyšlení, že musela většinu času polehávat v hotelovém pokoji, a ten dlouhý let letadlem…  Nijak mu to nesedělo, ale nechtěl to z ní tahat za každou cenu. Jen si povzdechnul a pohladil ji po vlasech…

----------------------------------------------------- 

 Hřebelcovala Shadowa v boxu a vedle se na ně dívala Secret Love, která už svoji péči dostala a olizovala se po sladkém jablku. Hladila svého hřebce a sem tam ho poplácala, a trošku mu prohrábla hřívu. Těžko se jí dýchalo, protože ať už kolem něj prošla, nebo seděla a listovala časopisem, cítila na sobě jeho oči. Chris už věděl, že se něco stalo, a Ge mu to jen podvědomě potvrzovala svým až moc vyplašeným chováním. Málo jedla, její ruce byly jako led a málokdy se mu podívala do očí.

 U koní teď trávila nejvíc času a jezdila s nimi na dlouhé vyjížďky, na které je doprovázela Esperanza. Sice si vzala dva týdny volna, kvůli nemoci, ale nemohla jen tak ležet v posteli a čekat na další z Christopherových podezřívavých ostražitých pohledů. I kdyby skončila se zápalem plic, bylo jí to jedno. Radši zůstane doma a bude takhle rozptylovat své svědomí, než aby se pak nervovala v práci a něco zvorala.

 Věděla ale jistě, že přijde den, kdy to všechno praskne… pokud neudělá blbost a nějak si neublíží… byla by toho schopná.

-------------------------------------------------------- 

--------------------------------------------------------

„Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“

 Zeptala se sestřička, když uviděla Ge před dveřmi. Čekárna byla prázdná, naštěstí, takže nemusela vůbec čekat.

„Potřebovala bych recept, volala jsem…“

„Ano, paní Starlight, že? Vydržte chvilku.“ Přerušila ji sestřička a odešla do ordinace.

 Po chvíli už seděla u doktora na lehátku a čekala, až si nasadí ty protivné rukavice.

„Takže jste užívala něco na rýmu, nebo jste to jen přechodila?“ Zeptal se, když se přisunul blíž k lehátku.

„Byla jsem nemocná, tak mi doktor předepsal antibiotika…“ Odpověděla, když si lehla a nachystala se na prohlídku.

„Dobře, tak se na Vás podívám a potom napíšeme ten recept.“

------------------------------------------------------ 

------------------------------------------------------

„Ani ses toho nedotkla.“

 Konstatoval Chris, když dojedl svoji večeři. Všichni u stolu, tedy děti, se podívali, na koho to promluvil a Ge si rázem připadala jako před soudem. Suďte mě, ale jsem nevinná! Naříkala v duchu a dala příbory k sobě ve znamení, že už nebude pokračovat.

„Nemám chuť.“ Řekla unaveně.

„Ještě jsi nemocná?“

 Zeptal se Alex, který měl o ni starost, stejně jako všichni jeho sourozenci. Georgiana se na něj jen lítostivě podívala a věnovala mu smutný jemný úsměv. Nikdy by nečekala, jak moc její stav ovlivní děti. Sotva přišli ze školy a školky, hned šli za ní a chtěli jí pomáhat uzdravit se. Nosili jí ovoce, vitamíny, dokonce jí dávala dvojčata i svoje tajně schovávané bonbónky, aby měla zase chuť k jídlu… Ale bohužel jí to nijak nepomáhalo. Teď už jí nic nepomůže.

 Chris na ní viděl, že je bledší, než kdy jindy a měl velké obavy. A taky nervy. Byl si jistý, že se něco děje… a to už celý měsíc.  

„Dneska necháte maminku odpočinout. Půjde si lehnout, tak ji nechte v klidu.“

 Ge se na něj podívala unaveným pohledem a on se natáhl po její dlani, kterou sevřel v té své. Jen co ucítil ten chlad, hned se ošil zimou.

„Jdi se zahřát do vany, donesu ti nahoru čaj.“ Řekl starostlivě.

-------------------------------------------------- 

 Postávala zabalená v županu, pod kterým měla na sobě stále to samé oblečení, které běžně doma nosí. Dívala se z okna, jak venku prší, když v tom uviděla v odrazu skla, jak se otevírají dveře. Otočila se a uviděla Chrise, jak opatrně vchází dovnitř a v dlaních svírá hrníček s čajem na podšálku.

 Působil na ni tak usedle, tak starostlivě, tatínkovsky, když měl na sobě ty brýle… Pomalu jí začínalo docházet, jak je blízko svému osudnému oznámení. Jak moc ho tím zraní, jak moc mu ublíží… Ať už Chris udělá cokoliv, bude to akceptovat… cokoliv.

„Proč jsi v tom zabalená? Ještě jsi nebyla ve vaně? Je ti zima?“

 Ptal se, když pokládal šálek čaje na její noční stolek.

„Musím ti něco říct.“ Řekla slabým hlasem.

 Chris položil šálek a pak se napřímil, když čekal, co chce říct. Jenže ona pořád nic a jen zraněnýma očima mrkla na dveře.

„Radši zavři.“ Dodala ještě slabším hlasem.

 Poslechl tedy a už v tu chvíli se jeho tělo zpevnilo, jako by měl čekat tvrdý náraz. I když věděl, že to bude vážné, snažil se v mysli obrnit, aby nereagoval přehnaně… Ge se nadechla, ale z otevřených úst nevyšel žádný hlas. Měla knedlík v krku a dlaně se jí potily nervozitou. Věděla, že to s ní dopadne špatně, ale tohle byl jen začátek konce.

„Jsem těhotná.“ Řekla zřetelným hlasem. Vydechla, a pak promluvila znovu. „To dítě není tvoje.“

 Vydechla a pak jen rychle dýchala po malých dávkách, jako když měla strach. A ten teď cloumal s jejím tělem, celá se klepala nervozitou. Za to Chris se na ni nehnutě díval, a vypadalo to, jako by to teprve zpracovával tu nečekanou informaci… Pak si sundal brýle, aby neviděla, co všechno se mu odehrává v mysli. Jen se pootočil ke dveřím, sáhl po klíči a zamknul…