86.díl - I'd rather kill myself...

Otočil se zpátky a pak pomalým krokem přišel ke komodě z tmavě hnědého lesklého dřeva. Prsty přejížděl o hranu, jako by se snažil plně se soustředit na otázky, než na svůj vztek.

„Jak dlouho?“ Zeptal se ostražitým hlasem.

„Víc jak měsíc.“ Odpověděla rozechvělým hlasem, měla strach.

Chris: „Jak je to možné?“ Ptal se podrážděně a podíval se na ni. „Vždyť jsi brala prášky, nebo ne?“

„Ano….“ Vydechla slabě. „Jenže… Doktor mi vysvětlil, že když jsem zároveň brala antibiotika, tak účinnost antikoncepce klesá…“ Vysvětlila Ge.

„A čí je to dítě?... Předpokládám, žes musela mít nějakou aférku v New Yorku a mě jsi pak od sebe odháněla, kvůli nemoci.“

 Christopher zněl čím dál víc naštvaně, spíš zuřil… Kdyby Ge nebyla žena, neváhal by použít sílu. Ge se po této otázce jen pootočila od jeho pohledu a pomalu začínala uvolňovat hranice pláči, který teď vystoupal na povrch z jejího zraněného nitra… Zraněnému, kvůli zradě, které se dopustila vůči němu.

„Víš to, nebo ne?“ Ptal se naléhavě ji. „Kdo to byl?“

„Michael…“

 Jedno slovo… jedno jméno… a Chrisovi se kompletně změnil výraz. Z naštvaného se stal šokovaným, a v jeho očích se pomalinku zračila nenávist. Zatnul čelist a párkrát se jeho hruď zvedla ve velkém nádechu, když si v hlavě dokola přehrával to, co teď uslyšel. Nereagoval na její výraz, ani na hlas, ve kterém přiznávala veškerou zodpovědnost a vinu… Reagoval na to jméno…

 Odvrátil od ní se zhnusením ve tváři a snažil se najít nějaký bod, který by ho uklidnil a donutil přemýšlet. Jackson…. ten…. bastard! Když se podíval na zarámovanou fotku u své ruky na komodě, ve vteřině mu došlo, jak hlubokým význam má to, co se stalo. Díval se na usmívající se děti, ji a sebe, jak se objímají a pyšně se dívají na své potomky…  Vzal ten rámeček do ruky a chvíli ho třímal v ruce a až moc pozoroval své děti na fotografii. Jako by se na moment přenesl úplně někam jinam…

 Ge ho sledovala, jak pozoroval tu fotku a tiše vzlykala. Je to moje vina! … Za všechno můžu já…. Trpce sevřela víčka a nechala si smáčet župan slzami. Pak se náhle Chris napřímil a rychlým švihem ruky třísknul se zarámovanou fotografií o podlahu, na jejíž parketách se rozsypalo sklo z rámečku a fotka z něj vypadla jako suchý list stromu. List, který už není součástí celku… Georgiana se té rány lekla a ústa si zakryla dlaní. Se strachem v očích sledovala, jak Chris začal nepředvídatelně procházet kolem oken se zaťatými pěstmi…  Pak se zastavil a podíval se ven, nadechl se a pak se na ni podíval rozmrzelým pohledem.

„Ze všech chlapů na světě to musel být zrovna on.“ Pronesl naštvaně s náznakem smutku.

„Chrisi…“ Oslovila ho pološeptem.

„Nepočítej s tím, že tady zůstaneš, tohle se nikdo nesmí dozvědět, a zvlášť oni.“

 Pokynul hlavou směrem ke dveřím, čímž měl na mysli děti. Ge ulevilo, že jeho zloba aspoň z části odezněla, ale i tak měla dál strach z toho, co má v plánu.

„Můžu…. můžu jít na interrupci.“ Pronesla váhavě s očima na svých nohách.

 V tu chvíli se na ni podíval se smrtelně vážným výrazem. Co to řekla ? Nechtělo se mu věřit, že by se toho vzdala a naivně si myslela, že jim to zachrání vztah.

„Cos to řekla?“ Přišel blíž k ní a díval se jí do tváře. „Ty si myslíš… že když zabiješ dítě, že tím to … že ten plod vykoupí tvé chyby?“ V obličeji měl znovu ten zhnusený výraz. „Než se tomu postavit, tak radši zabiješ?“

Georgiana se na něj podívala tím nejzoufalejším výrazem, jaký kdy viděl. „Chrisi, nebyla to moje vina!“ Rozplakala se a křečovitě ho chytla za ruku. „Byla jsem v klubu a něco mi hodili do pití, nevěděla jsem co se děje.“

„Zmlkni!“ Odstrčil ji od sebe. „Ježíši…“ Prohrábl si vlasy. „Takhle si vymýšlet!“ Naštval se.

„Ne, je to pravda!“ Zaječela na něj.

„Neřvi po mě…“ Vyhrožoval jí tlumeným hlasem. „Zítra tě tu nechci vidět. Sbalíš si věci a pojedeš za ním, pochlubíš se mu, do jakých sraček tě dostal… tebe a naše manželství. Ten potrat by byl až příliš jednoduchým řešením, ale zapomeň na to, že bych o něco klidnější, než jsem teď, kdyby ses toho zbavila.“

 Odešel od ní a očima zabloudil ke střepům na zemi. Díval se na tu fotku a představoval si, jak to bude dál.

„Nevrátíš se dřív, dokud se to nenarodí.“

 Nařídil jí pevným hlasem a pak se dal o odchodu. Odemkl dveře, otevřel je a odešel pryč.  Ge si jen sedla na zem a opřel se o zeď. Tohle je konec… když se vrátím, už to nebude jako dřív, nepustí mě k sobě… rozvede se se mnou… Obličej si schovala do dlaní a začala vzlykat, až se její tělo třáslo... Já jsem taková děvka!

------------------------------------------------------------- 

 S myšlenkou, že se bude muset rozloučit s Park place… a dětmi… se proplakala až k tupému bezesnému spánku, který jí ani žádnou úlevu a odpočinek nepřinesl. Věděla, že kdyby zůstala, a i kdyby se s ní Chris odmítl vídat, že by ji nikdy nezavrhl. On by to nikdy neudělal, zná ho.

 Probudila ji tlumený zvuk. Nejdřív zmateně a ospale hleděla po ložnici a pak to uslyšela znovu. Vstala z postele a tiše přišla ke dveřím na chodbu. Chvíli poslouchala a slyšela kroky, které se blížily a při tom zaslechla ten zvuk, tentokrát už zřetelněji.

 Tiše pootevřela dveře a nahlédla, když v tom uviděla vrávorající postavu na schodech, jak se přidržuje zábradlí. Nahmatala vypínač a rozsvítila světla. Chris tam stál a netrvalo mu dlouho, než si všiml své krásné ženy v noční košili, jak stojí ve dveřích s výrazem plným obav. Přišla k němu jako anděl, lehkým krokem, a podívala se mu do očí.

„Ty jsi pil?“

„Ano…“

 Vyšel k ní další schod a zakopnul. Tak tohle byl ten zvuk, co ji probudil. Měl potíže odhadnout výši jednotlivých schodů. Vzala ho za paži a podepřela ho. Spolu opatrně vystoupali do schodů, při čemž si všimla, že si Chris dával záležet, aby jeho vinou nespadla, než když byl na schodech sám.

 Posadila ho na postel a rozepnula mu sako. On jen seděl a zamlkle se díval na tělo své choti. Ge mu pomáhala vysvléct se z oblečení a poznala dost dobře, že byl někde v nedaleké hospodě. To oblečení bylo nasáklé kouřem, a hned se jí vybavilo ráno, kdy se probrala u Michaela. Hned jen zatřepala hlavou, aby na to nevzpomínala. Přetáhla mu triko přes hlavu a spolu se sakem mu je dala přes opěrku křesla. Pak se k němu vrátila a ukázala mu na džíny.

„Zvládneš to ?“ Zeptala se ospalým hlasem.

 Chris jen zakýval hlavou a pokusil se vstát. Na druhý pokus se mu to podařilo a rozepnul si kalhoty a stáhl si je. Vymanil se z nohavic a sotva je vzal do ruky, už mu je vzala Ge a odnesla je k ostatním kusům oblečení. On se mezitím posadil a sledoval ji. Tvářil se jako opuštěné štěně a jeho výraz byl horší a horší, když se k němu blížila.

 Ge si jeho výrazu všimla a nevěděla, co dělat. Jestli ho nějakým způsobem uložit do postele, nebo s ním mluvit… Jemně ho vzala za dlaně, Chris vstal a Ge ho dovedla k jeho straně postele. Odhrnula mu peřinu a naznačila mu, aby si lehnul.

„Ne…“ Řekl polovičním hlasem.

 Smutně se díval na postel a Ge nepochybovala o tom, že vzpomíná na to, co všechno v té posteli zažili.

„Musíš se vyspat.“ Přemlouvala ho.

„Chci ti vidět do tváře.“

 Řekl upřímně a nečekaně k ní přistoupil, až na sobě ucítila teplo jeho těla. Sice z něj cítila tvrdý alkohol, ale i jeho parfém a jeho vůni… stál před ní jenom v boxerkách a i přes to, že trošičku vrávoral, byl pro ni stále sebevědomý, žádné opilé nemehlo.

„Pro jsi to udělala, Ge?“ Zeptal se přímo. „Co jsem udělal špatně?“

 Ge k němu vystřelila svůj pohled, a když viděla ten jeho zraněný, začínala dost rychle slzet. Stáli naproti sobě a jako vždy, nevydržela se mu tak dlouho dívat do očí a přerušila tento kontakt. Chris jen smutně svěsil hlavu a posadil se tam, kde byla peřina odhrnutá, a od té chvíle se už na ni ani jednou nepodíval.

„Já nevím…“ Začala naštvaným hlasem. „Choval jsem se někdy vůči tobě hnusně? Nejevil jsem o naše děti zájem?“ Rychle zamrkal a dál se ptal. „Sral jsem na vás? Nezaopatřil jsem vás dostatečně? Chybělo vám někdy něco?...“ První pár slz mu dopadl na stehna. „ Nelíbí se ti, jak se s tebou miluju? Nemiloval jsem tě dost, nebo se ti nelíbí, že tě vůbec miluju?“

 Povzdechl si a nechal slzy stékat po tváři, při čemž se položil na matraci a přikryl se. Díval se směrem k oknům a s něčím si hrál. Byl to jeho prsten na levém prsteníčku. Ge jen tiše plakala a naslouchala jeho otázkám, které pronášel tak citlivým hlasem, že jí to málem podlomilo nohy… A co víc? Neviděla ho brečet od té doby, co jeho táta zemřel.

„Řekni, čím jsem si to zasloužil?“

 To ji ještě víc rozplakalo a ona se svezla na zem. Zády se opřela o postel a naříkavým pláčem se snažila odplavit tu bolest, ale nijak jí to nepomáhalo. Náhle na vlasech na hlavě ucítila jeho dlaň, jak ji víská ve vlasech, tak jak to má ráda.

„Možná, že jsem opilý, ale ještě pořád si uvědomuju následky toho všeho…“ Odmlčel se. „A to ti nikdy neodpustím… Radši bych se zabil, než abych tohle musel překousnout.“

 Ge se na něj hned otočila, ale on jen od ní odvrátil hlavu. Měl oči plné slz, tolik bolesti, tolik zadržovaných emocí. Odtáhl se od kraje, kde seděla, otočil se k ní zády a jen požádal slabým zničeným hlasem.

„Jdi ode mě, už tě nechci vidět…“

 Tohle jí nemusel říkat, viděla mu to na očích. Rychle se zvedla a pospíchala do koupelny, kde se mohla naplno vyplakat. Vzlykala a naříkala tichými vzlyky, pokašlávala a smrkala do toaletních kapesníčků, dokud se po dlouhé době neuklidnila.

---------------------------------------------------------------- 

 Nakonec zůstala ležet na sofa v šatně. Dívala se na otevřené skříně se svým oblečením a kufr uprostřed pokoje. Je opilý, nech ho být… za pár týdnů ho to přejde… Ne, nepřejde… Rozjímala nad jeho slovy, nad jeho city, které dal najevo… ten pláč… jeho hlas. Zvedla se a přišla k jeho skříni. Otevřela ji a dlaní přejížděla po jednotlivých košilích, saka na věšácích, trika, to všechno mělo jeho vůni v sobě. Přičichla si k jejímu oblíbenému saku, tmavě šedému, a doufala, že ještě někdy bude mít možnost ho v něm uvidět… pomoct mu vybrat oblečení do práce… být s ním.

 Vrátila se do ložnice, kde byla tma. Chris se nejspíš někdy v noci musel probudit a zhasnout světlo. Když se podívala na budík, byly tři ráno. V normálním případě by spali u sebe v hlubokém spánku blízko vedle sebe, nebo rovnou k sobě nějak přitulení… ale teď tam spal sám. Zraněný. Ge si k němu lehla a poslouchala, jak klidně dýchá. Naklonila se k němu, zvedla hlavu a políbila ho na spánek. Chris se lehce zachvěl a rukou po ní začal ve spánku pátrat. Když ji našel, přisunul se k ní a dál spal hlubokým spánkem.

„Moc mě to mrzí…“ Šeptala Ge. „Nechtěla jsem ti ublížit.“

 Chris se ani nehnul. Jeho ruka byla stále obtočená kolem jejího pasu. Pomalinku a opatrně se z jeho objetí vysoukala a vrátila se do šatny.

 Když tou ložnicí procházela znovu, nesla v ruce menší kufr a sama byla oblečená v pohodlném oblečení. Kabelku si vzala ze stolu a tiše pak odešla…

 Ještě ve vstupní hale za ní přišla Esperanza, když si Ge obouvala boty. Dokonce i na fence bylo vidět, že se právě vzbudila a že i přes to se zajímá, kam se její paní chystá. Ge ji pohladila po hlavě a se slzavýma očima k ní zašeptala.

„Hlídej mi je tady…“ Posmrkovala. „Ať se jim nic nestane.“

 Esperanza vycítila smutek a tak jí čumákem rýpla do nohy a hlavu jí víc strkala do svěšené ruky, aby ji rozptýlila, ale Ge o to víc plakala. Otevřela dveře, když v tom se její psí dáma cpala za ní.

„Ne, nesmíš. Zůstaň.“

 Fenka sice poslechla, ale její kňučení už tak dost připomínal pláč. Když se ocitla venku a zavřela za sebou dveře, slyšela, jak Esperanza škrábe po dveřích a zoufale kňučí. Ge přinesla kufr k autu, odemkla si a naložila si všechno na zadní sedáky. Pak se naposledy ohlédla po domě, který v té tmě sotva rozeznávala a pak se posadila za volant…

------------------------------------------------------------ 

„Tati?…. Tati!“

 Vzbudil ho hlas synka, který už vyskočil k němu do postele. Ucítil, jak se za ním divoce prohnula matrace a pak už s ním třásly paže šestiletého chlapce.

„Co je?“ Probral se Chris a spatřil Henryho.

„Kde je máma?“

 V tu chvíli se celý jeho organismus probral na sto procent. Posadil se a v ten moment si uvědomil, že byl opilý. Snažil se vzpomenout, co se v noci dělo, ale šlo to těžko.

„Šel jsem se nasnídat a myslel jsem, že už bude vzhůru, ale nikde jsem ji neviděl.“

„A kolik je hodin?“

 Zeptal se zmateně a pomalu vstal. Všiml si, že má na sobě jen boxerky, nic jiného, pak zaregistroval své oblečení přehozené přes opěrku křesla. Vysvlékala mě… Musel jsem ji určitě vzbudit.

„Bylo po deváté, když jsem se naposledy díval.“ Odpověděl Henry.

 Chris se podíval k nočnímu stolku, kde si Ge odkládala kabelku, ve které zrovna nosila peněženku, doklady a všechno potřebné… byla pryč. Jen si nervózně promnul obličej a podíval se na svého syna, který se dožadoval své matky.

„Já ji najdu.“ Řekl jako by nic. „A jdi se převléct, nebudeš celý den v pyžamu.“

„Ale ona ani nemá auto před domem!“ Dorážel Henry.

„A co od maminky potřebuješ?“ Zeptal se dopáleně Chris.

„Ona nikdy nikam v sobotu nejezdí, tak chci vědět, kde je.“ Odpověděl synáček tvrdohlavě.

 Na to neměl nervy. Vykročil do šatny a první, čeho si všiml, byla její skříň otevřená dokořán. Z věšáků ani z komínků triček nic moc neubylo, ale z vytáhlých šuplíků ubylo dost jejího spodního prádla.. a z plně největší a nejspodnějších dvířek zmizel menší cestovní kufr… Bude u Rachel… nebo si vzala nějaký pokoj v Londýně… Uvažoval docela klidně, když mu pomalu začínalo docházet, že jeho myšlenky můžou být naprosto naivní… Když se Ge vyplašila, utíkala, jak daleko jen mohla… Už tě nechci vidět… Vzpomněl si na noc, ale byl to je záblesk. Oba byli smutní, až moc…

„Chrisi!“

 Ozval se hlas odněkud z chodby dole.

„Telefon!“

 Zavolala na něj Natalie a hned vyběhla nahoru do ložnice a na prahu šatny, kde jí vyšel vstříc, si od ní převzal telefon.  Váhavě se podíval na číslo, které mu nebylo nijak známé.

„Halo?“ Ozval se do telefonu.

„Pan Fox?“ Zeptal se nějaký mužský hlas.

„U telefonu.“

„Pane Foxi, tady je správa letištního parkoviště Heathrow. Vaše paní nám dala na Vás kontakt, abyste si přijel pro její auto. Nechala nám tu zálohu, abychom se o to postarali.“

„A kdy u Vás byla?“ Zeptal se šokovaně Chris.

„Nevím, jenom tu mám registraci psanou brzy ráno.“ Odpověděl pán omluvně.

„V kolik hodin byla na letišti?!“ Dorážel Chris.

„Už kolem půl čtvrté jsem to auto přebíral.“

 Do prdele… Christopher si utrápeně prohrábl vlasy a těžce si povzdechl. Je pryč… Utekla. To zjištění, že se nechala ovlivnit jeho opilou scénkou, ze které si sotva něco pamatoval, mu dělalo zle. A ještě hůř mu bylo, když se podíval na Natalie a Henryho, jak lenošili na velké manželské posteli, a ani neměli tušení, co se stalo… Že jejich matka se vyspala se svým bývalým manželem, že s ním čeká nemanželského potomka, a co víc? Bez ohledu na všechny, se sbalila a utekla.

 Pak ho přepadly výčitky svědomí. Sice jí řekl, že nechce, aby tu zůstala a aby se to děti nedozvěděly, ale že se hned vypaří, jakoby ji měl za to nějak krutě potrestat, to ho mrzelo nejvíc. Že po těch letech se teď zachovala, jako by se sotva znali…