18.díl - bastard

Pomalu ale jistě ji vedl do jejího pokoje. Líbal ji s takovou dychtivostí, dotýkal se jí tak jemně a dráždivě zároveň.

 Sotva dovřel dveře, už ji svým tělem tiskl ke stěně, vyvíjel tlak na její pánev. A to už byl pro ni jasný náznak, že tohle hraní už přesahuje meze. Potvrdilo se, když jí během líbání začal na stehnech vyhrnovat noční košili. Teď hned, to bylo to jediné, co se asi mohlo hnát s Michaelovými hormony. Dlaně jí okamžitě zledověly pod rychlým nástupem nervozity a stresu, nemohla to dopustit. Přestala mu vracet polibky a postupně do něj začala tlačit na prsou. Jenže on stále a stále toužil po jejích rtech, a tak si až po nějaké chvíli uvědomil tlak jejích rukou na prsou.

Ge: „Nemůžeme.“ Zavrtěla hlavou.

Michael: „Ne, my musíme.“

 Odpověděl jí se vší vážností a znovu se dral k jejím rtům a o to víc se do něj Ge zapřela. Vzpírala se proti němu svou veškerou silou, kterou měla v pažích, ale neměla proti jeho síle šanci… opět. K její smůle to Michael pojal jako hru, protože její tváře se červenaly čím dál víc. Ruce se jí začínaly třást, když vší silou od sebe tlačila jeho tělo, jenže to už Michaela přestalo bavit. Naráz vzal její ruce, odtrhl je od sebe, čím se zbortila její obrana a opět se k ní dostal. Během pár vteřin už ležela v posteli na břiše s noční košilí vyhrnutou nad pánev a Michael na ni naléhal se staženými kalhotami. Jindy by se mu poddala, teď měla záchvat paniky. Zhluboka dýchala a cítila nezvyklý tlak uvnitř sebe samotné. Co se to děje? Pomyslela si. Podepřená na loktech svůj obličej schovala do polštáře a naposledy se pokusila o milost.

„Michaele, já nemůžu…“ Řekl téměř vyčerpaně.

„Prosím, Ge…“

 Zašeptal jí do ucha a to už cítila, jak do ní proti její vůli vstoupil. Pocítila strašlivou bolest v podbřišku, do očí jí vhrkly slzy a během toho krátkého okamžiku si všimla, že Michael nepokračoval. Cítila na sobě jeho oči, věděla, že tuší něco zlého.

„Miluj mě.“

 Vydechla, při čemž zaklonila hlavu. Michael ji políbil na tvář a pomalu tedy pokračoval v milostném aktu.

 ----------------------------------

 Tu noc sprostě obehrála Michaela falešnými vzdychy a steny. Celou tu dobu, kdy on zažíval slast, ona trpěla jako zvíře. Nedokázala na něj zařvat, nebo ho uhodit, i když jí to mnohokrát napadlo, když ho od sebe tlačila dál. Dvakrát si myslela, že ztratí vědomí, nebo cokoliv horšího, neustále jí popadaly myšlenky, co by se mohlo stát za neštěstí. Naštěstí byl Michael hotov rychleji než obvykle, přece jen po náročném dnu se napětí tímto způsobem uvolní mnohem rychleji.

 Spolu se potom přesunuli do jeho ložnice, kde už Natalie dávno spala. Georgiana několikrát za noc stáhla přikrývku ze svého těla, aby se ujistila, jestli Michael spí. Kdyby ne, vzal by přikrývku a znovu by ji přikryl, jenže nebylo tomu tak.

 S jistotou, že spí velmi hlubokým spánkem, se tiše vytratila do svého pokoje, kde se pokusila usnout… Bohužel nepodařilo se.

------------------------------------

 Ráno kdy se Michael probudil s příjemně uvolněným tělem, zatoužil Ge probudit příjemným pohlazením a taky pár polibky. Jenže když se otočil, nikdo vedle něj nebyl. Koukl na postýlku, kde Natalie stála a přidržovala se za okraj. S jejím smíškovským úsměvem ho vítala do nového dne.

„Papat.“ Řekla pěkně.

 Jistě. Usmál se nad tím a pomalu se hrabal z postele, a když už nad tím přemýšlel, taky mu vyhládlo.

 ----------------------------------------------

  Po velmi pestré snídani, kterou tvořily nadýchané lívance s jahodami a mlékem  se Michael s Natalie ještě chvilku nechávali unášet tíhou plných žaludků a jen tak na sebe dělali obličeje u stolu.

„Victorie ještě spí?“ Zeptala se Pam.

Michael se hned zamračil. „Kdo?“

Pam se zasmála. „No, Georgiana.“

Michael: „Asi šla spát do svého pokoje. Hned pro ni zaběhnu.“

 Zvedl se od stolu a nechal Natalie hrát si s jahodou v dětské stoličce.

-------------------------------------- 

 Vyběhl schody a tiše našlapoval až ke dveřím na konci chodby. S velkou precizností si dal záležet, aby nebyl vůbec slyšet a vkročil do jejího pokoje. Postel prázdná, dveře do koupelny otevřené. Namátkou otevřel skříň, kde si dávala pod věšáky kabelku se všemi doklady, řidičákem klíčky od auta a podobně, a taktéž nebyla k nalezení. Zavřel skříň, otočil se směrem k nočnímu stolku a šel blíž. Hledal lísteček se vzkazem, cokoliv, čeho by se chytil. Jenže když prošel kolem postele, zavětřil ten podivný pach… jako by železa, s ničím jiným se to nedalo srovnat … Cítil krev.

 Uchopil do dlaně peřinu a prudce ji odhrnul. Byla tam.

„Do hajzlu!“

Tvář mu zbledla, hned v něm hrklo, jestli nekrvácela už během… Ne, zatřepal hlavou a snažil se uklidnit. Jenže to množství, které se postupně víc a víc vsakovalo do látky, ho natolik vyděsilo, že to prostěradlo strhl s obrovským záchvatem paniky.

-------------------------------------------

Ordinace doktorky Reyové 

„To jsi mu nemohla jednu vrazit? Panebože, já vám zakážu sex a on to prostě nerespektuje a ty mi taky máš co vysvětlovat, Georgiano!“

 Spustila na ni naštvaně Margaret. Georgiana seděla jako malý žák na židli a čekala pořádný výprask, měla dost nahnané a to nemluvě o jejím staženém žaludku.

„Můžeš mi říct, z čeho zase ses tak vynervovala?“ Zasupěla na ni. „Ty jsi fakt asi psychicky narušenější, než jsem si myslela. Ale zapomeň, že ti předepíšu nějaké antidepresiva, to teda ne.“

Ge: „Mám prostě hodně starostí.“ Vymlouvala se žalostně. Vážně měla strach.

Margaret: „Víš, co ti řeknu? To, že jsi teď za mnou doletěla s panickou hrůzou, že jsi začala krvácet, není rozhodně Michaelova vina. Kdyby ses aspoň pod jeho vlivem dokázala uvolnit, nebyla bys tak stažená a neměla bys žádné bolesti… Tvoje tělo je extrémně citlivé na nervy a stres, sama o tom výš moc dobře a přes to všechno prostě necháš jen tak… Opravdu, jak se chceš starat o malé dítě, když nejsi schopná uhlídat sama sebe?“

 Na to už jí nijak neoponovala. Jen kajícně sklonila hlavu a první slza jí kápla na kalhoty.

Margaret: „Jestli máš takové problémy, které tě nenechají spát, tak je okamžitě vyřeš, jinak se zhroutíš. A co po tom Natalie s maminkou, která je totálně neschopná?“ Práskla její kartou o stůl a posadila se. „Opravdu, Michael má štěstí, že teď nemáte druhé dítě, protože to, že nezvládáš ani jedno, mu myslím bohatě stačí.“

  Tohle byla rána na srdce, ale někdo jí to už musel říct. Je její ošetřující doktorka a taky psycholog, takže jiné volby ani neměla.

-------------------------------------------

Blackpool téhož dne

 Stál v tmavě zelené zahradě čerstvé po dešti a pozoroval třpytící se živý plot, který tvořil bludiště, bílé růže, které nechal zasadit od jejich první společné noci…

„Naposledy jsi tu byla před pěti lety a za tu útěchu jsi mi nedávno vynadala dost nehezky.“

 Pronesl uraženě, když odtrhl jeden menší květ růže.

 Georgiana k němu přicházela po chodníčku, který tvořily kameny s mezerami zhruba třiceti centimetrů a jinak všude kolem nádherná zeleň. Bylo pro ni nezvyklé vidět Jamese v zahradě, natož s kvítkem růže v dlani.

„Toho bastarda sis zasloužil.“ Řekla upřímně.

James se k ní otočil se slovy: „Ty sama jsi bastard… Važ slova, Georgiano.“ Varoval ji.

 Nečitelný pohled šedých očí ji držel v dostatečném odstupu. Tu napjatou chvíli zlomil až jeho pohyb paží, když jí podával do dlaně růži.

Ge: „…To, co se teď stane musí zůstat jen mezi námi...“

 Vzala ho za ruku, ve které držel květ, a důvěrně ji stiskla. Jamesovi začínaly jiskřit oči touhou… Konečně dosáhl svého…