107.díl - Emotions and heart ..

 Sledovala jeho pohyby, jeho pohled. Procházel se po nádvoří a díval se na architekturu krásné stavby.

„Kdysi nám bylo dobře…“ Povzdechla si v duchu Ge. „Kdysi nám patřila celá Anglie… Neohlíželi jsme se za sebe, jen jsme si užívali svobody a toho, co nám život dal…“

 Neustále ho sledovala jako jestřáb a s lítostí vzpomínala na tolik hezkých chvil, které s Jamesem strávila… Jenže těm časů už dávno zazvonil umíráček.

„Kde je teď Mary?“ Otázala se při pohledu na nádvoří.

Jones: „Těžko říct, je pořád někde ve společnosti, jak tomu ráda říká. Nejspíš sedí někde v restauraci v kruhu přátel, a kde někoho potká, tam hned vyzvídá novinky.“

 Náhle vstoupil do kanceláře jeden známý pán.

Jones: „To už je dneska z módy vejít do místnosti bez zaklepání?“ Vystartoval po něm.

„Pokud vím, tato kancelář Vám nepatři, lorde Jonesi.“ Řekl klidně a zároveň důrazně komorník Anthony. „Paní hraběnko, pan Fox žádá o pět minut.“

Ge se na něj otočila s lítostivým pohledem. „Tak on Vás ještě neuštval, Anthony?“

Anthony: „Ne, můžete mi věřit, že jediný člověk, který by to dokázal je matka pana Foxe.“ Usmál se. „Vítejte zpět v Anglii, Georgiano.“ Poklonil se jí.

 Ge měla Anthonyho ráda, přece jen ho znala stejně dlouho jako samotného Jamese, a byl to galantní muž s dobrým srdcem… škoda jen, že musel svůj život obětovat pro výchovu a teď pro sloužení tomu arogantnímu lišákovi.

 Jednoduše přeskočila formálnosti a místo podání ruky ho radostně objala jako člena rodiny.

„Taky Vás ráda vidím, Anthony.“ Usmála se.

Anthony: „Pokud chcete, mohu panu Foxovi vzkázat, že nemáte na něj náladu, on si z toho nic dělat nebude.“ Mrkl na ni.

Ge: „Radši tam za ním půjdu teď, než aby on zase přijel do Neverlandu.“ Otočila se na Jonese. „Šlo by nějak zařídit, abych se s Mary potkala ještě dnes?“

Jones: „Určitě. Rezervuji Vám stůl v centru, má tam oblíbenou restauraci, moc dobrý podnik. Řeknu, aby se tam za vámi stavila o půl osmé.“

Ge: „Děkuju.“ Přišla k němu a podala mu ruku. „Doufám, že se někdy setkáme bez takových problémů.“

Jones: „Každý rok pořádám grilování pro přátele a známé, tak až malá povyroste, můžete se s ní přijet pochlubit.“ Usmál se.

-------------------------------------

 Šla sebejistým krokem, dívala se před sebe, nijak neuhýbala pohledem ani neskláněla hlavu. Věděla moc dobře, že jsou si rovni, nikdo z nich neměl převahu. Oba měli stejně velkou šanci získat to, co chtějí.

„Ge…“ Vzal ji jemně za ruku a políbil ji na hřbet zápěstí. „Moc rád tě vidím.“

Ge: „Buď rád, proto po tom všem by ti Michael nejradši rozbil hubu.“ Usmála se mile.

James: „A proč to neudělal?“  Zeptal se provokativně a pomalu ji začal obcházet dokola.

Ge: „Nechal mi poctu.“

James: „Skutečně?“ Prohlížel si ji. „Ty bys mi neublížila, že ne?“

 Byl u ní tak blízko, že cítila jeho dech na krku, až jí z toho běhal mráz po zádech.

„Opravdu bych se měl bát…“ Řekl vážně.

Ge: „Proč?“ Otočila se na něj.

James: „Měl jsem výčitky vůči tobě… Když jsem tě tehdy viděl, jak ses bála o své dítě, které si ještě tady nosila…“ Jemně se jí dotkl na břiše. „Bál jsem se, že o něj přijdeš kvůli mně…“

Ge: „… Málem se to stalo, kdybys mě tak rychle neodvezl do nemocnice.“

James: „Ale no tak, Ge.“ Povzdechl si. „I pětileté dítě by pochopilo, že jsi potřebovala pomoc… Mrzí mě to.“

 Dívala se do jeho očí a opravdu v nich viděla starost, což bylo snad poprvé. Zdálo se jí, že na chvíli přestala mít stažený žaludek, uvolnila se, už nebyla tak utiskovaná stresem a tím vším, co se jí v poslední době přihodilo.

James: „Kdybych … Já vím, že se život nijak vynahradit nedá, ale rád bych ti to nějak omluvně odčinil.“

Ge: „Nic po tobě nechci.“ Obrátila se k němu zády a pomalu se procházela kolem trávníku. „Vždyť je zdravá a plná radosti, jako její táta.“

James se jemně usmál. „Musí být nádherná… Když si vzpomenu na to, jak jsi ty byla malá a roztomilá.“

Ge se na něj koukla se slovy: „To děvčátko je už dávno pryč.“

James: „Ale pořád máš stejné oči… Něžné, líbezné, plné lásky a oddanosti.“ Přišel k ní. „Opravdu se ti chci omluvit, Ge.“

Ge: „Vrať mi Oxford a všechno ti odpustím.“ Podívala se na něj vážně.

James se usmál. „To jsem čekal.“ Vzal ji za ruku. „Ale jak jsi řekla, málem se to stalo. Kdybys přišla o dítě, vrátil bych ti to všechno a dal bych ti klidně i víc… Jenže…“

 Zmetek vychytralý, chce si hrát. To se dalo čekat.

Ge: „Tak co pořád chceš?“ Zvýšila hlas.

James: „Ššš.“ Pohladil ji po tváři. „Já chci tebe. Po nikom jiném netoužím.“

Ge: „Jsi směšný.“ Odsekla mu a vymanila se z jeho blízkosti.

James: „Nedošlo ti vůbec, co se děje?“ Zeptal se jí tajemně. „Kdybys chtěla bojovat, už dávno bys měla Oxford i všechny pozemky ve svých rukou… Nemusela bys sem jezdit, stačil by ti jeden krok a ty víš, že zákony jsou na tvé straně… Tak proč to netáhneš k soudu, Ge?“

 Georgiana zůstala stát na místě jako opařená. Cítila, jak jí srdce bilo na poplach, dostával se jí pod kůži.

„Michael by tě sem určitě nepustil…“Pokračoval. „Jak ho znám, všechno si s jistotou hlídá, ale kde pak je ta důvěra mezi manželi? Co pak se stalo, že jsi tady?“

 Cítila slzy v očích. Jak to ten prevít dokáže zpozorovat? Jak ví, co se děje tam za oceánem, přece ji nemůže tak dobře znát?

James k ní přišel a pošeptal jí do ucha: „Proč mě nepotáhneš celým Londýnem a neukážeš všem, jaký jsem hajzl?... Proč to necháš narušit pohodlí rodinného krbu v Neverlandu?“

 Georgiana se k němu otočila tváří v tvář se slzami na tváři.

James: „Ty víš, že já bych to už dávno udělal být na tvém místě… Ale ty mi nedokážeš ublížit, že ano? Co pak ti říká tvé srdce?“

Ge: „Je slabé na to, aby komukoliv ubližovalo.“

James: „Ale mělo dost síly na to, aby ublížilo Michaelovi, nemýlím se?“ Podíval se jí hluboce do očí.

Ge: „Pět minut uběhlo.“ Řekla nenávistně a odešla.

 Odcházela rychlým naléhavým krokem. Byla rozrušená, Fox věděl přesně v jaké situaci teď Georgiana je. Věděl, že ho chtěla na místě uškrtit, ale zároveň k němu chová kousek citu jako k příteli.

 Anthony stál u jednoho z gotických portálů a díval se, jak se Georgiana vzdalovala od Foxe se slzami v očích. Bylo mu jí líto. Nikdy nepochopil, jak mohl tak silnou ženu dohnat do slepé uličky, ze které mohla vyjít jen jednou cestou… Jenže Georgiana v té uličce pořád stála odhodlaná bojovat. Ale jak Anthony tak hlavně Fox věděl, že tohle nebude takové, jak se z počátku zdálo… Nebude to boj o pozemky… Bude to boj mezi city a srdcem… Srdcem, které patřilo Michaelovi… Srdcem, které pomalu přestávalo bít… A city, které ji vázaly k Oxfordu a k něčemu, co bylo uvnitř Jamese…

„Georgiano….“ Oslovil ji komorník když ho minula.

 Ge se na něj otočila s slzavýma očima a čekala na jeho uklidňující hlas.

Anthony: „I kdyby…“ Odmlčel se. „Ať už se Vám v životě přihodí cokoliv, nikdy nesklánějte hlavu, mohli by Vám ji lehce useknout.“

Ge: „Z které hry to je?“ Utřela si slzy.

Anthony: „Ta hra se jmenuje život.“ Řekl upřímně. „Hodně štěstí.“

Ge: „Děkuju…“ Pokynula mu hlavou a odešla jedním z portálů dovnitř.

PS: Fotka nádvoří Christ Church College je má vlastní  Malá vzpomínka na Oxford