Vzpomínky...

 Tak, lásky moje,

s Mikem a Ge jsem to definitivně ukončila. Já vím, ano, četla jsem vaše zdrcující komentáře a přála bych si, abych mohla pro ně vymyslet nějaký ten šťastný konec, jenže když se ohlédnu zpět... už to nejde. A po pravdě, už na to ani nemám sílu. Destiny jsem psala strašně ráda, přece jen 353, ano čtete dobře, 353 dílů připadlo Destiny na konto a pochybuju, že to někdy překonám 

 Když jsem psala "Calling of Swans", už jsem vymýšlela začátek nového příběhu i další a další díly do budoucnosti a opět jsem dostala ten zápal tvořivosti, protože jsem myslela na vás. Dali jste mi opět chuť tvořit a doufám, že mě podpoříte při "vydání" prvního dílu  Já vím, že to bude těžké, naladit se na úplně nové charaktery postav a vůbec úplně jiný děj, místa atd. ale věřím, že si zvyknete brzy.

 Ani bych se nedivila, když to budete srovnávat s předchozí povídkou, přece jen, všichni srovnávali Thriller s Bad, a tak to bude vždycky. Přiznám se, že sem tam vás to přenese zpět do Destiny, ale však znáte můj styl psaní 

 Jen jsem chtěla vědět, jak se vám příběh líbil? Který díl máte jako nejoblíbenější, nebo třeba hlášku a tak  Udělat si takový pomyslný dort vzpomínek a společně to uzavřít. Pak už nastane nová éra a na vzpomínání bude pozdě... Tak... jen jsem chtěla vědět, jak si moje vůbec první povídka vedla?