7.díl - the most secret gift ...

Tiše stoupal po schodech a náhodně zkoušel směr, kterým se vydat. Až ho jedna ze služebných navedla a pak už ho od ní dělily jen jedny dveře.

„Uuuuu... ty jsi čertík.“

 Ozval se Georgiinin roztomilý hlas a pak i veselý hlásek malého dítěte, miminka. Opatrně otevřel dvoukřídlé dveře, a když pohlédl doprava, uviděl, jak Ge klečí u velké postele, na jejímž okraji ležel maličký Alex a měl oči jen a jen pro maminku. Chlapeček zabalený v čisté plence, a modrém proužkovaném tričku.

„Můžu dál?“

 Ozval se tiše a v tu chvíli se jeho pohled setkal s jejím kaštanově hnědým. Jemně se usmála a přikývla.

„Jen pojď.“

 Zavřel za sebou dveře a přišel k posteli, kde Ge klečela, a poklekl si vedle ní. Podíval se na malého Alexandera a pak na ni. Bylo mu jasné, že i kdyby jí k nohám položil celý svět, nikdy by tím ani trošičku nenarušil to krásné pouto, které mezi sebou měli.

 Ať už to byla Kate, Ge, nebo Rachel... Nikdy ho nepřestávalo udivovat, kolik lásky jsou ženy schopné rozdat a zvlášť dětem.

„Krásně vyrostl.“ Zašeptal a usmál se na něj.

Ge: „Je šikovný... a taky chytrý. Když si s ním Elizabeth neví rady, už volá mě a hned je po starostech.“ Usmála se jemně.

Chris: „Ví, u koho je mu dobře.“

 Řekl jemně, že to snad ani nebylo možné. Mluvil k ní, nebo k dítěti? Pak se na ni podíval a dlouze se jí zahleděl do očí. Byl to dlouhý pohled, upřímný a nijak neskrývající svou náladu, klid a hřejivé přátelství. Nebo víc než to?

Náhle ho lehce pohladila po rameni, vstala, vzala si Alexe do náruče a dala ho do postýlky, která byla naproti té velké posteli. Uložila ho něžně, přikryla a chvíli se na něj dívala. Christopher taky vstal od postele a na chvíli se zamyslel... Není brzy?... Sledoval Ge a byla více méně uzavřená. Jako by v sobě ukrývala ta slova, co mu tehdy tak pěkně psala v dopise. Poté se otočila od postýlky a pomalým krokem mu naznačila, aby ji následoval.

-----------------------------------------------------------------------------

 Odešli z ložnice a beze slova se procházeli po chodbách zámku, velkolepého domu. Nikdo ze služebných je nenásledoval. Jen oni dva. Ocitli se v onom salónu, kde celé místnosti dominovalo černé křídlo značky Petrof. Chris za sebou zavřel dveře a pak jen sledoval Ge, jak ladně svou dlaní lehce klouzala po lesklém dřevě klavíru. Zůstala stát a dívala se na svůj odraz v černém naleštěném dřevě. Jako by se rozhodovala něco říct. A skutečně bloumala, co mu říct. Konečně ho mohla vidět, dívat se mu do očí, mluvit s ním. Ale náhle jako by se všechna slova vytratila, a ona sama ztratila hlas. Její myšlenky prolomil jeho pohyb. Už jen ta jeho chůze, jeho neohrožený pohled. Přišel k ní, jednu ruku jí položil na bedra a druhou ji pohladil po tváři, načež jí zved bradu a beze spěchu, bez žádné divokosti, se k ní sklonil a políbil ji. Dlouze, něžně, smyslně.

 Georgiana zavřela oči a s úlevou vydechla. Ani nepostřehla, že zadržovala dech. Váhavě zvedla ruce a objala jimi Chrisův krk. Přitáhl si ji blíž na své tělo a dál ji líbal. Ge mu jeho polibky oplácela a neváhala zajít dál. Pootevřela svá ústa a dala mu šanci, které se chopil a svým jazykem prohloubil jejich líbání. Svými prsty zajel do Georgiiných vlasů až nakonec ji jemně položil dlaň na týl hlavy a víc ji k sobě tiskl, čímž ona reagovala úplně stejně. Ruce kolem jeho krku přitáhla blíž, aby jejich obličeje byly co nejvíc u sebe.

 Bože... vzdychla si v duchu Ge. Dotýkala se ho, cítila jeho vybranou vůni, jeho něžný dotek dlaní, rty, které ji svým teplem způsobovaly červenající se líčka, ústa, která se milovala s těmi jejími... Tady chtěla být, tady chtěla žít... Po tom, co se stalo mezi ní a Michaelem, si myslela, že už nikdy nenechá, aby ji někdo vtáhl do toho třpytivého prachu, kouzla, kterému se říká láska. A Chris to dokázal. Samo od sebe se to zrodilo naprosto přirozeně. Čirý cit, který jeden ke druhému chovali, který chtěli spolu sdílet.

 Jemně své rty oddělil od Georgiiných, a se zavřenýma očima rozechvěle oddechoval. Konečně se jí mohl dotýkat bez zábran. Konečně dostal šanci, aby mohl změnit život sobě i jí. Otevřel oči a díval se na ni s takovou něhou, oči mu jen zářily.

„Tohle jsem chtěl udělat od chvíle, kdy jsem dostal tvůj dopis.“ Zašeptal Chris. „Je to jako by byly Vánoce...“ Usmál se. „a ty ten nejtajnější dárek, který jsem si přál.“

 Pohladil ji po tváři a pak i po vlasech. Jenže její reakce opět byla jiná, než jakou čekal. Ge se jemně pousmála a pak mírně sklonila hlavu. Viděl na ní, že něco není v pořádku.

„Pro mě skoro to samé.“ Dodala jemným hláskem. „I když... je tu něco, co mě teď trochu rozhodilo.“ Podívala se na něj. „Věř mi, že ti chci dokázat to, co jsem ti tehdy napsala, ale teď...“

Chris: „Co?“ Zeptal se s maximální pozorností.

Ge: „Byl tady Michaelův otec. Je to asi dva týdny zpátky, co sem přijel. Mluvili jsme spolu, zůstal tady na dva dny... A řekl mi, že je na mě pyšný, že jsem dokázala Michaela opustit.“

 Při této poslední větě jí poněkud zvlhly oči, a proto se podívala dolů, aby neviděl její slabost.

„Bylo to něco tak nečekaného, že mě to hodně rozhodilo.“ Koukla na něj. „Jen kdybys mi dal trochu času.“ Prosila.

Chris: „To nic, Ge.“  Odpověděl klidně. „Já tě chápu.“

Ge: „Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi tady.“

 Znovu ho políbila a nakonec se k němu přitulila, načež ji Chris s jemným úsměvem schoval do svého objetí a políbil ji do vlasů.

PS: Omlouvám se za absenci. Od středy až do dneška jsem byla v Berlíně a vrátila jsem se kolem páté ráno, takže jsem až do teď dospávala spánkový deficit  ... A mimo jiné doufám, že si na Chrise zvyknete, protože to s ním bude vážné. Čím rychleji si zvyknete, tím líp pro mě