60.díl - I miss her

Na dveře se ozývalo naléhavé klepání...

„Už jdu! Už jdu!“

 Volala Rachel a šla otevřít dveře. V Británii opět pršelo, jako obvykle. Rachel čekala nejen na Victorii, která měla každou chvíli přijít ze školy, ale taky právě na hosty, kteří již dorazili. Otevřela dveře a do náruče jí vpadla usměvavá Natalie. Byla jako malý čertík, usmívala se a její veselý smích naplnil celou předsíň. Na sobě měla červenou teplákovou soupravu, která dávala krásně vyniknout barvě jejích kaštanových vlásků, a stejně tak i jejím nezaměnitelným očím. A nožkách byla vyzbrojena gumáčky s kytičkami.

„No ne.“ Usmála se Rachel. „Ty jsi ale čilá po tak dlouhé cestě.“

 Michael za doprovodu řidiče, který mu přidržoval deštník, nesl v náručí malého Alexe. Stejně jako jeho sestřička, i on byl teple oblečený, jenom místo gumáků měl pohodlné měkounké botičky a v pusince dudlík. Když ho tak Rachel sledovala, den co den se neskutečně podobal svému otci.

„Nemohla jsem se dočkat.“ Řekla nadšeně Natalie.

Rachel: „Tak mi pověz, co by sis dala? Mám tu výborné sušenky s jablky.“

Natalie: „Jo!“ Nadchla se.

 Rachel ji postavila na nohy a malá hned pelášila dovnitř, kde ji přivítal strýc Richard... Když na to přišlo, ti dva byli velcí kamarádi a taky gurmáni jak se patří. Jen co Rachel zmizela z dohledu, podívala se zpět na Michaela, který už stál pod přístřeškem vedle ní. Byl smutný a bylo to na něm poznat mnohem víc, než kdyby to měl napsané na čele.

„Ahoj.“ Pozdravil ji sklesle.

„Ale no tak...“ Promluvila k němu konejšivě a políbila ho na tvář na přivítanou.

 Jenže jemu vůbec nebylo do řeči. To, že ho vlastní a ještě k tomu dvouletá dcera donutila, aby ji odvezl domů, bylo pro něj velmi osobní a zdrcující prohrou. Držel u sebe Alexe, jako by byl to poslední, co mu zbylo. A že byl taky zatraceně rád, že malý ještě neumí chodit, jinak by teď určitě následoval Natalie... pryč od táty.

„Pojď dovnitř, nebudeme tady celý den.“ Pozvala ho Rachel

----------------------------------------------------------------- 

 Nakonec se nechal přemluvit a teď seděl venku na terase s hrnkem čaje v dlaních, který ho zahříval aspoň zvenčí, když uvnitř sebe měl chlad. Za poslední dobu se mu přihodilo mnoho věcí a teď to na něj doléhalo. Natalie nechtěl řešit, byl aspoň rád, že u něj vydržela dva týdny. Na to, aby byla tak dlouho bez mámy, je ještě malá, ale zvládla to ještě dobře.... A pak tu bylo to nejmenší... Přemýšlel o tom, a začínal mít starosti, že dítě nevyřeší problémy, které mezi ním a Lisou stále nezmizely. I když se nehádají a snaží se respektovat toho druhého, jak nejvíc mohou, stále pociťoval strach z toho, že to jednou dopadne tak jako s Ge, a pak se ještě budou hádat i o to nevinné dítě.

„Alex už spí. Netrvalo to dlouho.“

 Pousmála se Rachel, když si přišla za ním sednout na polstrovaný venkovní nábytek. Taky si donesla šálek čaje. Když to tak sledoval, ten horký nápoj měl v sobě asi něco uklidňujícího, protože už nebyl tak nejistý a nechtěl hned vzít nohy na ramena a utéct.

„Jak se máš? Neviděla jsem tě dva týdny a vypadá to, že se brzy sesypeš.“ Pronesla s úsměvem. „Snad tě to tolik nemrzí, to s Natalie?“

Michael: „No...“ Zaváhal. „Zrovna dvakrát jsem nejásal, že chce ode mne pryč.“ Pronesl unaveně.

 Pak se na dlouho zamyslel, a Rachel měla možnost na něm pozorovat, jaké emoce se mu vystřídaly ve tváři během pár vteřin.

„Nevím, co jsem udělal.“ Pokračoval. „Prostě mě z ničeho nic začala odmítat a já nevěděl, co dělat... Bylo to, jako bych se vrátil o pár let zpátky a měl před sebou Ge. Tvářila úplně stejně. Nenáviděla mě a nechtěla k sobě pustit.“

Rachel: „Ge už je prostě taková.“ Promluvila k němu smířlivě. „Ale Natalie ještě nemá rozum. Dokud to jde, musíš ji to všechno učit... Kdyby se snad jen jednou zachovala jako Ge, když by vycítila nebezpečí, myslím, že by to Ge neustála.“

 Jenom pomyšlení na to, čeho je Ge schopná, mu vehnalo mráz po zádech. Útrpně zavřel oči a víc si přitiskl dlaně k teplému šálku čaje.

„Ge je nebezpečná sama pro sebe, a jestli si snad jen náznakem Natalie sáhne na život, tak Ge to neustojí a sama si vezme ten svůj.“ Zašeptal bolestně.

 Rachel ho sledovala s velkým neklidem. To, co probírali, byla ta nejnepravděpodobnější věc, co by se mohla stát. Ale i tak to byla pravda, kterou oba znali...

„Chybí mi... Každý den.“

Rachel: „Řekl jsi jí to?“ Zeptala se sotva slyšitelně.

Michael: „Co bych jí teď měl vykládat?“ Naštval se. „Ta to už všechno hodila za sebe... Už vidím, jak bude Alex říkat Chrisovi „tati“ a nikdo mu to nebude vyčítat.“ Dořekl hořce. „Já sám se teď topím v tom, co k ní cítím a nemůžu s tím nic dělat. Přes to všechno to ve mně ten oheň neuhasilo, Rachel.“

 Podíval se na ni zoufalým výrazem, který říkal, že jeho láska je pro Ge jen prach. Ale Rachel v hloubi duše věděla, že v Ge taky pořád plápolá ten oheň, který Michaela tolik povznáší a při tom i zraňuje. Jen netušila, že to bude až tak zdrcující. Teď byla jedna z mála lidí, kteří vědí, jak moc šel jejich vztah do hloubky.

 Michael si vypil čaj, šálek odložil na stůl, vstal a přešel k trámu terasy, o který se opřel.

„Dej jí čas.“ Promluvila Rachel po dlouhém tichu. „Rozešli jste se příliš rychle na to, aby to jen tak hodila za sebe. Věř mi.“

„Nevím, k čemu bych jí měl dávat čas.“ Odpověděl sklesle. „Ona je teď vévodkyně Blackpoolu, Chrisova žena... Za chvíli už určitě budou čekat dítě.“ Otočil se jejím směrem. „A já to budu jen z povzdáli sledovat a vyčítat si to, že jsem mohl být na Chrisovém místě.“

Rachel: „Michaele...“ Vstala ze sedačky a přešla k němu. „Děláš, jako by jejich manželství bylo pro tebe konec světa.“ Pohladila ho po tváři. „Vždyť ty ji znáš líp než já, a to je co říct.“ Usmála se. „Chris nedopustí, aby se jí něco stalo. Neříkám, že to tak bylo správně, když byla v nebezpečí, ale jen ty můžeš vědět, jak se Ge cítí, ať už má ty svoje dny, nebo se jí něco nelíbí, nebo ji něco ranilo... Já věřím v to, že když bude potřebovat podporu, bude vědět, kde ji hledat.“

 Rachel byla pro něj něco jako sestra. Znal ji o pár roků déle než Ge, i když ne tak dobře. Za to konejšivé pohledy a projevy měly do detailu stejné. Mohl jí věřit a rozhodně nebyla tak nepředvídatelná jako její mladší sestra, kvůli které ztratil hlavu.

Unaveně si povzdechl a pokrčil rameny. „No... A když já budu potřebovat někomu vylít srdce, zavolám tobě.“ Pousmál se.

 Oba se na sebe usmáli a Michaelovi něco zavadilo o nohu. Ani nevěděl jak, a Natalie mu objímala pravou nohu a dívala se na něj. Ani on, ani Rachel nepostřehla, že za nimi přišla. Michael ji zvedl do náruče a Natalie se k němu přitulila. Konečně cítil aspoň nějaký klid a vzpomínal na dobu, kdy byla ještě miminko a spolu sledovali Ge, jak se v sedle proháněla se Shadowem po Neverlandu. Rachel pohladila svou neteř po vláskách a zeptala se jí...

„Tak co? Ještě se nebavíš s tatínkem?“

 Natalie neodpověděla. Možná že se jí vzpomínky na Lisu příčily, ale tatínek byl prostě tatínek. Jeho nejde nenávidět. Objala ho kolem krku a přitulila se k němu i svou tvářičkou a vnímala jeho pánský kořeněný parfém s nádechem skořice. Tohle ji uklidňovalo, tady byla v bezpečí…