57.díl - Are you hurt?

 Ve strachu, že se jí něco stalo, utíkal přes dům rychlostí tornáda. Jak mu říkali Japonci „Tajfun Michael“ dorazil do dětského pokoje....

 Byla to už pěkná doba, co ji Cora neviděla a venku se už stmívalo, a když ani neodpovídala na volání k večeři, hrklo v Michaelovi, že se jí něco stalo! Ale když přišel do pokoje, našel na posteli nějaký kopeček z peřiny. Tiše si sedl na postel a opatrně začínal odkrývat peřinu. Nejspíš usnula. Říkal si. Ale když uviděl její slzavý obličej, jeho starosti začaly pracovat dvakrát tak silněji.

„En, co je s tebou?“

 Zeptal se jí něžně a pohladil ji po vláskách, které měla krásně hnědé po mamince. Jenže její reakce mu pomyslně podkopla nohy a následoval tvrdý pád.

„Nech mě!“

 Vzala jeho ruku a dala ji pryč od sebe. Michael na ni zůstal hledět a nervy mu pracovaly na plné obrátky. Co je jí? Co se stalo?! Ještě nikdy ji neviděl tak uplakanou a naštvanou. Odmítala ho.

„Co je? Bolí tě něco? Co se stalo?“

„Nech mě!“ Zvýšila hlas.

 Jenže když se mu nedostávalo odpovědi, už nevěděl, co má dělat. Hlavou mu probíhaly různé představy, třeba že má horečku, je nemocná, nebo jí bolí bříško... Bože, jen to ne!

„Natalie...“ Oslovil ji trpělivě.

 Jenže ona ho nechtěla vidět. Rychle ze sebe odkopala peřinu, seskočila z postele a utekla do koupelny, kde za sebou zabouchla dveře. Michael taktéž vstal z postele a zabral za kliku.

„AU!“

 Kvíkla Natalie. Michael hned pustil kliku, lekl se, že jí ublížil. Určitě stojí opřená o dveře. Nechtěl jí nějak ublížit, ale musel ji vidět, musel se přesvědčit o tom, že je jeho dítě v pořádku.

„Natalie, ublížil jsem ti? Stojíš za dveřmi?“ Ptal se starostlivě.

„Nech mě být!“ Zaječela Natalie.

 Náhle uslyšel divný zvuk, jako by se sápala po dveřích. Cvak! Ozval se zámek a Michael okamžitě začal lomcovat s klikou, ale nikam se nedostal. Dveře byly zamknuté zevnitř.

„Otevři ty dveře.“ Nařídil jí s nervama v háji.

„Jdi pryč! Nech mě!“ Zaječela Natalie.

„Okamžitě otevři ty dveře!“ Zvýšil na ni hlas, tentokrát dost naštvaně. „Natalie?“ Oslovil ji váhavě.

 Když ale žádná odpověď nepřicházela, znovu začal lomcovat s klikou a pak se je snažil vyrazit ramenem. Měl dost velký strach. Jeho vlastní dítě ho nechtělo vidět a ještě se před ním zamyká v koupelně. Byl z toho úplně v koncích.

 Na nic nečekal. Utíkal do své ložnice a ve svém tajném úkrytu v jednom ze šuplíků vytáhl rezervní klíče a utíkal zpět. Ruce se mu třásly, nevěděl, co se s ní děje, bál se, že je zraněná, že jí někdo ublížil, že si sama ublížila.

 Rychle odemkl dveře od koupelny v dětském pokoji a rozsvítil světlo. Natalie tam seděla schoulená za bílou skříňkou u umyvadla a plakala. Michael k ní přišel, klekl si před ni a vzal ji za ramena.

„Ne! Nech mě!“ Vzpírala se mu. „Nech mě být! Chci maminku!“

 V tu chvíli ji už nedržel a jen na ni zůstal hledět s výrazem napůl šokovaným a napůl zraněným. Je to kvůli mně? Zeptal se sám sebe.

„Co se stalo?“

 Zeptal se Michael slabým hlasem, nechtěl ji nějak děsit. Natalie si utírala slzičky do rukávu šatů. Až teď si všiml, že na sobě neměla oblečení, které jí Michael pořídil na hraní v Neverlandu. Je to kvůli mně!

„Nechci tě! Chci za maminkou!“ Řekla rázně i přes ten dětský hlásek.

Michael: „Maminka není doma, lásko...“ Konejšil ji hlasem. „Chtěla, abych se o vás postaral, když bude pryč. Proto jsi tady s Alexem.“

Natalie: „Kde je?“ Zeptala se hned.

Michael: „To nevím, je s Chrisem.“ Odpověděl beznadějně.

Natalie: „Já chci domů...“ Rozplakala se znovu.

„En, doma ale nikdo není. Nemohl bych tě tam nechat samotnou...“ Promluvil k ní opatrně.

Natalie: „Teta.“ Kuňkla.

-----------------------------------------------------------------------------

 Po půl hodině, kdy ji nechal o samotě, už dávno zavolal Rachel do Oxfordu a taky jí předal Natalie, ať si to s ní sama vyřídí. Byl by to nechal být, ať se malá zklidní, jenže ona ho už ani nechtěla vidět. Když se pak dostal u Rachel zpátky ke slovu, smutně zjistil, že takhle končí jeho vysněné prázdniny v Neverlandu s vlastníma dětma. Když odjede Natalie, pak Alex bez ní nedal ani ránu.

 Zklamaný, že ani netušil, čím své dcerce mohl tolik ublížit, že ho nechtěla a odháněla od sebe, ho vyčerpalo okamžitě. Měli spolu být ještě týden, než se Ge s Chrisem vrátí z líbánek, ale tímhle to všechno skončilo až příliš brzy. Seděl na své posteli v ložnici a otevřenými dveřmi na chodbu poslouchal, jak Cora pomáhá malé Natalie balit věci. Nemohl tomu uvěřit.

 Všiml si, že přišla Lisa a zůstala se na něj dívat od dveří. Věnovala mu soucitný pohled. Konec konců, chtěla mezi ním a sebou zbořit pár těch barikád a s dětmi si tolik užili... Taky jí bylo líto, že z ničeho nic už tu Natalie nechce být.

 Přisedla si k němu na postel, objala ho jednou rukou kolem trupu, políbila na tvář a opřela si hlavu o jeho rameno. Chtěla mu ukázat, že je tu vždycky pro něj... ona a jejich čerstvě počaté dítě...

 Když si Michael aspoň na chvíli v této smutné situaci vzpomněl na to, že brzy bude v dětském pokoji jeho a Lisiino dítě, náhle jako by se všechno vyjasnilo. Ona tu nechce být kvůli tomu maličkému! Utrápeně si promnul obličej, když přišel na to, proč Natalie chce tolik domů. Muselo ji zranit to, že její rodiče už nejsou spolu... a teď její tatínek ještě bude mít další dítě s jinou ženou...