54.díl - It would be nice ...

Dívala se do jeho očí, zkoumala jeho tvář, hladila ho po vlasech a on se zase díval na ni...

„Je hodný, asi se mu líbíš.“

 Promluvila Natalie a dál nakukovala na bratříčka v Lisiném náručí. Seděli spolu na kamenné zídce u domu, ve stínu koruny stromu. Lisa se po velkém přemáhání rozhodla sama poznat děti. Kdyby se k tomu nechala dohnat Michaelem, bylo by to pro ni rozpačité a on by měl jejich veškerou pozornost.

„Máš pěkné vlasy.“ Dodala Natalie.

„Děkuju.“ Usmála se na ni Lisa. „Ty je máš taky moc hezké.“ Pohladila ji.

Natalie: „Tatínek říkal, že jsem celá po mamince. Ona má taky hnědé vlasy.“

Lisa: „Slyšela jsem, že se tvoje maminka vdala. Je to tak?“

Natalie: „Ano. A Chris bude můj nevlastní táta.“

„Ty tomu rozumíš? Vysvětlila ti to maminka?“ Zeptala se Lisa a nechala Alexe zkoumat její dlaň.

------------------------------------------------------------- 

 Mezi tím, co Lisa byla venku s dětmi, Michael se sám procházel po domě, sem tam se podíval z okna, aby viděl, co tam dělají a pak zase šel dál. A jako vždycky, zavelel žaludek a tam se pomalu doploužil do kuchyně, kde Cora listovala v receptech své tety. Byla toho pěkné tlustá složka.

„Ahoj...“ Prohodil jen tak.

 Cora zvedla hlavu od receptů a pousmála se. Na sto procent věděla, kam jeho ruka poputuje. A nemýlila se.  Otevřel dvířka od skříňky, hmátl po sklenici, sundal víčko a vzal si sklenici pod paži. Posadil se na kuchyňskou linku a začal si mlsat na skořicových sušenkách s kousky čokolády.

„Jako vždycky, co?“ Prohodila Cora a dál studovala recepty.

„Jo...“ Povzdechl si. „To jsou Paminy recepty?“

Cora: „Jo, díky Bohu, že má tak krásný rukopis, jinak byste jedli jen nějaké jednoduché jídla.“

 Nad tím se pousmál. Kousl si do další sušenky a porozhlédl se po kuchyni i jídelním koutě. Od doby, co skončil proces mu Neverland připadal, jako vypálený les. Nic původního nezbylo. Pam byla pryč... a Ge taky. Bylo mu smutno.

„Jak se jí daří? Nemluvila jsi s ní?“

Cora: „Vlastně jo. Před včerejškem jsem jí volala, povídaly jsme si dlouho.“

„Myslíš, že se se strejdou znovu vezmou?“ Zeptal se optimisticky.

Cora: „Na starý kolena se znovu ženit?“ Koukla na něj. „Nevím... Ale bylo by to hezké.“

  Polkl sušenku a když si vytahoval ze sklenice další, už vlastně ani nevěděl, jestli další vůbec chtěl.

„Chybí mi Ge.“ Přiznal smutně. „I kdybychom měli spolu tucet dětí a každé z nich by bylo její kopií, nikdy bych ji nepřestal postrádat.“ Odmlčel se. „Jsem rád, že mi tu nechala Natalie s Alexem... ale bez ní to už není ono.“

„I mě chybí.“

 Podíval se na ni a viděl jí na očích smutek. Sdílela s ním jeho trápení. Byla by jinak slepá, kdyby si nevšimla, jak moc se od té doby změnil. Cora byla jediná, kdo mu tady v Neverlandu, a vůbec v životě zbyl z té éry, kdy bylo ještě všechno fajn, a kdy jeho vztah k Ge byl teprve na začátku.

 Nasadil zpátky víko na sklenici, nechal ji položenou na kuchyňské lince a odešel nahoru. Přišel do své ložnice, prošel dveřmi a vstoupil do koupelny. V umyvadle pustil studenou vodu, nechal si ji natéct do dlaní a opláchl si tvář, aby zahnal své smutné myšlenky. Opláchnu se a půjdu za dětmi. Plánoval. Natáhl se po malém ručníku a začal si utírat vodu z tváře. Jenže jeho pohyby náhle zarazila věc, která ležela na skleněné polici u zrcadla. Podíval se blíž, až onu věc musel vzít do ruky.

„Michaele?“ Ozval se volající hlas.

 Slyšel kroky na schodišti, až nakonec vstoupila do ložnice.

„Tady jsi. Natalie by chtěla jít na kolotoče a taky nějaké bonbóny v kornoutu...“

  Ztichla, když se na ni otočil s jejím těhotenským testem v ruce...

PS: Dneska to byl kratší dílek  Jenom taková malá oslava, protože dneska je to přesně 1 rok a 10 dní od prvního dílu Destiny