5.díl - You did well ...

O pár dní později...

„Secret! Secret na! Podívej!“

 Volala na klisnu Natalie, když za ruku kráčela s maminkou v ohradě. Ge si ji vzala do náruče a natáhla Nataliinu ručku k nozdrám klisny. Secret Love si očuchala voňavý kousek jablíčka a s chutí si ho vzala z Nataliiné dlaně.

„Pamatuj si, že když jí budeš něco dávat, tak vždy jen s narovnanou dlaní. To samé i u Shadowa, u všech koní, dobře?“ Mluvila Ge k dcerce.

Natalie: „Jo.“ Hladila klisnu po hřívě.

 Tak malá a už se nebojí... to má určitě po Michaelovi. Pomyslela si Ge a usmála se nad tím.

„Lady Ge!“

 Volal pan Lough, který byl správcem sídla v Remenhamu. Ten pan Lough, který byl recepčním v Century city, byl teď zpět v Anglii a měl tu čest pracovat pro Ge. No lepší práci už ani dostat nemohl, o to víc byl šťastný ze svého návratu domů, do rodné země.

„Ano?“

 Otočila se a uviděla, jak ne moc nadšeně jde ve svých kožených botách po udusané trávě a ke všemu mezi koňským trusem.

„Máte návštěvu, nečekanou. Čeká na vás ve společenské místnosti.“

Ge: „Kdo je to? Nikoho nečekám.“ Zamračila se.

Lough: „Pan Jackson, otec pana Jacksona.“

 Joseph?! Ztratila dech. Co že? Víc už zmatená nemohla ani být. Co tu chce Michaelův otec? Třeba jen vidět děti, nebo se podívat, jak se jí daří... v jeho nečekané návštěvě to může být cokoliv.

-----------------------------------------------------------------------------

  Kupodivu v šedém obleku, modrou košilí s červenou kravatou a společenských botách, postával v knihovně a díval se kolem dokola. Doslova žasl. Na stěnách vládla magenta, nábytek byl z tmavého dřeva, velmi dobře zachovaný ještě z 19. století.

„Pane Jacksone.“

 Oslovila ho mile Georgiana, jen co tiše vstoupila do knihovny. Joseph se na ni otočil, usmál se a podal si s ní ruku.

„Jak nečekaná návštěva, měl jste dobrou cestu?“ Zeptala se taktéž mile.

Joseph: „Ano, měl, Ge, děkuju.“

Ge: „Dáte si čaj? Nebo něco k jídlu?“

Joseph: „Čaj bude stačit.“ Pousmál se.

Ge: „Taky si dám. Pojďme se posadit do zimní zahrady, co Vy na to?“

-----------------------------------------------------------------------------

 Na to, kolik tam bylo rostlin, tam ani trošičku nebylo dusno. Bylo tam příjemné posezení, jako ze začátku 20. století ve francouzském stylu.

„Hodil by se sem papoušek, nebo nějaké jiné exotické zvíře.“ Prohodil Joseph.

Ge: „Mě by se i líbilo malé jezírko, ale to by se potom musel zvětšit celý prostor... Ale taková Ara by se tu vyjímala.“

 Usmála se a upila si z porcelánového hrnku svého čaje. Joseph si taky upil, při čemž nespustil oči z hostitelky- hraběnky. Poté svůj hrnek odložil na stůl a opřel se do křesla. Cítila na sobě jeho pohled, ale v žádném případě by nečekala to, co z něj vypadne.

„Jsem na tebe hrdý, Ge.“ Řekl s dávkou pořádné odvahy a také pyšnosti.

„Co, prosím?“ Divila se.

 Hned ji napadlo, že mu muselo vlézt na mozek bohatství, které kolem ní viděl.

Joseph: „To, co jsi udělala, vyžadovalo dávku odvahy. Opustit Michaela i s dětmi... Já sám bych to asi nikdy neschválil, dokonce bys mě tím zklamala, ale... udělalas dobře, po tom, čím sis prošla.“

Ge: „Pane Jacksone, s úctou nebo bez ní, Vy o tom nic nevíte.“ Řekla bez váhání.

Joseph: „Vím toho možná víc, než bych měl, Ge.“ Pronesl s náznakem smutku. „Jediný, kdo mě zklamal je Michael.“

 Bože můj, nechci se o něm bavit, už jsem se nabrečela dost. Myslela si Ge.

„Neměl to pod kontrolou a sám si to zavinil.“ Pokračoval. „Nebyl jsem to jen já, kdo ho varoval, aby si dával pozor na lidi. Ale on? Jen se zase dál hnal za uzdravováním dětí a kam ho to dostalo?“ Odmlčel se. „Měl si hledět toho, co měl doma.“ Pronesl zklamaně. „Ale jsem rád, že jsou mé vnoučata zabezpečené i bez jeho pomoci, konec konců, pochybuju, že bys od něj nějaké peníze vzala.“

Ge: „Nechtěla jsem nic.“ Promluvila tiše.

 Vstala a šla se posadit ke sklu na kamennou lavičku v antickém stylu, u které kvetly orchideje.

„Jen, abychom to měli rychle za sebou... Neviděla jsem ho od té doby, co jsme byli v Austrálii.“

Joseph: „Ge, nemá to cenu na něj myslet. Vzal si nějakou holku ani ne po třech měsících, která ani neví, jestli je těhotná, nebo ne.“

Ge hned zvedla hlavu a podívala se na něj. „Lisa je těhotná?“

Joseph: „Ne, ale prý byla, když za tebou Michael jel do Melbourne. Pak se zjistilo, že není a to už Michael nevěděl... Něco málo se to v rodině prošeptalo, takže Michael tě nechal odejít úplně zbytečně.“

„On požádal o rozvod, jenom kvůli tomu, že si Lisa nebyla schopná ověřit, jestli je těhotná?“ Natekly jí slzy do očí. „Jenom kvůli tomu?“

Joseph: „Proto mě zklamal. Nejvíc mě dostalo, když volal Katherine a řekl jí, že se oženil... Byl jsem u toho, i pro ni to byl šok. Nikdo do té doby nevěděl, že jsi pryč.“

 Georgiana se mračila a mrkala, aby zahnala slzy. To všechno je pryč, jenom kvůli tomu?! Nic neříkala, jen se dívala do země, kde byly v hlíně zasazené rostliny. Celou tu dobu... Tohle bylo to, co mi nechtěl říct. Hlavu si složila do dlaní a povzdechla si. Ještě nikdy nezažila, aby Michael jednal takhle přemrštěně. Nikdy by tohle neudělal, nikdy by za nejistou situaci neobětoval svou rodinu. A teď? Co se z něj stalo?

 Zvedla hlavu a podívala se na Josepha, který se na ni díval soucitně.

„A...“ Odkašlala si. „Jak se mu daří?“

Joseph: „Nic moc nevím...“ Odmlčel se. „Sem tam si zavolá s Janet, ta něco málo řekne Katherine... Řekl bych, že ho tvůj odchod a rozvod celkově roztrhal na kusy.“

 Georgiana vstala z lavičky a přešla ke stolu a upila si svého čaje, pak zůstala jen stát z pohledem zamrzlým ven na park.

„Michael mi chtěl něco říct, ale nedokázal to... Kdyby mi tehdy v Austrálii řekl, že je Lisa těhotná... Nevím, i tak bych asi odešla. Ale tímto mě zklamal ještě víc.“ Odmlčela se a pak se podívala na Josepha. „Nechce tu zůstat? Na pár dní s vnoučaty?“ Pousmála se.