S velkou dávkou odvahy vysedla z taxíku, poděkovala panu řidiči a kývla na Rachel.
„Myslím, že bude lepší, když počkáte o kousek dál.“ Řekl panu řidiči.
Ten odjel s Rachel za roh do další ulice. Bylo by až moc naléhavé, kdyby se Ge z ničeho nic objevila na prahu domu Kate a ještě by za ní čekal nachystaný taxík.
------------------------------------------------
Otevřela branku, opatrně našlapovala na kamenný chodník a jen co se dotkla zvonku staly se dvě věci najednou. Nad hlavou se jí na balkóně zjevil malý Adam, který se hned usmál, a pak se ze zahrady za domem přiřítil zlatý retrívr. Ale tebe znám! Vzpomněla si Ge. Vždyť to bylo to štěně, které Adam dostal na narozeniny od Chrise.
„Lucky, nesmíš!“
Zavolal na něj Adam z balkónu. A opravdu, pes se hned zklidnil, ale když ho Ge oslovila jménem, už se k ní hned začal tulit a neudržel ani loužičku radosti. Takové rozptýlení potřebovala.
„Dobrý den.“
Oslovila ji rázně Kate, která stála v otevřených dveřích. Ge si ani nevšimla, jak dlouho tam stála, a nebylo třeba přiznávat, že z ní měla i strach. Nevěděla, jestli to bylo těmi jejíma velkýma očima, bledou pletí, nebo postojem, který vůči ní měla, ale naháněla jí strach. Taky to mohlo být tím, že byla skoro o hlavu větší... a Ge si teď připadala jako trpaslík.
„Dobrý den.“ Odpověděla mile Ge.
Kate: „Potřebujete něco?“
Ge: „Chtěla jsem se Vás zeptat, jestli byste Adama nepustila na naši svatbu?“
„No to snad není pravda.“ Zavřela za sebou dveře a naštvaně si překřížila ruce na prsou. „Nechápu, kde berete tu drzost, přijet až sem a chtít po mě, abych Vám vydala mého syna, ale tohle absolutně nepřichází v úvahu.“
Ge: „Paní Wilfreyová, prosím Vás...“
Kate: „Ne!“ Přerušila ji. „Nevím, kdo Vám to namluvil, abyste mě takhle obtěžovala ve vlastním domě, ale zapomeňte na to, že s Vámi Adam někam pojede.“
Ge: „Prosím Vás...“ Začala kajícným hlasem. „Chris má stejné právo vidět svého syna, tak jako Vy. Já Vás chápu, taky mám děti, ale nebráním jejich otci, aby se s nimi vídal.“
Kate: „Dala bych mu Adama, jenže on se tady objevil ze dne na den, tak jako Vy. Dokonce si dovolil otravovat kvůli tomu i moji máti a to už mě nemálo vytočil.“
Ge: „Snažil se Vám dovolat...“ Začala slabým hlasem.
Kate: „Tak akorát mě rušil v práci.“ Opět ji přerušila. „Pozdravujte ho ode mě, a příště, až bude chtít Adama, ať mi dá aspoň, než mi sem zase vtrhne do domu.“
Už sahala po klice od dveří, když se otevřely z druhé strany a vyšel z nich malý Adam. Koukal všude, až se nakonec jeho pohled zakotvil na Ge a Kate. Pak se zvonu podíval okolo a nakonec se zeptal:
„Kde je táta?“.
Kate ho vzala za ruku, zatáhla dovnitř a práskla za sebou dveřmi.
Georgiana se té rány stejně lekla, i když to čekala. Podívala se na Luckyho, jak pozorně seděl, koukal na ni a vrtěl ocáskem. Jen si smutně povzdechla, pohladila psa a se skloněnou hlavou odcházela k brance.
Když ji za sebou zavřela, aby Lucky neutekl, s každým krokem navíc jí začínaly slzet oči. Zklamala tím jak sebe, tak i Chrise... nebo ho teprve zklame, až se dozví o její tajné akci těsně před svatbou. Teď bude ráda, když vůbec stihne přijet včas. Už chtěla mávat na taxík, protože ho už měla na dohled, jenže pak ji zastavil ten samý hlas, který před chvílí slyšela.
„Georgiano!“
Ge se hned otočila, rychle mrkajíc aby zahnala slzy, a Kate jí rukou naznačila, aby se vrátila. Otočila se na chodníku a šla zpátky. Prošla přes branku a hned ji zase Lucky začal rýpat čumákem do nohou, aby se mu věnovala.
„Počkejte pět minut.“
Řekla Kate a opět za sebou zavřela dveře. Buď to mu jde nachystat věci, nebo zavolá policii. Přemýšlela Ge. U ženy jako je Kate člověk nikdy neví. Ale její klidné srdce cítilo, že jí to povedlo. A opravdu. Za pět minut se otevřely dveře a Adam z nich vyšel patřičně oblečený na cestu a Kate za ním v rukou držela malý cestovní kufřík.
„Má tam věci na víc jak týden, hned na vrchu má pas a prášek proti zvracení, kdyby se mu udělalo špatně.“ Odmlčela se a z kapsy kalhot vytáhla dvě čokolády. „A tady máte na cestu... Omlouvám se, nechtěla jsem být tak hrubá, ale...“ Pohladila Adama po vlasech. „je to jediné, co mám.“
Ge neměla slov. Převzala od ní kufřík i čokolády, poděkovala jí, potřásla s ní rukou a pak už šla s Adamem po chodníku na ulici. Přesně v tu chvíli přijel taxík a jak pan řidič, tak i Rachel měla na tváři šťastný úsměv.
„Tak, a jedeme za tátou.“ Pohladila Ge malého Adama po tváři.
PS: Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat. Důvod mé absence byla opět Bohemia Rally Doufám, že jste to tady nějak zvládli. A jak se vlastně máte? Já už si zítra pojedu pro štěně, takže jsem nedočkavá jak to malé dítě