4.díl - Kiss you and look into your eyes...

 Ge se dívala z okna na letní déšť. Jak park zářil krásnou zelenou barvou, kapkami deště, i rozkvetlými keři a květinami. Doslova to lákalo k tomu, aby vyběhla ven, zaklonila hlavu, rozpažila ruce a nechala se pokropit padající vodou z nebes.

„Lady Ge?“

 Oslovila ji pečovatelka ve dveřích. Beth, jak jí Ge říkala, neboli Elizabeth, byla čerstvě vystudovanou zdravotní sestrou a také pečovatelkou. Chtěla pracovat s nemocnými dětmi, nebo pomáhat v dětských domovech, ale netušila, že si ji „uloví“ samotná hraběnka Oxfordu.

„Ano?“ Odpověděla Ge trochu nepřítomně.

Beth: „Mám tu pro Vás dopisy. Jeden je od asistentky princezny Diany a ten druhý... nevím.“ Koukla na dopis v ruce.

 Neví? Podivila se Ge a přišla si k ní pro dopisy. Otevřela první a letmo si ho pročetla.

„Ach tak.“ Povzdechla si Ge. „Chtějí, abych přijela do Londýna ke krejčímu, kvůli šatům. Ani nevím, kolik jich budu mít.“

 Šla se posadit na sofa, zatím co Beth nahlédla ven na uspávající počasí.

„Už víte, koho budete hrát?“ Zeptala se zaujatě mladá pečovatelka.

Ge: „Vypadá to na Annu Boleynovou.“ Koukla na ni. „Prý mám její oči.“ Pousmála se. „Rachel tam bude taky, sama si vybrala Georgianu Spencerovou.“

Beth: „A to jí princezna Diana nijak... ne to?“

Ge: „Neoponovala? Ne, je ráda, že sehnala někoho, kdo se bude celý den s plnou parádou procházet v napudrované paruce.“ Usmála se a pak otevřela druhý dopis. „Díky, Beth, už můžeš jít.“

 Beth jí pokynula a odešla z knihovny. Zdá se, že ten neznámý dopis, je pro Ge mnohem podstatnější, než ten první... a to taky byl.

 Bylo by fér odpovědět ti dopisem. Ani jsem nečekal, že ještě někdy takové psaní někomu pošlu a teď tomu kouzlu přicházím na chuť. Jen to čekání na odpověď je mučivě dloooouhé.“

 Ge se usmála a vstala ze sofa. Přešla k oknu a četla dál v Chrisových slovech.

„Pravda je, že přicházím na chuť tobě... Nedělej si starosti s Kate, ona je pro mě minulost. Mé city k tobě se nijak nezměnily a nikdy se nezmění, Ge. Byl jsem zklamaný, když jsem musel odjet do Seattlu. Možná jsem si ani nebyl jistý, jestli si k tobě můžu dovolit to, co jsi mi dovolila před půl rokem. Ale když jsem si přečetl tvůj dopis, měl jsem radost. Jednak z toho, že jsi mi tak hezky napsala, a taky z té fotky. Secret Love je pečlivě zvolené jméno, dá se z něj vyčíst mnoho. Doufám, že se jí u tebe líbí.

 Mimo jiné, dostal jsem pozvánku na ten charitativní týden od lady Diany. Doufám, že i tebe pozvali, jinak bych tam ani nešel. Jedině se podívat na Jamese v nějakém tom kostýmu, znáš to, škodolibost. Chtěl jsem říct, že se chci s tebou setkat, co nejdřív. Ten půl rok pro mě utekl strašně rychle, a možná že i pro tebe. S dětmi člověk ztrácí pojem o čase, ale vím i to, že nám děti ukazují, že čas je kolikrát to nejcennější, co máme. A já bych chtěl s tebou strávit nějaký ten čas. Říct si upřímně, co čekáme od budoucnosti a taky to, bychom chtěli od přítomnosti.... Jestli je pravda to, že ke mně stále cítíš to, co tehdy, tak budu víc než nedočkavý z našeho setkání. Už teď bych nejradši přijel do Anglie, abych tě mohl vidět jako hraběnku z Oxfordu..a taky jako víc, než jen ženu, kterou znám.

 Budu upřímný, Ge. Chci tě vidět. Mluvit s tebou o samotě, políbit tě a dívat se do tvých očí a přesvědčit se, že naše city jsou společné.

 Christopher Fox

 Po tom, co dočetla, se podívala ven. Stále pršelo. Stále tak uspávající počasí a teď, po přečtení jeho slov, se její nálada mnohem zlepšila. Už si nepřidala tolik sama... a pak...

 Není to trochu divné? Půl roku po té, co jsem se sem přistěhovala. Půl roku jsem ho neviděla. Ano, slova se dají lehce napsat, ale dokázat je? Opravdu se nic nezměnilo?

 Přemýšlela. Složila dopis zpět do obálky a odešla z knihovny.

 Procházela se zámkem a přemýšlela, dál a dál... Přeci si zaslouží právo na lásku, nebo ne? Michael se taky oženil a to ani ne tři měsíce po tom, co od něj odešla... co ho naposledy políbila v Melbourne.

 Ale přestaň už! Okřikla se v duchu. Jen všem dokázal, že ten jeho omyl, ta náhlá nevěra, to, za co se mi tolik omlouval, bylo jen začátkem jejich vztahu. Ano, přesně tak to bylo. Vzít si někoho tři měsíce po rozvodu?!

 Teď už je svou paní, nikdo na ni nebude ukazovat jako na ženu, která zavinila rozpad manželství. Vina je na obou stranách, tak proč se tím zatěžovat?

 Schovala si dopis v ložnici do nočního stolku, kde měla uloženou knihu Anna Karenina. Pak se posadila na postel a nakonec se rozvalila do ustlaných peřin.

„Přicházím na chuť tobě... chci tě políbit...“

 Vzpomínala na Chrisova slova. Viděla jeho šedé oči, cítila na sobě jeho dotek. Převalovala se, hladila se a představovala si, že je to on. Zavřela oči a představovala si ho, jak v tmavě šedém obleku s modrou kravatou přichází za ní do ložnice...Ach ano, ty oči... Toužebně vzdychla. Jeho rty...