O den později...
Thurland Cottage – Lancashire - Anglie
Všichni hosté, přátelé a rodiny se přesídlili na maličké panství v Lune Valley. Údolí vzdálené 29 mil od Blackpoolu, což byla zhruba půl hodinka jízdy.... Tedy přátelé a rodina nevěsty. Plán byl takový, že odsud přijedou všichni ze strany nevěsty do Blackpoolu, kde na ně bude čekat přátelé a rodina od ženicha a on sám.
To, že byli takhle rozdělení, mělo své výhody i nevýhody. Někdo si myslel, že se Foxovi štítí Starlightů, a někdo si zase říkal, že takhle daleko od sebe oddělit ženicha a nevěstu, bude mít pak o svatební noci své výhody. Ale to, že ženich nebyl na půdě Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, věděl opravdu jen málokdo...
-------------------------------------------
Georgiana už jen čekala, až jí přivezou svatební šaty, které byly v pase upravené pro Chrisův dárek, což měla na starost Rachel. A jak je známo, chtěla tím Ge udělat překvapení, takže své šaty neuvidí až do svatebního rána...
------------------------------------------
Procházela se sama po zahradách, odkud slyšela známý zpěv. Pávi se někde schovávali, za to byli pěkně hlasitě slyšet.
„Jsou hluční, že?“
Španělský přízvuk prozradil totožnost ženského hlasu, který na ni promluvil. Otočila se a spatřila ženu v typicky červených letních šatech, přes které měla černý hedvábný přehoz, nohy obuté v bílých pláťáčkách, což by u ní nečekala, a havraní jemně zvlněné vlasy spletené do copu, taky novinka.
„Carmen.“
Oslovila ji Ge něžně a šla ji obejmout. V jejím náručí si připadala, jako by ji objímal anděl strážný, kterého od ní tak dlouho drželi... Tak příliš dlouho...
„Ge, proč pláčeš?“ Zeptala se jí jemně.
Podívala se na svou dceru a utřela jí slzy z tváře. Kdybys jen věděla... Pomyslela si Ge.
„Když si vzpomenu, že mám malé děti... a ty ses mne vzdala hned po porodu. Asi bych to nezvládla kdybych uviděla Natalie až na její vlastní svatbě.“ Pousmála se Ge.
Carmen: „To, že jsem tě dala tvému otci bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.“ Pohladila ji po vlasech.
Ge: „Nemělas jinou možnost.“ Posmrkovala.
Carmen: „Ale měla. Buď tvůj táta, nebo úplně cizí rodina.“
Ge: „Takže rozum zavelel.“ Pousmála se.
Vzala svou mámu za ruku a šly se posadit do parku na lavičku, pod příjemně chladivé stíny velkých stromů.
„Nejen rozum, ale i srdce. George by mi nikdy neodpustil, kdybych tě dala někomu, koho neznám já, ani on... A podívej, jak krásná žena je z tebe teď. Když jsem tě poprvé po těch letech uviděla tehdy v Barceloně, byla jsem hrdá, i když jsem se před tebou styděla.“
Ge: „Styděla?“ Zeptala se zaujatě. „Proč?“
Carmen: „Neměla jsi ani tušení, co tě čeká a potom... bylo mi to líto, že jsi až tehdy zjistila...“ Vzala ji za ruku. „že jsi moje.“
Ge: „Mám tvůj obraz.“ Vzpomínala. „Sara mi vždycky vyprávěla takový příběh, že se kvůli tobě zabil strýc, a že jsi... prodejná žena.“ Odmlčela se. „Chtěla mi tě co nejvíc zprotivit, abych se o tebe nezajímala a přece jen, když jsem se na ten obraz pokaždé podívala, bylo mi jasné, že taková náhoda podobnosti, je fakt nemožná.“
Carmen se tomu zasmála a povzbudivě jí jemně stiskla dlaň.
„Víš tvého strýce jsem milovala, stejně jako tvého otce... Po tom, co jsem tě porodila, jsem byla černou ovcí rodiny a všude na mě vrhali pohrdavé pohledy a já už chtěla jen někam zalézt a čekat na soudný den... Stýskalo se mi po tobě... Jednou jsem si vzpomněla na zámek s vinicemi, na Navarru. A tam jsem poznala tvého dědečka, otce tvého otce. Věděl o mě, věděl o tobě, co by levobočkovi a budoucí druhé dědičce Oxfordu i panství ve Španělsku.“
Ge: „Jak to všechno věděl?“ Přerušila ji.
Carmen si už blaženější připadat nemohla. Seděla na lavičce se svou dcerou, která jí hltala každé slovo jako malé děvčátko.
„To nevím, ale byl ke mně laskavý, tak jako je tvůj otec. Navštěvovala jsem ho často, vždycky mě rád uvítal.“ Vzpomínala s úsměvem. „Pomáhala jsem tam lidem při sklizních a brzy mě znali všude po okolí, jako mladou Carmen, nebo černého andílka nebo jejich děvče.“ Vyprávěla Carmen. „Když jsem chtěla žít podle sebe na vlastních nohách, tak jsem stejně našla své místo Navaře. Tvůj dědeček mi dal pokoj v levém křídle toho zámečku, tam, kde jsem tě poprvé uviděla jako malou holčičku.“
Ta noc, kdy jsem ji našla plakat na posteli... Vzpomínala v duchu Ge.
„Když v to léto skončila sklizeň, přijel do Navarry tvůj strýc. Tehdy jsme se poprvé setkali a já se do něj hned zbláznila.“ Usmívala se Carmen. „Nějakou dobu jsem dělala, že o nic nejde, spíš jsem ho ignorovala. A čím víc jsem se od něj držela dál, tím víc mě sledoval.“
Ge ji opět přerušila. „Milovali jste se?“ Zeptala se zasněně.
Carmen: „Ano... Strašně moc. Myslela jsem si, že když pokaždé došlo na ... fyzický kontakt, že bych se dotkla i hvězd. Milovali jsme se opravdu silně a hluboce, tak jak bych si to nikdy před tím nedokázala představit.“ Odmlčela se. „V tu noc kdy zemřel... se dozvěděl o tobě. Nějakou dobu sledoval jak mě, tak hlavně tebe a pak si promluvil s tvým dědečkem. Ten mu to všechno zamlčel a pak se šel zeptat mě. Já jsem ho nechtěla ztratit, nikdy by mě nenapadlo, že by ho to až tak moc sžíralo. Prosila jsem ho, aby se uklidnil, ale to v něm vyvolalo opačnou odezvu.“ Sklonila hlavu.
Ge: „Ublížil ti?... Plakalas v tu noc, co jsem za tebou přišla. Znásilnil tě.“ Zašeptala tiše, v očích měla slzy.
Carmen: „Ta bolest nebyla nic oproti tomu, jak moc jsem ublížila já jemu.“
Ge: „To kvůli mně zemřel?“ Zeptala se, když jí slza stékala po tváři.
Carmen se na ni podívala a hned ji začala utěšovat, i když ona sama měla slzy v očích. Vzala ji oběma dlaněmi za tvář, konejšila ji a promlouvala k ní jemným hlasem.
„Ne, Ge, nebyla to tvoje vina.“ Utírala jí slzy. „Já jsem mu to měla říct, ale byla jsem příliš zbabělá, nechtěla jsem ztratit jeho lásku, to, co mělo přijít... On by si na život nesáhl, nikdy by mi neublížil, vím to. To, co v tu noc udělal, bylo nedorozumění, on sám se pak zděsil toho, co udělal. Poslední, co mi řekl, než odešel, bylo abych mu odpustila.... Ge, děti se rodí z lásky, ať jsou nebo nejsou nemanželské. Tvůj strýc tě vždycky rád sledoval, měl tě rád, i když jste se vy dva nikdy nesetkali.“ Odmlčela se. „Po tom, co jsme se dozvěděli, co se s ním stalo, že měl nehodu... mě tvůj dědeček požádal, abych odešla. Mrzelo ho to, protože věděl, že mi v tu noc tvůj strýc ublížil, ale nechtěl, aby se o tom všem kdokoliv dozvěděl.“
Ge se jí dívala do očí tak hluboce, jako by měla před sebou zrcadlo. Měla stáhlý krk a slzy byly stále v očích, ale teď se konečně dozvěděla pravdu. Celou pravdu. Vůbec jí nepřipadalo, že v tuto dobu zítřejšího dne, bude už paní Starlight-Fox. Připadala si, jako by měla před sebou na desce rozložené puzzle a dnes jí Carmen doplnila velkou část.
„I přes to všechno...“ Zašeptala Ge. „tě mám ráda stejně, jako bych s tebou vyrůstala celý svůj život.“
Rozplakala se a vrhla se do náruče Carmen, která jí láskyplně objímala, taky tiše plačíc do vlasů své krásné dcery, která bude brzy nevěstou v bílém...