34.díl - Two dresses, one choice...

Pan Lough byl věčně zaneprázdněný. Všechny telefony zvedal on, veškeré blahopřání a dárky přebíral, a i když se na tu událost těšil, už by to chtěl mít všechno za sebou. A to byl ještě rád, že nebyl svatebním agentem...

 V obývacím pokoji bylo poněkud ticho na to, že tam byly čtyři osoby. Ge seděla na sedačce, na klíně jí seděl Alex ve slušivých dupačkách s medvídky a fajnovým modrým dudlíkem v pusince, a vedle nich seděla Natalie v růžových šatičkách a stejně jako maminka koukala do katalogu. Vedle nich v křesle seděla Rachel a taky si prohlížela katalog se svatebními šaty.

„Když já nevím které...“ Povzdechla si zoufale Ge.

 Hned po ní prolomil ticho pan Lough, který se zaklepání vstoupil do pokoje.

„Lady Ge, všichni hosté dorazili do Blackpoolu. Pan Fox je všechny přijal a zítra bude předsvatební oslava v centru města.“

„A ona ještě nemá vybrané šaty, že?“ Podotkla Rachel pichlavě se záškodnickým úsměvem.

Ge: „Co byste mi poradil?“

 Ukázala na katalog a on jak to viděl, nevěděl co říct. Bylo to tlustší než ta Bible a ani nechtěl vědět, kolik podobných šatů tam muselo být.

„Víte, co říkal pan Fox. Máte k dispozici všechny obchody v Londýně, a kdyby bylo potřeba, vzal by Vás i na poslední chvíli do Barcelony, abyste si vybrala.“

Ge: „On by mě mohl vzít i do toho nejdražšího studia a stejně by se mi ty šaty nemusely líbit.“ Zatvářila se unaveně.

Pan Lough: „Dovolím si Vám připomenout, že i kdybyste si oblékla pytel od brambor, tak by Vám to slušelo, jak řekl pan Fox.“

Rachel: „A Vy jste jistě toho samého názoru, viďte?“ Usmála se.

Pan Lough: „Jistě.“ Usmál se. „Mám vám něco donést?“ Podíval se na děti a pak na dvě sestry.

Ge: „Já myslím, že máme všechno, děkuju.“

 Pan Lough jí pokynul a odešel. Ge jen zůstala nešťastně zírat na ten katalog. Nejradši by si lehla venku do trávy a všechno nechala ostatním.

Rachel: „Nejlepší by bylo, kdybychom to objely už teď. Kdy se vrátí Beth?“

Ge: „Kolem oběda.“

Rachel: „Tak...“ Vstala z křesla a odložila katalog. „Řekla bych, že nějakou představu už máš. Teď ty jisté věci.“ Koukla na ni mile.

Ge: „Něco staré od Sáry, něco nového od Carmen, něco půjčeného od tebe a...“

Rachel: „Něco modré... kdo pak?“ Koukla na ni zvědavě.

Ge: „Chris říkal, že bude mít pro mě něco, tak... snad to bude dostatečně modré.“ Usmála se.

Rachel: „Však zná tu tradici, nebo ne?“ Zeptala se kontrolně.

Ge: „Ale ano.“

 Vzala Alexe do náruče a začala se k němu tulit. Potřebovala se nějak rozptýlit.

„Mami, jaké budu mít šaty?“ Zeptala se Natalie, když se taky začala tulit k mamince.

Ge: „Budeš mít stejné, jako Victorie.“

„Už teď se chtěla vyvléknout ze školy a pomáhat s výběrem šatů.“ Usmál se Rachel a koukla na hodinky. „Tak co? Jdeme jíst?“

„A co kdybychom po obědě pro ni jely a pak spolu vybraly šaty?“ Navrhla Ge.

„Já chci taky!“ Ozvala se Natalie.

----------------------------------------------------------

Londýn  

„A co tyhle?“

„Ne.“

„Jé!“

„Ne“

„Tyhle!“

„Ne.“

 Šlo to rychle, Ge seděla, Rachel ukazovala. Ani Victorie s Natalie neodolaly a procházely se mezi záplavou šatů. Ale ani jedna nic neřekla.

„A co tyto?“

Ge: „Chci menší korzet, tenhle je až k bokům.“

„Koukej...“

 Kuňkla Natalie a zatahala za něco. Rachel za ní přišla a vzala šaty z věšáku. Ge vstala ze židličky, přišla za nimi a vzala Natalie do náruče.

„Ty jsou dokonalé.“ Zhodnotila uznale Rachel.

Ge políbila Natalie na tvářičku a usmála se. „Tak jo.“

Rachel: „Pozor, mají korzet až k bokům.“ Řekla výstražně.

 Ge si s ní vyměnila Natalie za šaty a šla se do nich obléct. Po té k ní přišla asistentka a pomohla jí s dopínáním zipu.

„Už?“

 Ptala se netrpělivě Rachel, když se s holkami posadila na pohodlná křesla.  Ge opatrně vyšla z kabinky, jako by se ty šaty mohly rozbít a stoupla so před obloukovitou stěnu ze zrcadel.

„Jééé!“ Zavýskala Natalie.

 Vypadala jako princezna. Jako anděl... Rachel se usmívala od ucha k uchu a Victorie tiše seděla vedle své mámy a koukala na tetu, jak se prohlíží v zrcadle.

„Co je to za šaty, prosím Vás?“

 Zeptala se Rachel asistentky, která stála opodál.

„Tyhle jsou z kolekce Barcelony.“ Odpověděla pyšně při pohledu na Ge. „Všechny šaty, které tady vidíte, jsou z Barcelony.“ Dodala pak na Rachel.

Ge se na ni otočila a zeptala se. „Máte tady ještě podobné tady těmto?“ Ukázala na šaty, které měla na sobě.

Asistentka: „Určitě. Máme jedny podobné z kolekce St. Patrick.“

Ge: „Tak pojďme.“ Mrkla na holky.

--------------------------------------------------------- 

 O to těžší to pak nastávající nevěsta měla. Ony šaty jí slušely stejně, jako ty z Barcelony. Teď už v nich stála hodně dlouho a silně váhala, které z těch dvou vybrat.

„Teto?“ Oslovila ji Victorie.

 Ge se na ni otočila v pohádkových šatech očekávajíc dotaz od své neteře.

„Co se stalo s Michaelem?“ Zeptala se smutně.

 V tu chvíli se na Ge podívala jak Rachel, tak i Natalie. Rachel už rychle vymýšlela, jak zachránit situaci, aby se Ge nějak nepřitížilo. Vždyť se po zítřku vdává! Chudina, co teď? Přemýšlela Rachel.

„Proč už nejste spolu?“ Ptala se Victorie.

 Ge si trochu pročistila krk, který se jí začal stahovat. Příprava na velký den, nervy s šaty a teď.... zpátky do těžkých vzpomínek....

„Víš...“ Začala jemně Ge, přišla k Victorii a sedla na opěrku křesla. „Neklapalo nám to. Objevilo se pár věcí, přes které jsme spolu už nemohli jít dál.“

„Aha...“ Řekla smutně Victorie.

 Nastalo ticho. Jak ona tak Ge už nic zřejmě nechtěly říct. Slečna asistentka přišla s papírem na zápisky a poznámky, nachystaná na objednávku.

„Vybrala jste?“ Zeptala se mile.

 Ge jen smutně zakroutila hlavou a zvedla z opěrky křesla.

„Mohla byste mi odložit tyhle a ty z Barcelony, prosím?“ Zeptala se trochu nakřáplým hlasem.

 Asistentka si vše zapsala a během pár vteřin opět odešla, aby je nechala o samotě. Na Ge, co by budoucí nevěstě bylo vidět, že byla hodně smutná. Rachel ji ostře pozorovala, až nakonec usoudila, že se obětuje a půjde někam s Natalie a Victorií, aby měla její malá sestřička klid.

„Tak, co kdybychom nechali tetu Ge, ať si v klidu vybere šaty a my si zatím skočíme na pohár?“

---------------------------------------------------- 

 Po krátké domluvě to nakonec dopadlo tak, že s holkami pojede Rachel zpět do Remenhamu, a Ge počká na Chrise.

 Procházela se ulicemi Londýna, dumala nad tím, co řekla své neteři o Michaelovi, a zdálo se jí, že to na ni všechno dolehlo. Stres ze svatby, nový život...

 Ušla pořádný kus cesty. Konečně se dostala do části města, kde bylo obchodování na denním pořádku, a kde se to všude hemžilo velkými podniky a draze vypadajícími budovami. Tady našel její budoucí manžel sídlo své společnosti, krátce po tom, co vystudoval. Jeho společnost pro něj byla jako dítě. Staral se o ni, pečoval, střežil ji a ona se mu za to odvděčovala a vracela mu to všechno v podobě nechutně velkých peněz. Tak, jak to už bývá...

 Váhala, jestli jít dovnitř, nebo počkat venku. Nechtěla ho rušit... Jestli už odjel, tak jsem v koncích. Pomyslela si. Pak si všimla lavičky kousek od budovy a hned na to uviděla kavárnu se zahrádkou. Dala se tím směrem s myšlenkami na Latte a už si z dálky vybírala, ke kterému stolu si sedne.

„Moje krásná nevěsta je mi blíž, než jsem si myslel.“

 Ozval se za ní důvěrně známý hlas, a když se otočila, uviděla Chrise ve slušivém tmavě modrém obleku jak se k ní dravě plouží, až si ji k sobě nakonec přitáhne a roztouženě ji políbí na rty. Na to se samozřejmě museli podívat i hosté kavárny, kteří seděli na zahrádce.

„Ahoj.“ Pousmála se na něj stydlivě Ge.

„Chceš si dát kafe, nebo pojedeme domů?“ Zeptal se Chris vlídně.

 Při té otázce si všimla, že u chodníku stál Mercedes se šoférem a zadní dveře byly otevřené. Takže on zrovna odjížděl. Pomyslela si.

„No...“ Zaváhala.

 Chris se otočil na řidiče, mávl na něj a ten odjel s autem pryč. Pak ji vzal kolem pasu a vedl ji dál po chodníku.

„Dáme si kafe, pak pojedeme domů.“ Koukl na ni. „Co říkáš?“ Políbil ji na líčko.

 Ta jeho tendence ji rozmazlovat, se jí líbila, i když teď měla náladu úplně na nic. Stačí pár slov od něj, jeden upřímný milující polibek, jeho blízkost a hned jí bylo líp... 

PS: Pro Poppy